Osud potomka Azteku či Inků

Text dotazu

Dobrý den,

Někde jsem četla, že malý chlapec potomek z královského rodu Inku nebo Azteku měl být přítomen popravě svých rodičů a poté měl být odvlečen do Afriky. Je to pravda? Nevíte prosím o jeho osudu něco vice?

Děkuji.
S pozdravem

Eva Kášová

Odpověď

-

Dobrý den,

 

Velice děkujeme za informaci, pomohla nám určit směr bádání, kterým se máme vydat.

 

Dotaz „hledání inckého potomka, který měl být přítomen popravě svých rodičů a poté měl být odvlečen do Afriky“, který jste vznesli, nebyl jednoduchý. Předpokládáme, že se podle literatury může jednat o syna José Gabriela Condorcanqui, který přijal jméno Túpac Amaru II. a vedl protišpanělské povstání v Peru mezi léty 1780-1781.

 

Při popravě Túpaka Amarua II, kdy mu byl vyrván jazyk, jeho tělo bylo roztrháno koňmi a poté mu byla useknuta hlava, přihlížel popravě jeho syn, dvanáctiletý Fernando Túpac Amaru, který byl odsouzen sledovat popravu rodičů. Na závěr popravy posadili kati malého Fernanda na osla a nařídili mu, aby na něm projel popravištěm a pod šibenicí.

 

Po této demonstrativní exekuci vůdce povstání přišel od španělského krále popud k procesu s rodinou Túpaka Amarua II. Bylo zatčeno 133 osob, přičemž se mezi nimi nacházelo 5 dětí. Všichni byli odsouzeni k vyhnanství.

 

Mariano Túpac Amaru, syn Túpaka Amaru II., byl obžalovaný na účasti povstání a byl odsouzen k deseti letům nucené práce v pevnosti, kterou určí král, a k doživotnímu vyhnanství za mořem. Než však doplul k určenému místu, kde měl vykonat trest, zemřel na koliku. 

Současně s nimi byl odsouzen i zmocněnec Túpaka Amarua v Limě, a to k osmi letům žaláře v pevnosti v Africe a k doživotnímu vyhnanství za přípravu spiknutí s oběma odsouzenými.  

 

Mezi dalšími odsouzenými byl již zmíněný, nyní patnáctiletý, Fernando Túpac Amaru. Během jeho převozu do Španělska jeho loď ztroskotala, byl zachráněn a potuloval se po portugalském přístavu Peniche. Poté se sám přihlásil úřadům. Poté byl vězněn v pevnosti Santa Catalina. Dne 7. září 1787 se Fernando Túpac Amaru obrátil na španělského krále Karla III. Se žádostí o milost: „Nedopustil jsem se jiného zločinu, než že jsem se narodil,“ která nebyla ale vyslyšena. O dva roky později byl Fernando Túpac Amaru poslán úřady do školy v Getafe nedaleko Madridu. V roce 1789 mu bylo povoleno pokračovat ve studiích na koleji Lavapiés v hlavním městě, kde se také zúčastnil korunovace nového krále Karla IV. V roce 1792 po ukončení studia požádal o přijetí do státních služeb na místo účetního nebo archiváře. Jeho žádost nebyla hned zamítnuta, ale bylo mu doporučeno, aby nějaký čas počkal nebo se stal knězem. Tuto církevní kariéru ale odmítl. Úřady jej proto odbyly roční rentou 9 000 reálů. Jeho jméno se dále objevuje až v roce 1798, kdy žádal nemocný úřady o finanční podporu, aby mohl odjet do lázní. Tuto žádost mu lékaři odmítli, načež Fernando Túpac Amaru o dva měsíce umírá ve věku třiceti let.

 

Nevlastní bratr Túpaca Amaru, Juan Bautista Túpac Amaru, dlouhá léta žil ve vyhnanství v severoafrické Ceutě jako vdovec, neboť jeho žena zemřela brzy po příjezdu do Cádizu. Zde si otevřel zahradu, aby si přilepšil k rentě, kterou mu vyplácel stát. V roce 1822 se vrátil se do Peru a zemřel zde 1827.     

 

LITERATURA

BERNAND, Carmen. Inkové, národ Slunce. Překlad Jaroslava Rauschová. Bratislava: Slovart, [1994], ©1994. 192 stran. Edice Horizonty. ISBN 80-7145-119-3.

CALLERY, Sean. Aztécká říše: temné dějiny. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011. 64 s. ISBN 978-80-247-3795-9.

HEMMING, John. Dobytí říše Inků. 1. vyd. Praha: Odeon, 1977. 442 s., [48] s. obr. příl. Klub čtenářů; sv. 408.

KŘÍŽOVÁ, Markéta. Inkové: nejmocnější indiánský stát. Vyd. 1. Praha: Aleš Skřivan ml., 2006. 139 s. Karavela; sv. 2. ISBN 80-86493-21-0.

KÜSS, Danièle. Amazonie: mýty a legendy; Inkové: mýty a legendy. Překlad Jitka Mádrová a Jiří Špaček. 1. vyd. Bratislava: Gemini, 1992. 143 s. ISBN 80-85265-43-5.

LONGHENA, Maria. Mexiko: Mayové, Aztékové a další předkolumbovské národy. 2. vyd. Čestlice: Rebo, 2006. 288 s. ISBN 80-7234-632-6.

MACQUARRIE, Kim. Poslední dny Inků. 1. vyd. Praha: Deus, 2008. 333 s., [8] s. obr. příl. ISBN 978-80-87087-16-9.

ROEDL, Bohumír. Ve jménu inky Túpaka Amarua. Vyd. 1. Praha: Scriptorium, 1998. 351 s. ISBN 80-902151-7-3.

STIRLING, Stuart. Pizarro: dobyvatel říše Inků. [Líbeznice]: Víkend, 2007. 381 s., [16] s. obr. příl. ISBN 978-80-86891-69-9.

STINGL, Miloslav. Indiáni zlatého Slunce: život, zázraky a záhady říše Inků. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2003. 265 s., [7] l. obr. příl. ISBN 80-242-0949-7.

TAUBE, Karl A. Aztécké a mayské mýty. 1. vyd. V Praze: Levné knihy KMa, 2007. 80 s. Bájná minulost. ISBN 978-80-7309-455-3.

VAJKRT, Miloš. Kdo byli Inkové?. Vyd. 1. Praha: Futura, 2008. 271 s., xxxii s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-86844-36-7.

VODIČKA, Pavel. Dobytí říše Aztéků: tažení Hernána Cortése v letech 1519-1521. 1. vyd. Praha: Epocha, 2011. 173 s. Polozapomenuté války; sv. 27. ISBN 978-80-7425-145-0.

 

Odkazy:

http://sarkabayerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=528513

HTTPS://CS.WIKIPEDIA.ORG/WIKI/T%C3%BAPAC_AMARU_I.  

HTTPS://PL.WIKIPEDIA.ORG/WIKI/TUPAC_AMARU_II

 

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

19.09.2016 08:00

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu