Oriflamme

Text dotazu

Dobrý den, chci se zeptat na praporec francouzských králů, tzv. "oriflamu", jaké jsou její osudy? Kde je uložena, případně kdy byla zničena? Díky.

Odpověď

Dobrý den,

zmapovat osud praporce francouzských králů, tzv. Oriflamme/oriflamy by vystačilo na dlouhé bádání.

Zmínky v literatuře se poměrně liší. A osud není pravděpodobně zcela jasný.

Původ oriflamy se někdy vztahuje až ke Karlovi Velikému, ale pravděpodobně se jedná opravdu o korouhev kláštera Saint-Denis, která byla od doby krále Ludvíka VI. používána jako válečný prapor. Tento prapor byl v několika bitvách prokazatelně ztracen nebo zničen. Některé prameny udávají existenci dvou praporů, resp. kopií, které byly nošeny do boje a „originálu“, který zůstával v Saint-Denis.

Podle některých pramenů byla oriflama zničena v bitvě u Azincourtu v r. 1415, další prameny uvádějí, že byl prapor zmiňován ještě za vlády Ludvíka XI. (1465).

Oriflama je dodnes k vidění v Saint-Denis, ale nejedná se o původní korouhev (http://www.tradhistoire.com/pages/pages-sorties-pedagogiques/ile-de-france/basilique-de-saint-denis.html).

 

Níže přinášíme několik vybraných úryvků z literatury, které o oriflamě pojednávají. Záznamy obsahují i odkazy do Digitální knihovny Kramerius, avšak protože se jedná o dokumenty pod platnou autorskou ochranou, jsou dostupné pouze z vybraných terminálů v Referenčním centru Národní knihovny ČR.

 

„Oriflamme byla vlajka z hedvábí, zavěšená na pozlaceném kopí. Barvy byla červené a na konci podobala se ocasu vlaštovčímu. V záři sluneční vypadala jako zlatý plamen, odkudž i jméno její: auri flamma. Byla to původně korouhev opatství Svatodivišskébo, již do boje nosili advokáti n. fojti jeho. Těmito pak od r. 1077 byli králové francouzští jakožto držitelé hrabství Vexinského.“ *ŠEMBERA, František. Dějiny středověké. s. 406. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:eab63630-0ef0-11e8-8cd8-5ef3fc9bb22f

 

„Francouzští králové bojovali od r. 1121 pod tzv. korouhví svátého Diviše (Saint-Denis), původně korouhví opatství sv. Diviše u Paříže, kde byli francouzští králové od 10. století pohřbíváni. Tato korouhev, takzvaný oriflamme, byla rudá a byla poseta zlatými plameny.“ *ČERNÝ, Václav, ed. Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách. Překlad Václav Černý. Vyd. 2., Pod tímto titulem a v nakl. Academia 1. Praha: Academia, 2009. s. 374. Europa; sv. 22. ISBN 978-80-200-1705-5. Dostupné také z:  https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:6e78a1c0-1637-11e5-ac88-005056827e51?page=uuid:8fb617c0-1a8b-11e5-b642-005056827e51

 

1304 (18. 8. 1304) – odplata u Mons-en-Pévele  „Velká část vojska královského byla útokem flanderských oddílů zaskočena a začala ve strachu prchat, “ praví kronika a jiné zprávy dodávají, že mnozí z utíkajících se už na bojiště nevrátili. Velitelé jednotlivých korouhví měli plné ruce práce, aby zmatené, zaskočené a nejednou vystrašené urozence i zbrojnoše stmelili. Flanderští zatím vítězně postupovali, prodrali se dokonce do francouzského ležení, kde k velké hanbě krále Filipa i jeho šlechty zničili posvátnou Oriflamme, rudou válečnou korouhev.“ *KOVAŘÍK, Jiří. Rytířská krev: (1208-1346): rytířské bitvy a osudy II. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2006. s. 221, Arma & musae; sv. 4. ISBN 80-204-1401-0. Dostupné také z:  https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:89963920-70c5-11e5-99af-005056827e52?page=uuid:806bb490-78c9-11e5-8f50-001018b5eb5c

 

Bita u Kresčaku 1346 (26. 8. 1346)

„Král Filip byl málem zabit. Život si sice útěkem zachránil, avšak na bojišti zanechal svou osobní standartu a korouhev Oriflamme.“ *Encyklopedie válčení. Překlad Leonid Křížek a František Novotný. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2016. s. 267. Universum. ISBN 978-80-242-5122-6. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:1c10a3e0-5f38-11e8-8637-005056827e51?page=uuid:d4c39d90-7b06-11e8-9588-5ef3fc9bb22f

 

„Pod Filipem dvakrát padl kůň, a on sám byl zřejmě zasažen šípem do čelisti. Jeho korouhevník byl zabit, královská korouhev a Oriflamme se dostaly do rukou protivníka.“ *NICOLLE, David. Kreščak 1346: triumf dlouhého luku. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. s. 72. Válečná tažení. ISBN 978-80-247-1889-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:fbb23510-e3b7-11e7-8d21-005056827e52?page=uuid:141fe430-8930-11e8-ad64-005056825209

 

1356 tažení a bitva u Poitiers:

„Oděli se všichni muži do zbroje a vsedli na koně a vyjeli do pole tam, kde byly zatknuty a ve větru povlávaly královské zástavy, obzvláště pak Oriflamme, kterou nesl messire Godeffroy de Chargny (Geoffroy de Chámy, pozn. překl.). Mohli jste tu spatřit šlechtu v přenádherné brni a s pestrými erby, banderia a praporce skvělých rytířů i panošů, neb tu byl květ šlechty francouzské a nižádný rytíř či panoš nezůstali doma, jinak by čest svou poskvrnili, “ řiká Froissart. Oriflama, posvátná zástava svatodivišská, uložená v časech míru v Remeši a vynášená v časech ohrožení království, nyní rozvíjela rudý plamenec ve větru a volala do boje.“ (s. 38) 25. 11. 1415 bitva u Azincourtu „….  Tady padl i Guillaume le Martel, sire de Bacqueveille, který třímal rudou Oriflamme, a posvátný plamenec klesl do bláta.“ (s. 240) *KOVAŘÍK, Jiří. Čas stoleté války: (1356-1450): rytířské bitvy a osudy III. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2006. 346 s. Arma & musae; sv. 6. ISBN 80-204-1499-1. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:b834e340-a937-11e9-8fdf-005056827e52?page=uuid:c3bfcafa-fbd9-46a0-a72b-a5284c15bdd9

 

Saint-Denis

„Na východ od relikviářových skříní se ve 12. a 13. stol. nacházely předměty spjaté se staršími dějinami kláštera. Jednalo se o tzv. Dagobertův trůn, antickou porfyrovou vanu a Oriflamme, zástavu, jež byla podle svědectví inventáře z roku 1505 umístěna na jednom z pilířů za relikviářovou skříní (zde se však patrně nacházela již ve 12. stol.)“ *SUGER. Spisy o Saint-Denis. Překlad Iva Adámková. 1. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2006. s. 301. Knihovna středověké tradice; sv. 15. ISBN 80-7298-155-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:3c83ea60-a590-11e5-b5dc-005056827e51?page=uuid:374fa7a0-cb1f-11e5-bb59-5ef3fc9ae867

 

„Oriflamme byla uchovávána v klášteře Saint-Denis v Paříži.“ *Raný středověk: 907-1154. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2009.s. 16. Ilustrované dějiny světa. ISBN 978-80-7406-078-6. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:a3e4a510-dbd0-11e6-8010-005056827e51?page=uuid:7a4fab80-f3c4-11e6-bf7e-005056825209

 

„Gonfanonem byl prapor, který v r. 796 poslal Karlu Velikému z Říma papež Lev III., ale i další Karlův prapor, užívaný po císařské korunovaci v r. 800. Byl zlatý a nazýval se oriflamme. S nim byl ve 12. století chybně ztotožňován legendární červený bojový prapor sv. Dionýzia (Denise), který podle středověkých představ jen svou přítomnosti na bojišti způsoboval porážku nepřítele. Tento prapor vyzdvihl z chrámu tohoto světce, zemského patrona Francie, v klášteře St. Denis r. 1124 francouzský král Ludvík VI., aby pak pod ním zvítězil nad německým králem Jindřichem V. Tradice tohoto polního znamení se zřejmě odrazila i v červené barvě křížů užívaných francouzskými rytíři v počátcích křížových válek. Konec jeho slávy však znamenala porážka Francouzů anglickými vojsky r. 1415 u Azincourtu.“ *MUCHA, Ludvík. Vlajky a znaky zemí světa. 3., přeprac. vyd. Praha: Geodetický a kartografický podnik, 1987. s. 6. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:8a688660-c824-11e2-b6da-005056827e52?page=uuid:364f7660-d530-11e2-b1ec-005056825209

 

Saint-Denis

„V bazilice byl v období míru chován válečný prapor francouzských králů, zlato-červený oriflamme, který byl až do 16. stol. nošen do bitev. Dosud je tam uložen.“ *RUBÍN, Josef et al. Francie, Monako: průvodce do zahraničí. 2. vyd. Praha: Olympia, 1996. s. 200 Globus. ISBN 80-7033-248-4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:1bef0710-f77a-11e7-a97b-005056827e51?page=uuid:d7c9c4a0-0505-11e8-816d-5ef3fc9bb22f

 

„Oriflama, tedy „Zlatý plamen“, je praporec z rudého hedvábí posetý zlatými cípatými hvězdami. Její historie se ztrácí v hlubinách času. Původně se jednalo nepochybně o korouhev opatství Saint-Denis, jež se však začala spojovat se jménem Karla Velikého. Stala se posvátným předmětem vystavovaným na odiv při významných příležitostech, o němž se často uvažovalo jako o možné královské standartě. Poprvé se Oriflama objevila za Ludvíka VI. roku 1124, poté u Bouvines roku 1214, dále u Poitiers a Azincourtu a pravděpodobně poslední zmínka o ní spadá do vlády Ludvíka XI, k roku 1465.

*ROUX, Jean-Paul. Král: mýty a symboly. Vyd. 1. Praha: Argo, 2009. s. 228. Historické myšlení; sv. 50. ISBN 978-80-257-0205-5. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:892b2220-7bc4-11e5-a715-005056827e52?page=uuid:030207f0-8889-11e5-be6a-001018b5eb5c

 

„Nejslavnější královskou standartou byla Oriflama, „plamen červeného praporce“, kterou si Kapetovci vyzvedávali v Saint-Denis před každou novou válkou. Na její minulosti nebylo nic záhadného: původně byla korouhví opatství Saint-Denis, která se zcela přirozeně stala korouhví královskou, když se za Filipa I. připojením hrabství Vexin stali králové zároveň vazaly, ochránci a korouhevníky tohoto světce.105) Jak by se ale mohli lidé u natolik působivého předmětu spokojit s tak skromnou historií, když nadto druhá královská insignie, liliová korouhev, která se v 16. století používala při královském svěcení spolu s Oriflamou, všem připomínala zázrak s liliemi? Původ Oriflamy tedy začal být velmi záhy s oblibou vztahován к velkým vladařům starých časů, a to jednak к zakladateli Saint-Denis Dagobertovi**, ale zejména ke Karlu Velikému. (s. 211) **To je názor Viléma Guiarta, jejž vyložil ve své Branche des royaux lignages, in: BUCHON, Collection des chroniques, VII, v. 115ln. (rok 1190). Stojí za povšimnutí, že podle Guiarta smějí francouzští králové pozvednout Oriflamu pouze v případě, že mají bojovat proti „Turkům či pohanům“ nebo proti „usvědčeným rádobykřesťanům“. V ostatních válkách mohou použít korouhev zhotovenou podle Oriflamy, která však pravou Oriflamou není (v. 1180n.). V době Raoula z Presles (v jeho předmluvě к De civitate dei, vydané v roce 1531, f. a II) totiž v Saint-Denis existovaly dvě stejné korouhve, „z nichž jedné se říkalo korouhev Karla Velikého (...) což je ta, která se nazývá správně Oriflama“. К tomu srov. názor Jeana Goleina, zde níže s. 460, podle něhož dávali králové vyrobit novou kopii Oriflamy při každém tažení. Výraz „červený praporec“ přejímám od Guiarta.“ (s. 243) *BLOCH, Marc. Králové divotvůrci: studie o nadpřirozenosti přisuzované královské moci, zejména ve Francii a Anglii. Vyd. 1. Praha: Argo, 2004. 534 s. Historické myšlení; sv. 22. ISBN 80-7203-626-2. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/view/uuid:bbe495b0-cac8-11e8-bbaa-005056827e52?page=uuid:dfd78580-f24c-11e8-9210-5ef3fc9bb22f

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

07.01.2020 17:49

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu