Moji vnučku zajímá, kde má Krteček záchod?

Text dotazu

Díváme se na Krtečka, čteme Krtečka, ale najednou vnučku zajímá naprostá technická věc - kde má Krteček záchod?

Odpověď

Dobrý den, 

dotaz na život krtka jsme zpracovávali už před časem, viz Archiv PSK  https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/jaka-je-technologie-hrabani-mysich-der. Z něj uvádíme:

U krtka jsou díry přímo pod středem hromádky, tzn. od hromádky je spojení se spodní hlavní chodbou svislé. Otvory chodeb jsou kulaté, popř. na šířku oválné, připomínající ležící vajíčko. Do samotné chodby mohou zasahovat kořínky, ale chodba je bez zbytků rostlin.

 Odpovědět, předpokládám, že velmi malému dítěti, na tuto záludnou otázku,  je někdy zapeklité, protože ať se snažíme vysvětlit, jak vysvětlit, dítě má fantazii a o všem důkladně hloubá. Prostě se nenechá jen tak odbýt, ‚oblbnout‘.

Zapátrali jsme proto v říši pohádek o krtkovi a to nejen Krtkovi s kalhotkami pana Milera, ale i v odbornější literatuře o krtkovi obecném, ale jeho přesný popis domácnosti jsme nenašli. Předpokládáme ale, že měl-li Krtek smysl pro spravedlnost a pořádek, udržoval svůj byt v čistotě a stejně jako lidé jistě měl záchod se vchodem rovnou z předsíně.

 

Krtek je české jméno pro 13 rodů malých savců, hmyzožravců z čeledi krtkovitých.

Krtci žijí v podzemních chodbách, které si vyhrabávají velkými tlapami.

Krtek se živí bezobratlými, které vyhledává pomocí sluchu a čichu. Především žere žížaly, hmyz a ponravy, které loví ve svých chodbách.

 

Jak vypadá nora krtka obecného: Rozhrabanou zem, kterou krtek nenapěchuje ke stěnám chodeb pro jejich zpevnění, vytlačuje na povrch. Vznikají tak kopečky z hlíny („krtčí hromádky", „krtiny"), velké 10-20 cm, které na rozdíl od materiálu, který vyhrabává hryzec, nejsou smíšeny s trávou. Jejich poloha ukazuje, kudy přibližně probíhají krtčí chodby. Najdeme je běžně na loukách, v listnatých lesích, zahradách a parcích. Zajímavost: Krtek je ze všech domácích savců nejdokonaleji uzpůsoben к životu pod zemí. Má válcovité tělo s krátkými, silnými končetinami. Velké přední lopatovité nohy jsou otočené do stran a přizpůsobené tak к hrabání. Tělo má krtek pokryté jemnou, hustou černou srstí, jejíž struktura zabraňuje pronikání hlíny a vody na kůži. Chlupy nemají žádný sklon, a proto se krtek může ve svých chodbách pohybovat dopředu, ale stejně dobře a bez vzpříčení srsti může i couvat. Chodby probíhají většinou v hloubce 5-50 cm, jsou bohatě větvené a mohou být dlouhé až 200 m. Pod většími krtinci se nacházejí letní hnízda, v nichž samice rodí mláďata. Pod zvlášť velkými hromádkami, širokými 70-140 cm, má krtek obecný své zimní hrady s obytnou komorou a zásobárnou. Pro lov své hlavní kořisti, žížal, hrabe krtek v zimě vodorovné štoly až v hloubce 1 m. Během studených zim bohatých na sníh mohou na krtčích hromádkách vznikat zvláštní útvary, tzv. „cylindry". Protože vyhrabaný materiál kvůli sněhové pokrývce nemůže padat stranou, krtek ho ve sněhu vytlačuje dál nahoru. Ke svislým stěnám chodby pěchuje ještě další hlínu, aby je zpevnil, a tak zůstane po odtátí sněhu chodba trčet jako jakýsi hliněný sloupek. Napadne-li hodně sněhu, pohybuje se krtek i v něm, přičemž tyto chodby plní jen částečně hlínou, takže mohou na louce vzniknout klikaté stopy v podobě dlouhého nízkého valu z hlíny.

RICHARZ, Klaus. Atlas stop zvířat: jak je poznávat a určovat. Praha: Academia, 2009. s. 98. ISBN 978-80-200-1784-0. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:146958f0-fd56-11e3-99ee-001018b5eb5c

 

Pro dítě by mohl být zábavný i následující text pohádky: Jak krtek Eduard vymyslel podchod

 

Lidé si myslí, že všechny dopravní značky vymýšlejí oni. Ale vždycky to tak být nemusí. Například takovou značku Podchod nebo nadchod vymyslel jeden pohádkový krtek - Eduard. Jak se to seběhlo? Docela jednoduše. Na Moravě, nedaleko města Brna, začali na jedné straně dálnice stavět nové domy. Protože jich bylo tolik, že se na louky na jedné straně dálnice nevešly, začali budovat domy i na straně druhé.

V jedné ze zahrad takovéhoto nového domu žil krtek Eduard se svou rodinou - ženou a dvěma synky, malými krtečky šibaly Fandou a Bertíkem. Krtek Eduard byl v zahradě spokojený. Jejímu majiteli nevadilo, že se občas na jeho zahradě objeví hromádky hlíny, když Eda rozšiřoval chodby svého podzemního bytu. V zahradách na opačné straně dálnice prý žilo několik dal- ších krtků s rodinami. Nikdy se ale s nimi pořádně neviděli, spíš se to jen domnívali. Jednou krtek Eduard vylezl na svou hromádku hlíny, sebral dalekohled a zahleděl se na vzdálenou druhou stranu. Uviděl tam něco moc zvláštního: v zahradě tam na krtinci seděl jiný krtek a taky se přes dálnici díval dalekohledem. „Ahoooj!!!" zakřičel ze všech sil Eda a zamával tlapkou. Jenže po dálnici pořád jezdila auta a krtek na druhé straně si žádného mávání nevšiml. Asi neměl tak dobrý dalekohled. Eduard si řekl, že to tak nenechá, že s tím musí něco udělat. Když si večer celá rodina sedla v podzemním domě к večeři, Eda začal: „Ženo, Fando a Bertíku, ráno se pustíme do práce. Prokopeme se pod dálnicí do zahrad na druhé straně/' Ale Eduarde," namítla jeho paní, „Vždyť jsi mi slíbil, že uděláš s chlapci novou chodbu z jídelny do ložnice. Tou starou chodbou už prorůstají kořínky trávy." „Kdepak, maminko," namítl Eduard, „tahle práce je určitě důležitější. Kořínky trávy tolik nevadí. Hned ráno se s Fandou a Bertíkem pustíme do nové chodby pod dálnicí." „Hurááá," zajásali krtci kluci. Strašně rádi se rýpali v zemi a rodiče je často hubovali, že hloubili chodby i tam, kde to nikdo nepotřeboval. A teď je čekal úžasný úkol. Prohrabat se pod dálnicí do vzdáleného a neznámého světa!

Sluníčko na nebi sedmkrát vyšlo a sedmkrát zapadlo, než pracovití krtkové prokopali chodbu ze zahrady na jedné straně dálnice  do zahrady na straně druhé. Tam se pozdravili s krtkem Barnabášem, který měl opravdu hodně slabý dalekohled. To bylo radosti. Druhá rodina krtků také měla dvě děti, holky Hanku a Manku. Fanda a Bertík, celí zmazaní od hlíny, radostí výskali, že se s nimi seznámili….. Oba napadlo totéž: jen aby děti omylem nevběhly na dálnici! Těch aut, co se po ní žene... To by vážně mohlo moc špatně dopadnout. Krtek Barnabáš však dostal nápad: „Poslyš, Eduarde, mohli bychom to udělat takhle: Sem, před tuhle díru do země, postavím takovou značku, která těm našim nezbedům připomene, aby použili podchod, když se budou chtít prohánět po obou zahradách/' „Báječný nápad, Barnabáši!" vykřikl krtek Eduard a už metelil podchodem na svou stranu. Doma měl velké tabule i barvičky, protože byl na každý případ moc dobře připravený. Všechno to přinesl do Barnabášovy zahrady a pustili se do práce. Malovali až do večera a vyrobili dvě krásné velké tabule. Dvě dopravní značky. „Tak, a hotovo," oddechl si krtek Barnabáš. Jednu značku zarazil do země před vstupem do podchodu. „Tak, a hotovo," řekl i Eduard, když přenesl pod dálnicí značku na druhou stranu. Zarazil ji do země u vstupu pod zem z druhé strany. Děti, tedy Fanda, Bertík, Hanka a Manka, stály kolem tatínků a bedlivě sledovaly, co to tatíci krtkové dělají. Ti, když bylo všechno hotové tak, jak chtěli, upozornili své potomky:

„Teď, milé děti, naši milí krtečkové, víte, že si můžete hrát na jedné i na druhé straně dálnice. Vždycky ale choďte podchodem, protože nahoře po dálnici se opravdu chodit nesmí. Mohlo by se stát neštěstí, mohlo by vás přejet auto." „Ano, my víme. Hurááá!!!" křičeli malí krtkové a hybaj, už se proháněli tu po jedné, tu po druhé zahradě. A tunel pod dálnicí, to byla ta nejlepší a nejzábavnější věc na světě! Lidé si všimli, že se v zahradě objevila malinkatá dopravní značka. Hned pochopili, proč ji ke vstupu do podzemí krtkové dali. A hned také krtky napodobili. Postavili velké podchody a před ně umístili stejné, ale velké dopravní značky. A tak stejně jako se mohou setkávat krtkové z obou stran dálnice, mohou se setkávat i lidé. Také se přitom nemusí bát, že by je porazili jiní lidé v autech. A to je dobře.

STOLIČNÝ, Peter a Viera KARDELISOVÁ. Pohádky o dopravních značkách. Praha: Fortuna Libri, c2011. s. 49. ISBN 978-80-7321-595-8. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:200f70e0-f56e-11e7-a97b-005056827e51

 

Nebo úryvek z další pohádky:

"...Malý Krteček se předevčírem tatínkovi docela ztratil. Ono je těžké najít černého sametového chlapečka v černé sametové noci. A ještě byla zrovna taková tma, že ani měsíček nesvítil, ani hvězdy neblikaly, jen listí tiše šumělo a slaboučký vítr tence hvízdal. Na nebi se honily mraky, vypadalo to na déšť, jen co vítr přestane, jistě začne pršet, propána, tatínek Krtek už byl celý zoufalý, že on si potom Krteček zablátí nožičky a nanese mamince do kuchyňky bláto..." (pozn. Jak vidíte, u krtečků mají kuchyňku, tak určitě mají i toaletu ☻) 

SEDLMAYEROVÁ, Anna a René RÜCKER. Pohádky pro Lukáška. Vimperk: Tina, [1992]. s. 40. ISBN 80-85618-07-9. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:2bd49ab0-0e7a-11e4-a8ab-001018b5eb5c

 

Pro dospělé je snad poučný následující text:

DRAČKA, Fr. O zvířatech, jichž v zemědělství šetřiti máme. Feuilleton. Z přednášky nadučitele m.s., konané ve Chvalkovicích.

Hospodář moravský: list věnovaný rolnictví, hospodářskému průmyslu a národnímu hospodářství. Přerov: J.B. Uhlíř, 1897-1898(15). s. 114. ISSN 2336-1077. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:694f14d0-e15c-11e6-89a8-005056822549

Obor

Zemědělství

Okres

Praha

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

09.03.2020 12:12

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu