-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, prosím o objasnění, o jaký jazykový prostředek se jedná u spojení "chudý bohatý". Domnívala jsem se, že jde o oxymóron, ale zazněl názor, že se nejedná o oxymóron, ale o kontrast. V oxymóronu vidím samozřejmě protimluv (svého druhu kontrast), jedná se o figuru, domnívala jsem se, že kontrast je například "živá a mrtvá", "den a noc" apod. Prosím také o objasnění rozdílu. Je možné říci, kdy se jedná o oxymóron a kdy o kontrast? A rozlišuje se toto vůbec? Děkuji.
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz týkající se rozdílu mezi pojmy oxymóron a kontrast. Oba termíny se skutečně vztahují k práci s protikladem, nicméně každý z nich funguje jinak a v jiném kontextu.
Oxymóron (z řec. Oxys = kyselý; móros = pošetilý) je jazyková (stylistická) figura, při níž si spojení slov přímo odporují. Vzniká tak zvláštní napětí nebo paradox, který má často poetický či metaforický účinek. V rámci Ottova slovníku naučného (Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí Díl 18. Navary-Oživnutí. V Praze: J. Otto, 1902, s. 1021.) se můžeme setkat přímo s Vámi vyhledávaným příkladem oxymóronu „chudý boháč“.
Naproti tomu kontrast (z lat. Condtra = proti; stare = stát) je protiklad. Kontrast je sémantický nebo kompoziční protiklad, který slouží ke zdůraznění rozdílů. Nejde o paradox, ale o zřetelnou opozici. Tento protiklad může být vyjádřen nejen slovy, ale i postavami, dějem, prostředím nebo motivem. Používá se tedy v širším kontextu literárního díla, nikoli jen v rámci jedné věty. Příklady: kontrast mezi dnem
a nocí, mezi bohatstvím a chudobou, mezi optimismem a zoufalstvím.
Zjednodušeně lze říci, že oxymóron vytváří paradox uvnitř jedné myšlenky, zatímco kontrast staví do protikladu dva samostatné prvky.
ČECHOVÁ, Marie et al. Stylistika současné češtiny. Praha: ISV, 1997.
ISBN 80-85866-21-8. Po přihlášení dostupné z: https://ndk.cz/[…]/uuid:87dd8000-fe86-11e3-97de-5ef3fc9ae867. [cit. 2025-10-16].
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí Díl 18. Navary-Oživnutí. Praha: J. Otto, 1902. Po přihlášení dostupné z: https://www.digitalniknihov[…]5b3-11e5-97f4-5ef3fc9ae867. [cit. 2025-10-16].
VLAŠÍN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1977. Po přihlášení dostupné z: https://ndk.cz/[…]/uuid:434f7a30-0696-11e3-9584-001018b5eb5c. [cit. 2025-10-16].
ZEMAN, Milan. Teorie literatury pro střední i základní školy. Praha: Fortuna, 1991. ISBN 80-85298-24-4. Po přihlášení dostupné z: https://ndk.cz/[…]/uuid:fd91f5c0-3177-11e7-a77b-001018b5eb5c. [cit. 2025-10-16].
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Studijní a vědecká knihovna Plzeňského kraje v Plzni
15.10.2025 23:27