opoziciu domace - cudzie v literature

Text dotazu

Dobry den! Dakujem za predchadzajucu odpoved na otazku. Velmi mi pomohla!!! Este mi vyskocil jeden pojem. Kde najdem co sa tyka priestoru(prostredia): opoziciu domace - cudzie? Dakujem vopred za odpoved!!! :)

Odpověď

Dobrý den,
Zobrazení domova a pocity z něj jsou spíše součástí poezie, případně za tvorbu mimo domov byla např.  považována tvorba zakázaných československých autorů (např. Václav Havel), která vyšla mimo území komunistického Československa http://www.sesity.net/cesky-jazyk-literatura/ceska-poezie-prvni-poloviny-20-stoleti.phphttp://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=178

Prostor - literárním dílem zaujímaný. Většinou jde o záležitost lineární, graficky dvojrozměrný záznam v textu obvykle slouží pouze k pasivnímu zápisu díla, jen v některých případech (obrazové básně, kaligramy, akrostichy aj.) se stává jeho plnoprávnou součástí. Prostor literárním dílem zaujímaný se pak přibližuje prostoru výtvarného díla. Velikost prostoru zaujímaného dílem (tj. rozměr textu), bývá předem s větší nebo menší tolerancí vymezena nornou, stává se často žánrovou charakteristikou. Důležitou úlohu v prostoru díla hraje kategorie začátku a konce; právě zobrazení nekonečného smyslově názorného prostoru, jenž člověka obklopuje v ohraničeném, konečném prostoru díla je základním rysem uměleckého osvojování skutečnosti - myšlený, fiktivní prostor, který je v literárním díle zobrazován, vytvářen jazykově tematickými prvky. Tento prostor, stejně jako prostor zobrazovaný v kterémkoliv komunikátu, je vzhledem k smyslově názornému prostoru nutně schematický, zachycující jen výběr jevů, jejich vlastností a vztahů. Zároveň se v něm velmi často na vztahy prostorové vrství vztahy v zásadě neprostorové, hodnotící. Významným rysem tohoto prostoru bývá jeho rozčlenění ve dva nebo více podprostorů (kontinuí); některé postavy jsou vázány na to či ono kontinuum, jsou pak v zásadě statické, jiné postavy obvykle hlavní, nejsou výlučně vázány k žádnému z nich. Např. ve Wolkerově Baladě o očích topičových patří k jednomu kontinuu (elektrárna) dělníci, k druhému kontinuu (domov) žena s dítětem, Antonín patří oběma světům, továrně i domovu. Na druhé straně již hodnotové rozvrstvení v tematice, které s sebou nese angažovanost díla, vytváří v něm určitý prostorový model, v němž jsou do různých podprostorů umisťovány postavy podle toho, kterých ideologických komplexů jsou nositeli. Úzké sepětí kategorií čistě prostorových (nahoře, dole, bližší, vzdálenější, ohraničený, neohraničený) a kategorií hodnotících (dobrý, škodlivý, náš, cizí, organizovaný, chaotický aj.) v lidském myšlení podmiňuje, že i tento abstraktní prostor tematického členění nezřídka nabývá  konkrétní podoby.
Zdroj: VLAŠÍN, Štěpán, ed. Slovník literární teorie. 2., rozš. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1984. 465 s.

Prostor je systém vztahů určených místy, směry a vzdálenostmi. Zarímco geometrie zkoumá prostor jako abstraktní kategorii, pro literaturu je rozhodující (v pojetí fenomenologie, sémiotiky a literární topologie) prostor prožívaný a "prohlížený", subjektivně modelovaný, nesoucí symbolické významy. Prostor ve své konkrétní podobě bývá těsně spjat s časem, což vystihuje pojem časoprostoru.  Interpretace prostoru v literatuře tedy spíše než pojem přímky, trojúhledníku či "zlatého řezu" předpokládá bohatý rejstřík prostorových pojmů a představ, které vycházejí  zběžné řeči: Uvnitř venku (exteriér a interiér), obydlí (jeskyně, chaloupka, statek, činžák, zámek, vězení), doma a v cizině, malé a velké, mikrosvět a makrosvět (obloha, vesmír, nekonečno), svět a podsvětí, tělo anebo "andělská" bytost bez těla, blízko a dalekocentrul a periferie, vzhůru a dolů, vlevo a vpravo, vpředu a vzadu, venkov a město, pomalu a rychle, na frontě a v zázemí, hnízdo a klec či past, studánka a moře, pěšina,  dálnice, křižovatka....

Místo. Místa jsou dějištěm příběhů, prostředím, v němž postavy jednají. . přestože patří do fikčního světa, v mnoha případech, ne však vždy, odkazují k lokalitám, které existují na mapě. Místa takto geograficky určená reálným pomístním jménem země, kraje, vísky, města, statku, ulice, kostela, či hostince (Petrohradské povídky, U tří lilií, Urbanovo Sedmikostelí situované do gotických památek Prahy) jsou protipólem míst imaginárních či fantastických (čokoládové králoství, vodníkova říše pod vodou, Liliput, Středozemě); přechod mezi oběma krajními alternativami představují místa různým způsobem obecně typizovaná (Ostrov pokladů, Pod pustým kopcem), alegorická, symbolická či mytizovaná (neučité místo s palmou v Čekání na Godota). Lokace tj. volba a pojetí místa v literatuře přitom souvisí nejen s autorovou zkušeností, ale i s ideou, duchem doby, potřebami literárních žánrů a směrů."
Zdroj: PETERKA, Josef. Teorie literatury pro učitele. 2., přeprac. vyd. V Praze: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2006. 248 s. ISBN 80-7290-244-X. 

Použité zdroje

* LEDERBUCHOVÁ, Ladislava. Průvodce literárním dílem: výkladový slovník základních pojmů literární teorie. 1. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 355 s. ISBN 80-7319-020-6.
* MÜLLER, Richard, ed. a ŠIDÁK, Pavel, ed. Slovník novější literární teorie: glosář pojmů. Vyd. 1. Praha: Academia, 2012. 699 s. Literární řada. ISBN 978-80-200-2048-2.

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

16.04.2015 08:43

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu