-
To se mi líbí
-
Doporučit
Jak se nazývá v antice největší římský básník klasického období? Jeho díla
Dobrý den,
jedním z nejslavnějších básníků antiky byl Publius Ovidius Naso se narodil (43 před n.l. - zemřel asi 18 př.n.l.) v Sulmoně zámožným rodičům (z jezdeckého stavu). Kvůli vzdělání ho poměrně záhy poslali rodiče do Říma spolu s jeho o rok starším bratrem.
Ovidius se stal jedním z nejtalentovanějších a poté i nejúspěšnějších básníků Říma. Jeho verše dnes pokládáme za formální vrchol římské poezie. Jeho verše jsou zbaveny hrubostí a vynikají v originále zajímavou plynulostí. Ovidius se rovněž vyznačuje značnou mírou schopnosti vyjádřit psychický stav a jeho vypravěčské umění je pověstné.
Dílo Ovidia je poměrně bohaté a svým významem naprosto klíčové.
Jeho tvorbu dělíme na tři období, rozdílná i tematicky: erotické, mytologické a období pobytu v exilu.
První Ovidiovou sbírkou jsou pravděpodobně tři knihy milostných elegií Amores (Lásky) ve třech (pův.pěti) knihách, věnované fiktivní milence Corinne.
Mistrovským dílem jsou už Heroides (Listy heroin). Jedná se o 15 fingovaných dopisů mytických žen vzdáleným milencům nebo manželům (např. Penélopin Odysseovi, Dídó a Aenaes, aj.),
kteří své ženy opouští nadlouho nebo navždy. Dopisy jsou zajímavou směsí mytologie, galantních příběhů a rétorských deklamací.
Ze skupiny didaktických skladeb Ars amatoria (Umění milovat), Remedia amoris (Léky proti lásce) vyniká první, která je skvělou formou a duchaplností nejlepším Ovidiovým dílem.
Díla druhého období se přiblížila snahám císaře Augusta o obnovené starořímské rodinné morálky - to snad bylo důvodem Ovidiova vyhnanství.
V Metamorfózách (Proměny) spojil Ovidius s velým kompozičním uměním v souvislý celek na 250 bájí, které vesměs končí nějakou proměnou. (např. člověka ve strom).
Proměny čítají 15 knih, 12 000 hexametrů a 250 bájí. Ty seřadil básník "chronologicky" od počátku světa po smrt Caesara. Spojovacím motivem je nadpřirozená proměna člověka v něco jiného (Caesara v kometu, Niobé ve skálu). Na dlouhá staletí se Metamorfózy (mimo jiné dost neoriginální a opsané z řeckých vzorů) staly hlavním zdrojem poznání antických bájí.
Druhým dílem druhého období je Kalendář (Fasti). V tomto spise píše Ovidius o římských náboženských svátcích a slavnostech v první polovině roku (dílo už nedokončil, protože byl vyhnán) a vykládá jejich původ.
Básnické sbírky třetího, posledního období, vzniklé mezi Gety (thrácké kmeny), kde nebylo slyšet latinského slova - ukazují postupný úpadek Ovidiova jazyka, stylu i fantazie. Jedná se o : Tristia (Žalozpěvy) a Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu).
Ovidius spojoval mistrovství formy se životním pocitem jemného požitkáře, který byl práve ve "zkaženém" kulturním centru ve svém živlu. Postrádá mravní patos, celkem povrchní je i životní styl jeho postav, hlavně v Metamorfozách, které založily básníkovu proslulost a za renesance se staly téměř čítankou o kráse života.
* Encyklopedie antiky. Praha : Academia 1973
* https://www.antickysvet.cz/25870n-ovidius
* https://rim.me.cz/osobnosti/literatura/ovidius.php
* BURIAN, Jan. Publius Ovidius Naso. Praha: Československý spisovatel, 1975. Str. 53.
* OVIDIUS NASO, Publius. Umění milovat a nemilovat. Praha: Československý spisovatel, 1993. Str. 248. ISBN 80-202-0427-X.
Divadlo, film, tanec
--
Národní knihovna ČR
20.01.2021 09:13