Zajímavé zjištění ohledně Jana Hyrcana, to jsem vůbec netušil, že se jméno Jan objevovalo už v takové době. Člověk si to vždycky automaticky spojí s Janem Křtitelem. Ta zmínka o tom, že jméno Jan patří k největšímu etymologickému kořeni, je taky fascinující, i když je škoda, že chybí zdroj. Moc mě baví hledat takovéhle historické souvislosti jmen.

Zajímavý dotaz ohledně původu jména Jan! Velmi mě zaujala ta zmínka o Janu Hyrcanovi, to je skvělý příklad, že jméno existovalo i před Janem Křtitelem. Docela by mě bavilo prozkoumat, jak se taková jména šířila a jak se vyvíjela v různých kulturách. Možná by se dalo najít víc informací o tom etymologickém kořeni, na který se odkazuje. Děkuji za podnětné téma k zamyšlení.

Bible či nebible, všechno jedno, význam jména Jan se dá vysvětlit spíš etymologicky než biblicky. Původ je zřejmě semitský, do indoevropských jazyků se dostalo nejen přes němčinu (Johanes, Johan, Hanes (Hanuš), Hans), ale také přes řečtinu (Ιωάννης), staroslověnštinu (Jovan - Ivan) italštinu (Giovanni) aj. Kupodivu jsem nezaznamenal, že by se toto jméno používalo v současných jazycích semitských, přestože odtamtud pochází. Jak už je napsáno v článku, původní tvar je "Jó-channán" -- v hebrejštině neobvyklé, to už když tak spíš v aramejštině (rodném jazyce Ježíšově). "Jó" je odkaz na jméno Hospodinovo (které ovšem nesmí být vysloveno, aby nebylo bráno nadarmo, proto bylo utajeno a zapomenuto a používají se jména náhradní jako např. "Adonai" tj. můj pán, "Hospodin", "Lord" apod., příp. oslovení "otče náš" - a to i v liturgii hebrejské (avínú malkénú, tj. otče náš, králi náš) a křesťanské aramejské (abún bašmajó, tj. otče náš v nebesích)) Slovo "channán" je sloveso ve tvaru dokonavém, dokonavý tvar téhož je "channún". A protože se v biblické hebrejštině nečasuje (pro slovesný čas nemá slovo zvláštní tvar), vyjadřuje se čas minulý videm dokonavým, jinak se použije vid nedokonavý pro vyjádření přítomnosti nebo budoucnosti. Proto tvar "channún" (který původně znamená "milostivý") můžeme přeložit jako "je milostivý" v čase přítomném, kdežto tvar "channán" přeložíme "byl milostiv", případně "smiloval se" dokonavě v čase minulém, ale nikoli jako "JE milostivý" nedokonavě v čase přítomném. Proto jméno "Jan" je vhodné pro dítko "vymodlené", počaté po delším neúspěšném snažení, jakoby si rodiče chtěli ulevit: "chvála Bohu!" Ale stejně to spíš bývá jméno po dědečkovi nebo strýčkovi, aby bylo v rodě zachováno po další generace.