-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobry den, prosim o vysvetleni co je mistni statni sprava a kdo ji vykonava.
Jake je uzemni a spravni usporadani CR.
Dekuji.
Dobrý den, posíláme Vám odkazy na dokumenty, které se vaším tématem zabývají a text Wikipedie
Správa, veřejná správa a samospráva
Slovo správa je velmi často užíváno v různých spojeních. V současné době je to zejména pojem reforma veřejné správy, ale může to být také užívaný pojem veřejná správa, státní správa nebo samospráva.
Pod pojmem správa je obvykle chápána určitá lidská činnost, jejímž smyslem a podstatou je zabezpečování výkonu a řízení určitých záležitostí, přičemž toto jednání je charakteristické jistou trvalostí, systematičností, organizovaností a plánovitostí a slouží k dosahování žádoucího výsledku /Merkl A.: Obecní právo správní, Praha 1932/.
Někteří autoři, jako např.: Hendrych, Pražák, definují správu jako činnost sledující záměrně nějaký cíl, řídící za trvalým účelem příslušné záležitosti. Činnost se pak může sledovat podle subjektů, jichž se to dotýká nebo podle objektů, které se spravují.
Sociologický slovník definuje správu jako administrativu, administraci, obecné označení institucionalizované kontrolní a regulativní činnosti, týkající se především veřejných záležitostí. Nevylučuje se správa soukromoprávních záležitostí /např.: občanská sdružení a jiné neziskové i ziskové soukromé firmy/.
V této souvislosti je třeba ještě zmínit pojmy organizace - řízení - správa. Organizace bývá obecně vymezena jako sociální jev založený na plánovité koordinaci skupinových aktivit, jenž v důsledku dělby práce funguje kontinuálně, má svou hierarchii a vnitřní autoritu a směřuje k určitému cíli. Organizací také můžeme rozumět jistý specifický druh lidské činnosti, který směřuje k uspořádání určitých prvků a vztahů mezi nimi s cílem zajistit žádoucí fungování systému - tedy organizování. Jiným možným přístupem je definice organizace jako výsledku lidské činnosti, tedy instituce.
Pojmy řízení a správa se někdy požívají jako synonyma pro tutéž činnost, což je ovšem značně zjednodušený výklad. Rozdíl je v chápání obsahu obou těchto pojmů v organizační teorii. V případě řízení chápeme tento pojem jako dynamický proces, vážící se k lidskému chování či jednání, správa je činností která zajišťuje chod věcí požadovaným směrem. Lze tedy říci, že řízení je kategorií širší, ze které správa vychází a jejíž je také součástí.
Jaké druhy správy rozeznáváme?
Podle povahy právních vztahů rozeznáváme:
Nositeli veřejné správy jsou: státní a jiné samosprávné veřejnoprávní instituce /jako jsou kraje, obce, veřejnoprávní fondy, veřejnoprávní rozhlas a televize, sociální pojišťovna a pod./
Nositeli soukromé správy jsou organizace zřízené podle občanského nebo obchodního zákona nebo podle jiných předpisů regulujících dobrovolné sdružování občanů.
Soukromá správa se vztahuje k oblasti soukromoprávních vztahů (např.: správa podniková nebo správa určitého sdružení). Pro soukromou správu je charakteristické, že může zavazovat pouze osoby, které jsou ve specifickém dobrovolném vztahu k dané správě (např.: členové spolu, sdružení, zaměstnanci podniku).
Poměry v soukromé správě se řídí jak právním řádem (zákon je závazný i pro instituce vykonávající správu), tak i vlastními právními akty k jejichž vydání není třeba předchozí zákonné úpravy. Pak jde o vnitřní řády příslušných institucí - organizační řády, stanovy.
Veřejná správa se vztahuje k oblasti veřejnoprávních vztahů. Je zřizována státem ke správě věcí veřejných ve veřejném zájmu. Její orgány jsou zpravidla voleny občany v souladu s pravidly stanovených právním řádem.
Podle Všeobecné encyklopedie se uvádí dva významy termínu veřejná správa:
Jsou zde vyjmenovány dále i úkoly veřejné správy, mezi které patří:
Z tohoto výčtu je patrné, že sociální sféra je jednou z pěti základních sfér státní činnosti. Je třeba dodat, že v současné době tato sféra je chápána šířeji - zahrnuje opatření proti negramotnosti, nemoci, nezaměstnanosti, chudobě, sociálnímu vyloučení, které úzce s chudobou souvisí, tedy jako sféra zahrnující správu zaměstnanosti, zdravotnictví, ochrany práce, sociálního zabezpečení a základního povinného školství.
V této souvislosti je pak třeba odpovědět na otázku, co veřejný zájem a co je veřejná záležitost. Je možno říci, že veřejná záležitost je vlastně vše, co se dotýká nějakým způsobem veřejnosti a veřejný zájem je potom to, na čem je veřejnost určitým způsobem zainteresována. Otázkou je, kde je hranice mezi soukromým a veřejným. Tato hranice úzce souvisí s povahou daného státu, rolí občana v něm, s principy, které jsou v dané společnosti přijímány a také realizovány - princip spravedlnosti, solidarity či subsidiarity - toto vše se promítá v sociální politice státu (a nejen v ní). Tak může být úkolem veřejné správy péče o všeobecné blaho občanů stejně jako zajišťování právního a institucionálního rámce pro ostatní, nestátní subjekty a občanskou iniciativu jako důležitého subsidiárního principu.
Platí, že v demokratickém prostředí se veřejné zájmy formují jako společenský konsenzus, což s sebou přináší i prosazování určitých skupinových zájmů.
Uplatňování veřejného zájmu jakožto procesu, je možno rozdělit takto:
Praktickým vyústěním prosazování veřejného zájmu s výše uvedenými principy je pak určité politické rozhodnutí, které se v legislativním procesu mění na právní předpis. Z formulovaného veřejného zájmu se stává veřejný úkol.
Smyslem veřejné správy je především plnění veřejných úkolů, jejich zabezpečení po stránce organizační i funkční. Rozhodování o tom, zda některý veřejný zájem je či není veřejným úkolem, je určeno právním řádem, je dále podmíněno historicky i aktuálními politickými rozhodnutími (viz: Hendrych, D.: Základy správní vědy Praha, Aleko 1992).
Mezi nejdůležitější subjekty veřejné správy řadíme:
Výkon veřejné správy zajišťují tyto subjekty prostřednictvím vykonavatelů (např.: stát prostřednictvím ministerstev).
Nástroje veřejné správy
Veřejná správa má pravomoc vydávat obecně i individuálně závazné právní akty.
Obecné právní akty zavazují určité osoby, které mohou být definovány jako skupina - např.: majitelé aut, občané se zdravotním postižením, obyvatelé určité obce, regionu, nebo všichni obyvatelé státu. Obecné právní akty veřejné správy jsou závazné i pro ty osoby, fyzické či právnické, které nejsou k vydávajícímu subjektu v žádném specifickém vztahu.
Individuální právní akty zavazují určité konkrétní jedince (stavebník se stavebním povolení). Jde o akty, které se vztahují k rozhodování o konkrétních právech a povinnostech fyzických či právnických osob v jednotlivých případech.
Ve veřejné správě a v jejím výkonu se uplatňují tyto organizační principy:
Princip územní, věcný a funkční
Územní princip vymezuje působnost veřejné správy vzhledem k teritoriu, oblasti, regionu. Platí obecně, že určení takového vymezení je podle administrativního členění státu. Může samozřejmě zahrnovat i jiná kriteria např.: území chráněné krajinné oblasti, území národního parku apod.
Věcný princip prosazuje při organizaci veřejné správy homogenitu agend, které jsou vykonávány. Působnost orgánů veřejné správy je tak stanovena podle záležitostí, které jsou jim svěřeny např.: školství, zemědělství.
Funkční princip se prosazuje při budování tzv. průřezových orgánů veřejné správy, to jest takových, které mají za úkol koordinovat činnost různých orgánů v případě, že objekt veřejné správy spadá svojí náplní činnosti do několika oblastí správy.
Princip centralizace a decentralizace
Tento princip úzce souvisí se stylem řízení, s delegací rozhodovacích pravomocí a o odpovědnosti ve vertikálním směru. Úplná centralizace ve veřejné správě znamená soustředění rozhodovacích procesů do ústředních orgánů. Centrální orgán buď sám rozhoduje a provádí i rozhodnutí, nebo výkon správy může delegovat na složky nižší, ovšem bez pravomocí odpovědnosti. Nižší složka je pak pouze výkonnou složkou.
Decentralizace je takový princip organizace, kdy spolu s výkonem činností je na nižší složky delegována i pravomoc a odpovědnost. V tomto případě jsou nižší složky nezávislé na ústředních orgánech a jsou pouze v určitém daném rozsahu kontrolovány centrem.
Princip koncentrace a dekoncentrace
U těchto principů jde o to, do jaké míry jsou jednotlivé úkoly veřejné správy vykonávány jednou institucí.
V horizontální rovině vypovídá koncentrace, případně dekoncentrace o tom, zda jsou agendy svěřeny jednomu či více orgánům, mezi nimiž není vztah podřízenosti (např.: při slučování či dělení ministerstev).
Základem vertikální dekoncentrace je vždy delegována působnost, ale zachovává se podřízenost orgánům centrální státní správy.
Princip kolegiální a monokratický
Princip kolegiální a monokratický se vztahuje ke složení správního orgánu a vyjadřuje způsob, jakým tento orgán přijímá rozhodnutí.
Pro kolegiální orgán je charakteristické, že jej tvoří větší počet členů schvalujících rozhodnutí hlasováním. Monokratický orgán je reprezentován jednou osobou, jejíž rozhodnutí zastupuje vůli celého orgánu (v případě hejtmana krajského úřadu, ministra).
Princip jmenovací a volební
Tento princip má úzký vztah k obsazování míst ve veřejné správě. Jmenovací princip ve veřejné správě je pravidlem, volební princip je uplatňován zejména v oblasti samosprávy.
Působnost a pravomoc orgánů veřejné správy
Veřejnou správu vykonávají orgány veřejné správy, které mají své působnosti a pravomoci. Působností se rozumí nejčastěji věcný okruh činností orgánu ve veřejné správě (školství, zdravotnictví), ale může se také vymezit místem (regionem), kde je správa vykonávána.
Pokud jde o pravomoci orgánů veřejné správy, je možno konstatovat, že nejsou vždy stejné a jsou jednotlivým orgánům přiznávány právním řádem podle potřeby.
Pravomoc i působnost orgánu veřejné správy jsou dány zákonem.
Státní správa a její nositelé
Státní správa je veřejná správa uskutečňovaná vládou - nezastupitelná část veřejné správy. Je tedy podstatou a způsobem realizace státní moci. Výkon státní správy je svěřen orgánům státní správy. Jiné subjekty mohou vykonávat státní správu na základě zmocnění - např.: orgány místní samosprávy. V tomto případě hovoříme o tzv. přenesené působnosti.
Státní správa plní dvě základní funkce:
Pravomoc a hierarchie státní správy
Pro organizaci státní správy je důležitým pojmem vertikální hierarchie - princip nadřízenosti a podřízenosti, odpovědnost a pravomoc nebo působnost státní správy.
Pravomocí jsou vybaveny zejména mocenské orgány státní správy. Projevem pravomocí jsou zejména:
Orgány státní správy mají svou hierarchii. Rozlišujeme ústřední a místní, případně vyšší a nižší orgány státní správy.
Ústřední orgány státní správy vykonávají svou působnost a pravomoc na celém území státu. Nejvyšším orgánem státní správy v našem státu je vláda a ministerstva.
Z hlediska rozhodování a řízení rozlišujeme ústřední orgány:
Důležité při ustanovování ústředních orgánů je otázka kompetencí, což představuje vymezení svěřené oblasti, pole působnosti, pravomoc a odpovědnost. Toto je zajištěno prostřednictvím zákona v tzv. kompetenčním zákoně upravujícím věcně danou oblast.
Ústředními orgány státní správy jsou jednak ministerstva, jednak další ústřední orgány státní správy.
Pokud jde o ministerstva jsou jimi např.: ministerstvo financí, ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo zdravotnictví, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo obrany a další.
Dalšími ústředními státními orgány jsou:
Český statistický úřad
Český úřad zeměměřičský a katastrální
Český báňský úřad
Úřad průmyslového vlastnictví
Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Úřad pro státní informační systém
Správa státních hmotných rezerv
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Komise pro cenné papíry
Mezi nejdůležitější úkoly ministerstev a dalších ústředních orgánů patří naplňování platných zákonů a usnesení vlády včetně zpracovávání analýz výsledků dosahovaných ve svěřené oblasti, vytváření koncepce daných oblastí, návrhy zákonů, případně vypracovávání stanovisek k dalším zákonům, které mají určitý vztah k jejich působnosti.
Místní orgány státní správy
Rozvíjejí se v linii jak horizontální tak vertikální. Po stránce organizační jde o přenášení úkolů na podřízené složky, které mohou vytvářet za účelem určitého plnění úkolu. (Viz. např.: kontaktní místa v systému státní sociální podpory.)
Charakteristika správních úřadů nižší úrovně:
jde o orgány státní správy zřizované zákonem, s vlastní působností a pravomocí
podřízenost ústřednímu orgánu státní správy se shodným oborem působnosti
pokrývají celé území státu
jsou zpravidla územně strukturované
Rozsahem působnosti se od sebe liší:
Státní orgány se všeobecnou státní působností - vykonávají veškerou státní správu v určitém územním obvodu (do konce roku 2002 to byly např.: okresní úřady, jejichž kompetence v současnosti přešli na samosprávné orgány krajů a obcí).
Státní orgány s dílčí správní působností - jsou to samostatní nositelé odborných právních agend, které označujeme jako dekoncentrované, specializované či odborné úřady.
Zbývá ještě vysvětlení pojmu veřejná samospráva. Podle Hendrycha (cit. dílo) jde o "správu vykonávanou právnickými osobami veřejného práva vlastním jménem a na vlastní odpovědnost na základě a v rozsahu zákonného zmocnění a pod dozorem státu".
Z politického hlediska je samospráva důležitým prvkem podílu občanů na řízení věcí veřejných. Důraz je přitom kladen na bezúplatné a čestné vykonávání funkcí v samosprávě. Z právního hlediska vykonávají nositelé své funkce svým jménem a samostatně bez přímého zasahování nadřízených orgánů, tak jak je stanoveno ústavou. Je třeba mít na paměti i fakt, že samosprávný orgán nižšího stupně není podřízen vyššímu.
Veřejná samospráva je veřejnou správou, uskutečňovanou jinými veřejnoprávními subjekty než státem. Jejím charakteristickým znakem jsou volení zástupci občanů, kteří samosprávu vykonávají.
Zbývá ještě vysvětlit dva pojmy lépe řečeno funkce samosprávy. Jde o místní samosprávu a zájmovou samosprávu.
Místní samosprávou (veřejnoprávní samosprávou) se rozumí ta část samosprávy, které je svěřen výkon veřejné správy. jde o tzv. přenesenou působnost samosprávy v oblasti státní správy, která je upravena zákonem. Tím, že samospráva plní v přenesené působnosti některé úkoly státní správy, přibližuje ji občanovi nejen místně ale i funkčně (obce s rozšířenou působností vykonávají od 1. 1. 2003 státní správu v přenesené působnosti pro obce ve svém správním obvodu).
Zájmová samospráva (soukromoprávní) zahrnuje zejména zájmová či profesní sdružení osob (např.: profesní či stavovské komory). Úkol takovýchto sdružení je poměrně široký a zahrnuje jak poskytnutí prostoru profesním zájmům členů, posuzování jejich odborné úrovně či dohlížet na dodržování určitých norem či etických principů v dané oblasti případně i provádět disciplinární řízení.
A jaký je vztah samosprávy a státu? V rámci zákonodárné moci reguluje stát zákony a část činnosti samosprávy, zejména jedná-li se o výkon veřejné správy. Výkonná moc se uplatňuje především v oblasti státního dozoru nad výkonem veřejné správy samosprávními orgány. Jde především o zajištění finančních prostředků pro samosprávu, kontroluje soulad rozhodnutí vydávaných samosprávou se zákony.
Soudní moc působí pouze v otázkách souladu samosprávního rozhodování se zákonem. Z oblastí soudní moci se činností samosprávy zabývá především správní soudnictví a nejvyšší instanci představuje Ústavní soud České republiky.
ODKAZY VOLNÝ INTERNET:
VY_32_INOVACE_ZSV_02_B05_MAC_STATNI_SPRAVA
http://www.nuov.cz/informace-o-uzemne-spravnim-cleneni-ceske-republiky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Administrativn%C3%AD_d%C4%9Blen%C3%AD_%C4%8Ceska
Právo
--
Středočeská vědecká knihovna v Kladně, příspěvková organizace
05.08.2015 22:15