mezinárodní právo válečné (ius bellum)

Text dotazu

kde najdu smluvní či obyčejovou úpravu "lazaretní město" a "otevřené město"
velmi děkuji

Odpověď

Dobrý den,
města otevřená  jsou podle hesla v Ottově slovníku naučném města neohrazená. Spojení válečné s městem otevřeným nebo lazaretním se nám nepodařilo najít. Vždy je jenom zmiňováno, že se jednalo o město lazaretní, ale přesnější definice, význam není uváděn.

Z práce o Mariánských Lázních se např. dovídáme: Mělo se za to, že lázně byly vyhlášeny lazaretním městem a tím i městem otevřeným. Lazaretní status byl zrušen těsně před příchodem Američanů a město se mělo z příkazu Henleina, který v té době pobýval nedaleko Mar. Lázní, bránit do posledního muže. Zásluhu na tom, proč se město nebránilo, měl okresní velitel, který si byl vědom, že lázeňské město nelze bránit, když je v něm 40 000 zraněných a uprchlíků.

Válečná opatření zcela měnila obraz města. Za rozhodující lze považovat budování vojenských lazaretů, přesun berlínské nemocnice do města a růst přistěhovalců z vybombardovaných měst Německa. Ačkoli Mariánské Lázně nebyly válkou postiženy přímo, přestaly být koncem 2. sv. války lázeňským městem a stále víc byly neoficiálně označovány jako lazaretní město.
Čerpáno z: SOMOL, Antonín, ŠVANDRLÍK, Richard. Lékařství v Mariánských Lázních. Historie, lékaři a lékárníci. Mariánské Lázně: Městské muzeum,2006.

Základy válečného práva se vyvíjely s rozvojem civilizace. Nepsané právo obyčejové se postupně transformovalo do formy písemné. Pravidla války jsou tvořena podmínkami, za kterých stát může zahájit a vést válku, tedy právem na válku (ius ad bellum) a pravidly vedení války a chováním v jejím průběhu (ius in bello).
Zdroj: Závěrečné práce příslušníků 20. KGŠ. Sborník závěrečných prací. Brno: Univerzita obrany, 2007.

Mezi státy i nesuverénními subjekty sehrávají významnou úlohu mezinárodní právní obyčeje. Nepsaná pravidla, jejichž závaznost vyplývá z trvalého a opětovného zachovávání a z přesvědčení těch, kdož je zachovávají, o právní závaznosti těchto pravidel.

Přitom je nutno rozlišovat mezi obyčejovými právními normami vnitrostátními, které platí pouze tehdy, řídí-li se právní vztah právním řádem příslušného státu, a obyčejovými normami mezinárodními.

Právní obyčej není zásadně pramenem českého práva v obvyklém historickém pojetí. V českém právním řádu může být platnost právního obyčeje pouze odvozena od normativního právního aktu, který odkazuje na obyčej na místo výslovné formulace jeho pravidel.

V oblasti čs. mezinárodního práva soukromého  však sehrává právní obyčej určitou úlohu. Je tomu tak, protože ve vztazích s mezinárodním prvkem, zejména v mezinárodních obchodních vztazích, se poměrně často používá právního obyčeje.
Dále platí některé zásady mezinárodního práva veřejného, promítnuté do obyčejových norem i jako obyčejové právní normy, resp. právní zásady v mezinárodním právu soukromém v jednotlivých zemích včetně čs. mezinárodního práva soukromého. Tak je tomu např. u zásady imunity státu a jeho majetku, u zásady formální i materiální reciprocity apod.
Platí, že úloha mezinárodního obyčeje je ohraničena normami, vyplývajícími přímo ze zásady státní suverenity.

Použité zdroje

KNAP, Karel, KUNZ, Otto. Mezinárodní právo autorské. Praha: Academia, 1981.
http://kramerius4.nkp.cz/[…]/uuid:d2887ec0-0265-11e3-9584-001018b5eb5c
Další zdroj:
SEDLAK, Jiří. Ius ad bellum (Právo na válku)? In: Univerzitní noviny. -- ISSN 1211-6866. -- Roč. 10, č. 4 (2003), s. 76-79.

Obor

Právo

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

11.05.2015 08:00

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu