móda 20. století v Československu

Text dotazu

Zajímá mě jaká byla móda v 60. a 70. letech 20. století v Československu. Co nosili muži i ženy.

Odpověď

Dobrý den,

 

v šedesátých letech došlo ve světě módy k mnoha revolučním změnám.

Vytratilo se například tradiční oblékání jednotlivých společenských vrstev, došlo k velkému rozvoji průmyslové výroby oděvů a délka šatů se o něco zkrátila.  (Hlaváčková, 2000) Oproti letům padesátým, kdy dcery chodily oblékané stejně jako jejich matky, se v letech šedesátých prosadil odlišný a jedinečný styl mladé generace, která prosazovala sovu vlastní módu. (Máchalová, 2003) Pokusíme se nyní sumarizovat nejzásadnější rysy a prvky, které jsou pro módu v Československu 60. let typické, ačkoli je třeba brát v potaz, že módní trendy se neustále měnily a období deseti let je poměrně dlouhá doba. 

Nejprve tedy k módě dámské.

 

Jak jsme již zmínili, průměrná typická délka šatů se oproti 50. letům o něco zkrátila a to počátkem 60. let na 45 cm od země, která se po roce 1966 zkrátila až do střihu „mini“. Velmi oblíbenými byly šaty pouzdrového střihu, převažovaly především úzké linie, nepříliš zdůrazňující prsa. Řešení šatů bylo velmi rozmanité, rukávy byly zpravidla delší a úzké, úzké sukně měly delší délku, zatímco rozšířené sukně (tzv. áčkový střih), měly délku na kolena.  Světem módy rezonoval požadavek, aby žena vypadala vždy mladě a svěže. Nový styl šedesátých let si nežádal mnoho ozdob, byl jednoduchý a lehký. Důraz se kladl spíše na barvy, které byly proto často velmi výrazné a na nové materiály.

 

Módními byly také široké pásky s velkou sponou a důležitou roli začala hrát také bižuterie – velké korále, plastové náramky i náušnice.

V šedesátých letech se také začíná prosazovat více sportovní styl. Módní byly látky s hrubou plastickou strukturou, motiv kostek. Nosily se také kalhoty nejrůznějšího typu – dlouhé přiléhavé, rovné delší šortky i kalhotové sukně. 

 

Mezi oblíbené materiály v letech šedesátých patřil například tesil, polysport, chemlonový úplet Zadara, či Crimplene a Dederon. Všechny tyto materiály byly z větší části umělé, do jisté míry tedy někdy i nepříjemné na nošení, nicméně se nemačkaly, nebylo třeba je žehlit a při praní držely barvu.

 

Oblíbené byly také klobouky, které měly většinou vysoký tvar, které měl za úkol opticky prodlužovat krk. Letní klobouky byly z přírodní slámy, či z hedvábí, v zimním období byly oblíbené klobouky z kožešin. V módě byly nejen klobouky, ale také nápadné, vysoké, natupírované účesy a drdoly. Nejsmělejší ženy si dokonce drdoly vycpávaly drátěnkami, nebo houskami, aby jejich účes vypadal co největší.

 

Co se týče obutí, v souvislosti s „okouzlením“ novými materiály, svou oblibu získaly například praktické holínky z PVC. Obuv na celodenní nošení se preferovala pohodlná, jako například střevíce na nižším a širším podpatku, zatímco do společnosti se nosily lodičky na jehlovém podpatku, tvarované do špičky, rozličných barev. Začínají se nosit také kozačky.

 

Pláště a kostýmy měly často jednoduché kapsy a dvouřadové zapínání s kovovými knoflíky, své místo na trhu si našly i módní pláštěnky.

 

Kabelky byly většinou čtvercového tvaru, z různých materiálů, nicméně velmi oblíbené byly háčkované kabelky, nebo kabelky z umělotin, které připomínaly lýko, či kabelky z korálků, nebo kufříkového typu. 

Jak jsme již zmínili na začátku, roce 1966 došlo revoluci v délce sukně. Prosazení minisukní zároveň vyprovokovalo vznik nového zboží – punčocháčů. Začíná se více pracovat s geometrickými tvary a s bílou barvou – zejména kontrast bílé a černé.

 

Módu konce 60. let bychom také mohli rozdělit do dvou hlavních proudů. Na jedné straně je móda „oficiální“, která se obrací ke 30. letům, je elegantní a dámská móda čerpá i z pánského šatníku. Oproti tomu je zde móda především mladé generace, která se neztotožňuje s vládnoucím komunistickým režimem a nesouhlas a nekonformitu vyjadřuje právě prostřednictvím odlišné módy. (Hlaváčková, 2000) Oblíbenými se staly džíny, svetry, šály a oblečení ve stylu hippie, které vyžadovalo květinové vzory a čelenky kolem čela na rozpuštěných dlouhých vlasech.

 

Co se týče pánské módy, ta byla vždy výrazně konzervativnější než móda dámská, a proto změny nejsou tak výrazné. Nicméně ani pánské obleky se nevyhnuly změnám. V šedesátých letech se pánské kabáty i saka výrazně zkrátily, zúžily se kalhoty i ramena. Pánské oděvy také stejně jako dámské měly působit mladistvým a svěžím dojmem. V módě byl také jakýsi vojenský styl, dvouřadové zapínání knoflíků a vojenské náramenice. Nového ducha také do pánského odívání vnesl pulovr s rolákem, kde je patrná inspirace westerny. Bílé košile nahradily košile bledě modré. Pánská obuv se změnila podstatně, zejména tím, že dosavadní ostrou špičku nahradila kulatá.

 

Výše popsaná československá móda byla samozřejmě do velké míry inspirována zahraničními módními trendy, které do komunistického Československa dorazily vždy zpravidla s dvouletým zpožděním a kterým jistě také stojí za to se věnovat. Velice doporučujeme prostudovat publikaci Česká móda 1940-1970 z níž převážně jsme čerpali a v níž je obsažen také zajímavý obrazový materiál.

 

Zároveň doporučujeme udělat si představu o československé módě v 60. letech z českých filmů jako jsou například Pelíšky, Rebelové, či seriálu Vyprávěj!, jejichž děj se odehrává právě v 60. letech.

 

Móda v Československu 70. let není přehledně popsána v žádné dohledané publikace, proto níže uvedený popis je spíše obecný. 

 

Začátek 70. let se nesl ve znamení sexuální revoluce, experimentování s drogami a prosazování práv žen (s čímž souvisí také stále větší obliba nošení kalhot u žen). Oblíbené byly boty na vysokých podrážkách, široké kalhoty do zvonu a polyesterové košile. Právě éra hippie s sebou přinesla jemnější, méně křiklavé barvy a přírodní materiály, jako je vlna, bavlna a hedvábí. Seelingová (1999) označuje období  70. let ve světě za období antimódy, bylo dovoleno vše, co nevypadalo „normálně“.

 

Oblíbenými se staly džíny, zvonové, potrhané, mrkvové, záplatované i vyšívané, bokovky i do pasu, které se staly takřka symbolem změny životního stylu i proměny módy. U mužů se stala oblíbenou kombinace džín a saka, která mohla působit i celkem seriózním dojmem a bylo možné tento oděv nosit i do práce.

Začíná se prosazovat i takzvané unisexové oblečení a spolu s tímto se na svět klube tzv. androgynní jedinec, za jehož prototyp lze považovat například zpěváka Davida Bowieho.

 

Oblečení „úspěšné ženy“ na denní nošení byl zpravidla kostýmek, případně sukně a hedvábná blůza, punčochy tělové barvy, boty na nízkém podpatku a nenápadné zlaté šperky. „Výstřelky si v sedmdesátých letech mohl člověk dovolit jen večer, ale o to mohly být výraznější.“ (Seelingová, 1999, s. 416)

 

Populárními se staly diskotéky a heslem doby bylo „nejlepší vkus je špatný vkus“, které šlo ruku v ruce s nemožnou kombinací barev i materiálů. Inspirací pro mladé lidi se staly například filmy Pomáda a Horečka sobotní noci. Do módy se dostávají legíny z vlákna lycra, trička potištěná exotickými vzory a krátké, ovinovací sukně.  V zahraničí se také do módy pomalu dostává punk, kožené bundy, roztrhaná trička a kovové doplňky.

 

Z východu přicházely inspirace v podobě cikánských sukní křiklavých barev a kozáckých plášťů. Populárními se staly také tvídové kostýmy s jednořadovým zapínáním.

 

České filmy pojednávající o té době jsou například Občanský průkaz, nebo Na samotě u lesa.

 

Pro vytvoření konkrétnější představy o dobové módě doporučujeme níže uvedené publikace si vypůjčit a zaměřit se na obrazový materiál. Také by určitě bylo dobré prostřednictvím internetového vyhledávače Google dohledat dobové fotografie, některé z námi nalezených odkazů přikládáme zde:

Použité zdroje

HLAVÁČKOVÁ, Konstantina. Česká móda 1940-1970: zrcadlo doby. 1. vyd. Praha: Olympia, 2000. 125 s. ISBN 80-7033-017-1.

MÁCHALOVÁ, Jana. Móda 20. století. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 229 s. Dějiny odívání. ISBN 80-7106-587-0.

STEVENSON, N. J. Kronika módy: 1800 - 1870 - 1940 - 1960 - 1980 - 2020: kdo udává tón - nejslavnější módní ikony a návrháři. Vyd. 1. Praha: Fortuna Libri, ©2011. 288 s. Fortuna factum. ISBN 978-80-7321-570-5.

SEELING, Charlotte. Století módy 1900-1999. Vyd. 1. Praha: Slovart, 2000. 655 s. ISBN 80-7209-247-2.

Obor

Informace o knihovně

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

19.12.2016 08:00

xdfgtzhnjk píše:
Úterý 12.03.2019 08:25
A obrázky jsou jako kde????????????!!!!!!!!!!!!!!!...……..
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu