-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
O Vladislavovi Jagellonském se říká, že všechny požadavky stavů vždy odsouhlasil a po přijetí Vladislavského zřízení zemského převzali stavy skoro všechnu moc ve státě. Má otázka je, jakou skutečnou moc měl v tomto období český král, jestli tedy vůbec nějakou měl a kdy tento stav slabé panovnické moci vznikl.
Za odpověď děkuji
Dobrý den,
vláda Jagellonců byla od začátku slabá. Hned po nástupu na český trůn r. 1471 musel mladý král Vladislav II. řešit válečný konflikt s Matyášem Korvínem, jenž vznášel nárok na vládu nejen na Moravě a ve vedlejších zemích Koruny české tj. Horní a Dolní Lužice a Slezsko, ale i v Čechách.
Když došlo r. 1478 ke kompromisní dohodě která ukončila dlouhodobě neúnosnou válku, postavení jagellonského krále se nijak nezlepšilo. Protože byl r. 1471 zvolen králem převážně za podpory českých tedy nekatolických stavů, jeho volbu nepřijala papežská kurie a král ač katolík byl až do r. 1487 z pohledu církve kacířem, což jeho autoritu značně omezovalo. Pokus o obnovení autority katolické církve v českých zemích skončil neúspěchem, protože silná husitská šlechta a města odmítala přijmout jakákoli omezení svých náboženských práv. Vše skončilo mírovou dohodou tzv. kutnohorským mírem r.1485 kdy bylo zakázáno tupení a pronásledování husitské nebo katolické víry včetně faktu, že i poddaní si mohli svobodně zvolit jakou víru budou vyznávat, což bylo v Evropě té doby naprostým unikátem.
Teprve Korvínovou smrtí r. 1490 se Vladislav stává panovníkem jak v českých zemích, tak na Moravě, ve Slezsku a v Uhrách a vytváří tak personální unii, kdy osoba panovníka spojuje více zemí v jeden celek. Svůj dvůr přesouvá do Uher a české země navštěvuje velmi zřídka. Jeho moc je zcela závislá na libovůli uherských, moravských, českých stavů a reprezentací dalších zemí - Lužice a Slezska. Královská moc je spíše formální než faktická. V této pozici král neměl reálnou sílu zvrátit mocenské uspořádání stavovské monarchie.
Vladislavské zřízení zemské demonstrovalo převahu šlechty nad královskými městy do té míry, že zástupci královských měst od r. 1502 kdy tento zemský zákon vstoupil v platnost, prakticky ztratili vliv na dění v království a v jeho nejvyšších úřadech. Král s tímto faktem nemohl nic udělat a proto zákon přijal, ač si nepochybně uvědomoval, že tím jeho autorita ještě více klesne. K částečnému narovnání práv a postavení mezi městy a šlechtou došlo až v letech 1516-1517.
Jak Vladislav tak i Ludvík Jagelonský vládli v době narůstající síly osmanských Turků, kteří se stále častěji tlačili k jižním hranicím uherského království. Obrana proti Turkům byla finančně a vojensky náročným podnikem, do kterého se nikdo příliš nehrnul. Neochota většiny evropských dvorů i zástupců stavů v monarchii tento problém skutečně řešit nakonec vedla k osudné bitvě u Moháče v srpnu 1529, kde byla slabší královská armáda vedená mladým Ludvíkem Jagellonským zcela rozdrcena a mladý král při útěku z bitevního pole po pádu z koně utonul.
Macek, Josef. Jagellonský věk v českých zemích: 1471-1526. Vyd. 2., V tomto souboru 1. vyd. Praha: Academia, 2001-2002. 2 sv. (561, 599 s.). ISBN 80-200-0895-0.
Pánek, Jaroslav a kol. Dějiny českých zemí. Vydání druhé, doplněné. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2018. 675 stran. ISBN 978-80-246-3994-9.
Rada, Ivan a kol. Dějiny zemí Koruny české. I., Od příchodu Slovanů do roku 1740. Čtvrté vydání. Praha: Paseka, 1997. 315 stran. ISBN 80-7185-096-9.
Rychlík, Jan a Penčev, Vladimir Georgiev. Od minulosti k dnešku: dějiny českých zemí. Vydání třetí, rozšířené. V Praze: Vyšehrad, 2025. 689 stran. ISBN 978-80-267-3096-5.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Knihovna Filozofické fakulty UK
10.03.2025 08:00