-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den. V knize Noc na Karlštejně použil Karel IV. pojem Německo. Chci se zeptat zdali bylo v jeho době možné či běžné použití tohoto slova nebo jestli se jen používalo označení podle spolkových zemí. Děkuji.
Dobrý den,
z úst Karla IV. mohlo teoreticky vyjít slovo nyem(y)ecz (pokud by mluvil česky - viz https://vokabular.ujc.cas.cz/hledani.aspx ), popřípadě regnum Teutonicorum (pokud by mluvil latinsky - doslova "království Němců"). Nebylo by tím ovšem doslova míněno dnešní Německo, tak jak jej známe, ale spíše konfederace středních a malých zaalpských států, jejichž obyvatelé mluvili podobnou řečí.
Pojem "německé království" se poprvé objevuje již za panování Jindřicha Ptáčníka. V době Karla IV. byl tedy tento pojem znám. V jeho době se ovšem již používalo označení "Svatá říše římská".
Velmi přehledně vysvětluje vznik a vnímání německého národa příspěvek v monografii "Úvod do dějin a kultury německy mluvících zemí":
Po rozpadu Francké říše nebylo Východofranské území jednotné ani etnicky ani politicky.
"Bylo rozděleno na několik fakticky samostatných vévodství, jejichž obyvatelé neměli žádný pocit sounáležitosti: Švábsko na horním toku Dunaje, Bavorsko na východ od Lechu, Franky na středním Rýnu a Mohanu, Sasko s Durynskem v severní části Německa na západ od Labe a Lotrinsko od ústí Rýna a Šeldy po horní Rýn. Teprve během dalšího vývoje se postupně vytvářelo vědomí společné příslušnosti lidí mluvících podobným jazykem a začínaly vznikat evropské středověké národy. Vznik německého národa byl podmíněn vývojem ekonomickým i politickým. V procesu osídlování nových území se mísili příslušníci různých kmenů a měli možnost si uvědomit jazykové rozdíly. Stejně působila i rozšiřující se směna a obchodní kontakty. Společný boj proti Normanům a Maďarům zase sjednocoval skupiny lidí mluvících podobným jazykem a obývajících stejné území. Vytvoření státu, na jehož konsolidaci měl značný vliv i společný obranný boj, též přispělo ke vzniku německého národa. Představa společného státu i pocit jazykové, národní a teritoriální sounáležitosti jeho obyvatel se vytvářely velmi pomalu. To se mimo jiné odráželo i v celkem neurčitém označení tohoto státu i jeho obyvatel. Termín „německé království“, resp. „království Němců“ (regnum Teutonicorum), se objevuje asi od poloviny 10. století vesměs v neúředních pramenech, zpočátku jen ojediněle. Výrazněji se prosazuje až v souvislosti s bojem o investituru a s konstituováním knížecí opozice v zemi v poslední čtvrtině 11. století. Stejně problematický je i titul panovníka tohoto specifického státního útvaru postaveného na kmenovém a regionálním základě. Ludvík Němec i jeho nástupci, stejně jako otonští a sálští panovníci, dokud nedosáhli císařské hodnosti, užívali pouze titulu „král“ (rex) bez jakéhokoli bližšího určení. Pro cizince byl však panovník vládnoucí německému území zcela samozřejmě „králem německým“ (rex Teutonicorum). Domácí autoři bližší určení zpravidla nepotřebovali. Císařský titul byl, ovšem až od Oty III., spojován s myšlenkou obnovení Římské říše - renovatio imperii - což -vyjadřoval i titul „císař římský“ (takto se ale tradičně nazýval byzantský císař). Ota I. a Ota II. jsou v listinách jmenováni pouze jako „císař“ bez jakékoli specifikace. Útvar, jemuž Ota III. a jeho nástupci vládli, byl nazýván „Říší římskou“ (Romanum imperium), ve 12. století „Svatou říší“ (Sacrum imperium). Později, ve 13. století, se prosadil termín „Svatá říše římská“ (Sacrum Romanum imperium). Od 15. století bylo užíváno též označení „Říše římská národa německého“ (Römisches Reich deutscher Nation“). Jindřich V. na počátku 12. století uvedl i královskou hodnost do souvislosti s Římskou říší. Od té doby se němečtí panovníci, alespoň v oficiálních písemnostech, pravidelně nazývali králi, resp. císaři římskými. Přívlastek „římský“ vyjadřoval však pouze mocenské ambice německých panovníků, nikoli politickou realitu. Podstatnou roli ve vývoji středověkého německého národa, stejně jako ve vývoji jiných národů, hrál jazyk. Na německém území se postupně vyvinuly dvě skupiny německých dialektů, starohornoněmecký a starodolnoněmecký, z nichž vznikly středověké dialekty středohornoněmecké a středodolnoněmecké."
Zdroj: BLÁHOVÁ, Marie a Univerzita Karlova. Úvod do dějin a kultury německy mluvících zemí, Díl I., (do konce středověku). Praha: Karolinum, 1994. s. 69 - 70. ISBN 80-7066-897-0. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:9c037fb0-27f3-11e6-a3d3-001018b5eb5c
Pro představu, z jakých území se v době panování Karla IV. skládala Svatá říše římská, odkazujeme na mapu: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/99/Golden_Bull_of_1356.png
Další doporučená literatura k tématu:
*ANTONÍN, Robert et al. Lucemburkové: česká koruna uprostřed Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. s. 15. ISBN 978-80-7422-093-7. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:58a671a0-be12-11e5-b770-5ef3fc9ae867
*HONZÁK, František et al. Evropa v proměnách staletí. Praha: Libri, 1995. s. 100. ISBN 80-85983-00-1. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:c1d2f490-acdb-11e3-a597-5ef3fc9bb22f
*ROGALL, Joachim, KOSCHMAL, Walter a NEKULA, Marek. Češi a Němci: dějiny - kultura - politika. Litomyšl: Paseka, 2002. s. 29. ISBN 80-7185-482-4. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:285765a0-3115-11e7-9ceb-005056825209
Aj.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
29.12.2022 21:31