Můj strach z pavouků

Text dotazu

Dobrý den chtěl bych se zeptat jestli se tohle může stát - jsem arachnofób a bojím se že mi pavouk vleze do ucha, pusy, nosu a nebo někde jinde např. prokouše se přes ucho a naklade mi vajíčka do vnitřního těla a rozežerou mě že vnitřní.

Odpověď

Dobrý den,

svůj stav byste měl zkusit řešit s odborníky.

Fobie je intenzivní a iracionální strach z předmětu nebo situace, o níž postižený ví, že je naprosto přirozená. Slovo pochází z řeckého phobos, což znamená veliký strach nebo hrůzu. Strach se může týkat naprosto neškodných věcí, jako jsou myši, pavouci,...

Někdy se však může týkat předmětů nebo situací potenciálně nebezpečných za určitých podmínek, avšak většinou zcela neškodných. Příkladem takové fobie může být vystupňovaný a iracionální strach z koček, psů, blesku, pavouků, hadů,...

Podobná je obsese, ale není to totéž. Lidé trpící obsesemi (nutkavými představami) se nebojí nějakého objektu nebo situace, ale jejích následků. Člověk posedlý uklízením kuchyně nemá fóbii: bojí se možnosti znečištění...

...

Vezměme si za příklad mladého muže trpícího fóbií z pavouků. Jinak je naprosto bezstarostný a mezi přáteli oblíbený. Dobře ví, že v jeho okolí žádní nebezpeční pavouci nežijí, ale současně jeví příznaky paniky, když na podlaze před ním leze malý neškodný pavouk nebo když se dotkne obrázku pavouka v časopisu.

Zdroj: LONG, Maxime. Rodinná encyklopedie medicíny a zdraví. Čestlice: Rebo, 2009.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:e4f47f80-10f8-11e4-a8ab-001018b5eb5c

Co doporučují terapeuti:

Bachovy esence Devaterník údajně přináší úlevu od prudkého strachu nebo silné paniky, která dosáhla krizového stupně. Kejklířka je vhodná při vědomých obavách, např. z rakoviny, z odmítnutí či z pobytu o samotě ve tmě a při hrůze z pavouků, hadů nebo výšek. (Obklad z drcených listů a stonků býval aplikován na rány, popáleniny i bolestí páteře. Výtažek z květů je i v ČR dodnes nabízen jako lék proti strachu, úzkosti a negativním emocím v běžném životě (Bachova květová terapie).

Zdroj: ATTENBOROUGH, Anthony.  Rodinná encyklopedie alternativní medicíny, Praha: Reades's Digest Výběr, 1997.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:99411230-9cad-11e2-bc29-005056825209

 

Na udržování specifické fobie se podílejí - úzkostné očekávání, založené na odhadu nadměrného nebezpečí či poškození, monitorování okolí, zda objekt není přítomen, ujišťování si u druhých, že "vzduch je čistý", zabezpečovací chování, které neumožňuje zjistit, že objekt či situace doopravdy nebezpečné nejsou.

Přesvědčení o objektu fobie - „Blesk vždy udeří do nějakého domu! Pavouk bolestivě kouše!"

Typické je nadhodnocování pravděpodobnosti ohrožení: „Všude mohou být pavouci!“ „Každý pes je schopen se na mě vrhnout!“, přeceňování nebezpečí: „Ten pavouk na mě skočí a kousne mě!“ „Blesk může snadno zasáhnout každého, kdo je na ulici!“

Zdroj: Psychiatrie: časopis pro moderní psychiatrii. Sv. 4. Praha: Tigis, 2005.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:6ccd5bf0-8645-11e3-a70e-005056822549

 

Pavouci nejsou hmyz. Patří do skupiny živočichů, která se nazývá pavoukovití a zahrnuje přes 75 000 druhů, mimo jiné také škorpióny, roztoče a klíšťata. Všichni pavouci vytvářejí pomocí žláz na svém těle vlákno, ale ne všichni umí příst sítě. Všichni pavouci mají jedové žlázy, ale pouze někteří jsou nebezpeční pro lidi.

Zdroj: Kniha otázek a odpovědí. Praha: Svojtka & Co., 2011.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:9b2e7510-b378-11e7-9b14-5ef3fc9ae867

 

Počet druhů pavouků žijících na světě se odhaduje na 25 000. Nepatrné procento z tohoto počtu tvoří druhy, jejichž kousnutí je pro člověka nebo hospodářská zvířata závažné až nebezpečné. Nejvíce jich žije na jihoamerickém subkontinentě, vyskytují se však po celém světě, Evropu nevyjímaje.

V některých zemích, např. v Jižní Americe, působí jedovatí pavouci větší zdravotní problémy, smrtelné případy kousnutí pavouky jsou však velmi vzácné, a to i v krajích, kde žijí nebezpeční pavouci ve velkém množství.

Otrava po kousnutí pavoukem se nazývá araneismus nebo arachnidismus.

Samice jsou vždy mnohem agresivnější než samci, hlavně v době, kdy hlídají vaječný vak. Samci jsou většinou neškodní a i v případě, mohou-li svým kousnutím vyvolat u člověka příznaky intoxikace, dávka jedu není nikdy smrtelná. Na území naší republiky nežije žádný pavouk, jehož kousnutí by způsobilo vážnější potíže, o smrtelném kousnutí nemluvě. V úvahu přichází pouze několik málo druhů, které by mohly svým kousnutím vyvolat lokální změny v postiženém místě (otok, zrudnutí, bolest). Jsou to některé velké druhy křižáků a pak náš největší pavouk, slíďák tatarský (Lycosa singo- riensis), žijící na jižním Slovensku.

Zdroj: KůRKA, Antonín, PFLEGER, Václav. Jedovatí živočichové . Praha: Academia, 1984.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:ef05bbb0-a5b9-11e3-b74a-5ef3fc9ae867

 

Pavouci byli odedávna  považováni za velmi nebezpečné. Podle Xenofónta někteří pavouci, menší než půl obolu (což byla drobná starořecká mince), mohou týrat člověka bolestmi a připravit o rozum. Málokdo ví, že stropu podobná nebesa staročeských postelí a jejich ověšování řasnatými závěsy nebylo ničím jiným, než obranou před pavouky, pokládanými za nebezpečnější hadů a štírů.

A podivná nemoc, která hromadně vypukla počátkem 16. století v Itálii a projevovala se hysterickými záchvaty, pláčem, smíchem, křečemi atd., byla spojována s kousnutím zcela neškodného slíďáka tarentského.

Léčila se tancem při divoké hudbě až do vyčerpání. Dodnes se „tarantela“ hraje a tančí, a slíďáci tarentští dál žijí pod modrým nebem Itálie — jenže nikdo už nevěří v jejich škodlivost.  A tato dobrá víra byla omylem trochu přehnána, takže i první zprávy o jedovatých a člověku nebezpečných pavoucích se pokládaly za blud a klam a za pověru pošetilých vesničanů. Nakonec však bylo smutných zkušeností tolik, že i optimisté svůj názor změnili. Pavouk snovačka jedovatá, sotva 15 mm veliký zakrslík a nedorost — proti našim slíďákům tatarským (32 mm), natož proti americkým sklípkanům lovícím drobné obratlovce — však právem získala co nejhorší pověst po celém světě.

Její poddruh se v Americe nazývá black widow (černá vdova).  Ranka celkem nebolí a její okolí se nemění. Asi po čtvrt hodině začnou nesnesitelně bolet nejprve mízní uzliny, pak břicho, kříž a další části těla. Nemocní se neudrží na nohou a křičí bolestí, dusí se, břicho je tuhé a napjaté... Neléčené onemocnění trvá asi tři týdny a rekonvalescence několik měsíců. V těžkých případech nastává za jeden až dva dny smrt. Lékem je vstříknutí speciálního antilakrodektického séra a kalcia. Jsou i další jedovatí pavouci, způsobující např. rozpad tkání a obnažení vnitřních orgánů (jedovatá snovačka Mastophora gasteracanthoidea, žijící na peruánských vinicích).

Velmi jedovatý je i pavouk útočný, asi tři centimetry dlouhý, žijící v Austrálii a opravdový agresor. Značná část postižených uštknutím tohoto pavouka umírá selháním srdce. U nás jsme naštěstí takových věcí ušetřeni, ale i tak na našem území žije několik pavoučků, jejichž kousnutí je velice nepříjemné. Je to především zápředník jedovatý. Velmi bolestně, asi jako sršeň, dovede kousnout náš vodouch stříbřitý. I náš křižák dovede kousnutím vyvolat bolesti hlavy, kloubů i svalů a následující průjmy.

Zdroj: SOUČEK, Ludvík. Obrazový opravník obecně oblíbených omylů. Praha: Práce, 1981.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:dbb0ac20-29f2-11e3-b62e-005056825209

 

Všichni pavouci usmrcují kořist jedem. Ale jen některé druhy pavouků jsou skutečně nebezpečné velkým živočichům nebo lidem.

Pavouci mají vpředu pár silných kusadel. Kusadly vstříknou chycené kořisti jed a tím ji zabijí. Kořistí pavouků je zpravidla hmyz. Někteří pavouci mohou být nebezpeční i člověku. Když nás kousne obyčejný pavouk, ucítíme jen nepatrnou bolest. Kousnutí sklípkanů, kteří  v Jižní Americe loví ptáky, bolí asi jako bodnutí včely. Ani kousnutí tarantule evropské není tak bolestivé, jak se dříve tvrdilo.

Ale snovačka jedovatá -  "černá vdova" - je nebezpečnější. V Evropě žije ve Středomoří. Její kousnutí může vyvolat vážné onemocnění, v Severní Americe několik případů bylo smrtelných.

Zdroj:  Řekni proč: encyklopedie otázek a odpovědí. Praha: Albatros, 1987.

http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:7cfd1400-06b3-11e3-a616-5ef3fc9bb22f 

Obor

Biologické vědy

Okres

Praha

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

14.11.2017 19:43

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu