Největší římský básník klasického období

Text dotazu

Jak se nazývá v antice největší římský básník klasického období? Jeho díla

Odpověď

Dobrý den,

jedním z nejslavnějších básníků antiky byl Publius Ovidius Naso se narodil (43 před n.l. - zemřel asi 18 př.n.l.) v Sulmoně zámožným rodičům (z jezdeckého stavu). Kvůli vzdělání ho poměrně záhy poslali rodiče do Říma spolu s jeho o rok starším bratrem.

Ovidius se stal jedním z nejtalentovanějších a poté i nejúspěšnějších básníků Říma. Jeho verše dnes pokládáme za formální vrchol římské poezie. Jeho verše jsou zbaveny hrubostí a vynikají v originále zajímavou plynulostí. Ovidius se rovněž vyznačuje značnou mírou schopnosti vyjádřit psychický stav a jeho vypravěčské umění je pověstné.

Dílo Ovidia je poměrně bohaté a svým významem naprosto klíčové.

Jeho tvorbu dělíme na tři období, rozdílná i tematicky: erotické, mytologické a období pobytu v exilu.

První Ovidiovou sbírkou jsou pravděpodobně tři knihy milostných elegií Amores (Lásky) ve třech (pův.pěti) knihách, věnované fiktivní milence Corinne.
Mistrovským dílem jsou už Heroides (Listy heroin). Jedná se o 15 fingovaných dopisů mytických žen vzdáleným milencům nebo manželům (např. Penélopin Odysseovi, Dídó a Aenaes, aj.),
kteří své ženy opouští nadlouho nebo navždy. Dopisy jsou zajímavou směsí mytologie, galantních příběhů a rétorských deklamací.
Ze skupiny didaktických skladeb Ars amatoria (Umění milovat), Remedia amoris (Léky proti lásce) vyniká první, která je skvělou formou a duchaplností nejlepším Ovidiovým dílem.

Díla druhého období se přiblížila snahám císaře Augusta o obnovené starořímské rodinné morálky - to snad bylo důvodem Ovidiova vyhnanství.
V Metamorfózách (Proměny) spojil Ovidius s velým kompozičním uměním v souvislý celek na 250 bájí, které vesměs končí nějakou proměnou. (např. člověka ve strom).
Proměny čítají 15 knih, 12 000 hexametrů a 250 bájí. Ty seřadil básník "chronologicky" od počátku světa po smrt Caesara. Spojovacím motivem je nadpřirozená proměna člověka v něco jiného (Caesara v kometu, Niobé ve skálu). Na dlouhá staletí se Metamorfózy (mimo jiné dost neoriginální a opsané z řeckých vzorů) staly hlavním zdrojem poznání antických bájí.

Druhým dílem druhého období je Kalendář (Fasti). V tomto spise píše Ovidius o římských náboženských svátcích a slavnostech v první polovině roku (dílo už nedokončil, protože byl vyhnán) a vykládá jejich původ.

Básnické sbírky třetího, posledního období, vzniklé mezi Gety (thrácké kmeny), kde nebylo slyšet latinského slova - ukazují postupný úpadek Ovidiova jazyka, stylu i fantazie. Jedná se o : Tristia (Žalozpěvy) a Epistulae ex Ponto (Listy z Pontu).

Ovidius spojoval mistrovství formy se životním pocitem jemného požitkáře, který byl práve ve "zkaženém" kulturním centru ve svém živlu. Postrádá mravní patos, celkem povrchní je i životní styl jeho postav, hlavně v Metamorfozách, které založily básníkovu proslulost a za renesance se staly téměř čítankou o kráse života.

Zdroje :
* Encyklopedie antiky. Praha : Academia 1973
* https://www.antickysvet.cz/25870n-ovidius
* https://rim.me.cz/osobnosti/literatura/ovidius.php
* BURIAN, Jan. Publius Ovidius Naso. Praha: Československý spisovatel, 1975. Str. 53.
* OVIDIUS NASO, Publius. Umění milovat a nemilovat. Praha: Československý spisovatel, 1993. Str. 248. ISBN 80-202-0427-X.

Obor

Divadlo, film, tanec

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

20.01.2021 09:13

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu