Má lžíce, lžička něco společného se lží?

Text dotazu

Dobrý den,
mám takový jazykovědný dotaz. Má lžíce, lžička něco společného se lží?
Děkuji.

Odpověď

Slovo „lžíce“ pochází z latinského slova ligula (jazýček), slovo ligula je odvozeno ze slova lingua (jazyk), z lat. ligula vznikl přesmykem tvrdého a měkkého jeru tvar lьgЪla > lЪgьla, z prasl. lЪžica  po zániku jeru vznikly tvary lžica, lžice (Machek).

Slovo „lež“ pochází z praslovanského tvaru lЪžь od lЪgati (lhát). Tvar lЪgati má nejbližší příbuzný tvar v gótském liugan, a později německém lügen (Rejzek, Machek).

Pokud bychom uvažovali, jaké tvary mohly být východiskem v indoevropštině, Jiří Rejzek v Českém etymologickém slovníku uvádí:

Pro slovo „lžíce“ je východiskem indoevropský tvar leug (ohýbat, křivit) (Rejzek, s. 391)

Pro slovo „lež“ je východiskem indoevropský tvar leug^h (lhát) (Rejzek, s. 377)

Tady je velmi blízká podoba tvaru slova, liší se pouze přídechovou hláskou h u tvaru leug^h.

Je možné, že čistě hypoteticky došlo k přenesení významu křivý, ohnutý (původně dle zahnutí nástroje) na lež, lhaní. Ale pravděpodobně se tato dvě slova vyvíjela úplně nezávisle.

Zajímavé je slovo „lžička“.

Josef Jungmann uvádí u hesla „lež“ deminutivum “ležka“ a intensivum  „lžička“.

U samostatného hesla „lžička“ uvádí dva významy: 1. deminutivum (zdrobnělina) Lžjce, Löffelchen a 2. deminutivum (zdrobnělina) Lež, kleine Lüge.

Josef Jungmann dokládá zdroj, ve kterém je použito slovo lžička ve významu „lež“, dílo Kniha Gezusa Syracha wyd. Od Staněnského, sepsaná od Rešelia.

Jedná se o český překlad německých výkladů Caspara Huberina (1500-1553) k biblické knize Ecclesiasticus (Kniha Jesusa Siracha).

Toto dílo přeložil jindřichohradecký překladatel Tomáš Rešel (1520-1562). Český překlad vyšel v několika vydáních u známého pražského tiskaře Jiřího Melantricha z Aventýnu.

Naše Studijní vědecká knihovna má ve fondu vydání z roku 1574. Dílo je také přístupné online v digitální knihovně starých tisků Manuscriptorium.

Ve dvacáté kapitole knihy můžeme číst: „Lhář má s pamětij lháti / anebo se na paměti mijti. A tehdy hleď ty genž lžičky fladrowé dělati umijš/ aby se sám swau lžičkau w tlamu neudeřil.“

V této ukázce můžeme vidět významové spojení tvaru slova „lžička“, lžička jako lež a lžička jako nástroj.

Použité zdroje

LITERATURA:
1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 5. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 866 s. ISBN 978-80-7422-048-7.
2. PRAŽÁK, Josef Miroslav, František NOVOTNÝ a Josef SEDLÁČEK. Latinsko-český slovník. Vyd. 19., Ve Státním pedagogickém nakladatelství 3. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980, 2 sv.
3. JUNGMANN, Josef. Slovník česko-německý. 2. vyd. Praha: Academia, 1990, Sv. 2. K-O.
4. FORST, Vladimír. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008, 5 sv. ISBN 80-200-0345-2.
5. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Třetí vydání (druhé přepracované a rozšířené vydání). Praha: Leda, 2015, 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3.
6. Kniha Gezusa Syracha ginak Ecclesiasticus s křestianským a vžitečným wýkladem…[Praha] : od Giřijka Melantrycha z Awentýnu imprymowaná, 1574.
(signatura I-400 569) (SVK HK)
odkaz na manuscriptorium: http://www.manuscriptorium.[…]_B_000013_4FLDBPE-cs#search

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

Hradec Králové

Knihovna

Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové

Datum zadání dotazu

18.09.2019 09:58