Má Česká republika moře?

Text dotazu

Dobrý den , je mi známé že má Česká republika kousek moře v Německu , ale paní učitelka mi oponuje tím že o ničem takovém neví . Na internetu jsem bohužel žádné směrodatné informace nenašla prosím tedy o radu Vás.

Odpověď

Dobrý den,

 

pravdu má Vaše paní učitelka, že Česká republika moře nemá. Dokonce již ani nemáme námořní lodě.

 

Česká republika má v pronájmu Svobodné přístavní pásmo (pozemky v vody) v Hamburku a Štětíně. Svobodné přístavní pásmo v Hamburku a Štětíně je označení pro český námořní přístav do roku 1993 československý námořní přístav, ve správě Českého státu (dříve Československa). Pronájem území je Versailleskou smlouvou určen na 99 let. Český přístav v německém Hamburku se nachází v městské části Veddel a skládá se ze tří částí. V meziválečném období Československo provozovalo také část přístavu v německém Štětíně. Po válce Štětín připadl Polsku, které v letech 1949-1956 Československu pronajímalo nábřeží ve východní části poloostrova Ewa.

 

Dále byla v roce 1919 podepsána Saint-germainská smlouva a v roce 1921 Barcelonská úmluva (Úmluva a statut o svobodě tranzitu), kterou Československo ratifikovalo v říjnu 1923. Podepsáním těchto smluv zajišťovalo nově vzniklým státům, které neměly přístup k moři, možnost provozovat námořní plavbu stejně jako státy, které přístup k moři mají.

 

Hamburk

Smlouva o pronájmu mezi Československem a Hamburkem byla podepsána 2. listopadu 1929[4] a pozemky (území) byly pronajaty na 99 let. Nájemní smlouva byla postupně upravena čtyřmi dodatkovými protokoly z 2. března 1931, 13. května 1955, 20. srpna 1987 a 9. srpna 1996. Dne 22. listopadu 1929 uzavřena mezi Československem a Hamburkem kupní smlouva na území mezi přístavem Peuter a kanálem Peuter o výměře 13.574,2 m2 tj. přístav Peutehafen.

 

Od roku 1992 měla pozemky v pronájmu Československá plavba labská, ale od roku 2001 kdy firma zkrachovala, začal přístav upadat. V roce 2015 navrhlo ministerstvo dopravy rekonstrukci českého přístavu za částku 100-150 milionů korun, na které by spolupracovalo s firmou Eko Logistics.

 

V rámci kandidatury Hamburku na pořádání letních olympijských her v roce 2024 představilo město plány, podle kterých chce na části ostrova Kleiner Grasbrook postavit sportoviště a okolí propojit mosty. Pokud by se tak stalo, může to provoz přístavu výrazně omezit, nebo dokonce znemožnit. Proto české úřady jednají o projektu her případně o výměně pozemků s městem. Česko podle listu Die Welt platí za nájem 100 tisíc eur (více než 2,7 milionu korun) ročně.

 

Areál přístavů v Hamburku je tvořen molem s přilehlým prostorem, administrativními a skladovými budovami. Nad českou částí Hamburku vykonává Česko svrchovanou moc, jako na kterémkoliv svém území.

 

Stejně jako v případě Hamburku také ve Štětíně na základě Versailleské smlouvy mohlo Československo pronajmout část nábřeží přístavu na 99 let a vytvořit tam bezcelní zónu. První kroky k získání části přístavu ve Štětíně Československo udělalo v roce 1923. Německo na počátku tvrdilo, že postačí když Československu poskytne kousek břehu bez přístavní infrastruktury, ale českoslovenští představitelé trvali na tom, že mají nárok na pronájem už existujícího nábřeží s infrastrukturou. Spory se protáhly až do roku 1930 kdy došlo k likvidaci štětínské loděnice Vulcan, a vedení města se začalo potýkat s velkou nezaměstnaností. Štětín začal československé straně nabízet prostor loděnice, ale Československo neprojevilo zájem z důvodu lepších podmínek v Hamburku. Přes počáteční spory týkající se interpretace Versailleské smlouvy nakonec Československo získalo kousek štětínského přístavu. Pronajatá část přístavu byla využívána hlavně pro zásobování československých průmyslových podniků na Ostravsku a to zejména švédskou železnou rudou. Zboží vyložené na československém nábřeží se nakládalo na československé říční lodě, které ho Odrou převážely do říčního přístavu Kozlí (téhdy německé Cosel) a dále železnicí na Ostravsko. Československé říční lodě kurzovaly také na lince Štětín-Hamburk po řekách Odra a Labe propojených kanály (od roku 1924 říční československou dopravu v Německu provozovala společnost ČSPSO). Během událostí kolem Mnichovské dohody a německého obsazení Čech a Moravy bylo československé nábřeží ve Štětíně převzato Německem a československá plavba po Odře zrušena.

 

Po válce Štětín připadl Polsku. Vztahy mezi Polskem a Československem byly v té době značně napjaté (Československo-polské pohraniční spory). Právní základ pro znovuzískání pronájmu části přístavu ve Štětíně zanikl, protože Versailleská smlouva byla vázána na Německo a to již Štětín nevlastnilo. Po podepsání smlouvy o vzájemné spolupráci v roce 1947 se situace trochu uklidnila což umožnilo navázat spolupráci, ale mezi polskou a československou stranou jednání o možnosti využívání přístavu ve Štětíně Československem probíhala již v červenci 1946. V srpnu 1948 bylo dohodnuto, že cena nájmu bude 1 000 000 polských zlotých ročně. Dne 15. července 1949 mezi Polskem a Československem byla v Praze podepsána nová dohoda (původní byla podepsána 4. července 1947) o pronájmu části přístavu ve Štětíně Československem. Jednalo se o 30000 m2 (0,03 km2) ve východní části poloostrova Ewa. Smlouva o pronájmu byla podepsána na 80 let s možností vypovědění po pěti letech. Československo provozovalo ve Štětíně 400 m dlouhé nábřeží.

 

Ovšem již v roce 1955 Československo odstoupilo od smlouvy a pronajaté území vrátilo pod polskou správu, což bylo stvrzeno smlouvou podepsanou 13. ledna 1956. Československu se nevyplácelo udržovat ve Štětíně vlastní zázemí, ekonomicky výhodnější bylo využívat polských přístavních služeb. Přítomnost československého loďstva ve Štětíně a využívání také ostatních polských přístavu upravovala smlouva z 12. listopadu 1957, na základě které v Polsku československé lodě fungovaly do roku 1998 (od 1993 české a slovenské), kdy byly všechny prodány.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Svobodn%C3%A9_p%C5%99%C3%ADstavn%C3%AD_p%C3%A1smo_v_Hamburku_a_%C5%A0t%C4%9Bt%C3%ADn%C4%9B

 

Ještě přikládáme odkaz na dělení moří a vlastní část výkladu:

 

Mořské hranice jsou součástí státního území přímořských států tzv. teritoriální (výsostní) vody. - je to mořské pásmo přiléhající k pobřeží. Podle úmluvy OSN z roku 1982 vykonávají přímořské státy suverenitu nad svými pobřežními vodami do šíře 12 námořních mil, tj. 21,224 km.

Mezinárodní MOŘSKÉ právo lze definovat jako soubor právních norem upravujících vztahy mezi státy, které používají moře. MOŘSKÉ právo se opírá o dvě zásady: volnost moří a přiznání pobřežnímu státu právo kontroly v pásu vod přiléhajícím ke břehům té které pobřežní země.

 

1. Rozdělení mořských vod

V současné době platí Ženevské Úmluvy schválené na konferenci OSN o námořním právu. Konference se konala v Ženevě v roce 1958 za účasti 86 států a jejím cílem byla úprava námořního práva připravená mezinárodní právní komisí OSN.

 

Schválené Úmluvy se týkají:

a) Teritoriálního moře a přilehlého mořského pásma

b) Volného moře

c) Kontinentálního šelfu

d) Rybolovu a ochrany biologických zásob volného moře

 

Mořské vody lze rozdělit na:

a) mořské vnitřní vody (internal waters)

b) moře teritoriální (territorial waters)

c) moře volné (high sea)

 

Do volného moře lze rovněž zahrnout přilehlé mořské pásmo, pásmo rybolovu a případně kontinentální šelf.

 

1.1 Mořské vnitřní vody

jedná se o oblast mezi pevninou a základní linií teritoriálního moře (zátoky, přístavní vody ap.). Základní linie teritoriálního moře bývá vyznačena na mapách, její průběh je znázorněn na obrázku. V přílivových vodách probíhá linie podél nejnižšího stavu hladiny při odlivu, u tvarovaného břehu spojuje linie jednotlivé body pobřeží, je-li břeh lemován ostrovy, probíhá linie na vnější straně ostrovů.

 

1.2 Teritoriální moře

Jedná se o pásmo vod zahrnutých do „teritoria“ pobřežního státu. Jeho šíře je podle mezinárodního práva 12 námořních mil, některé státy mají šíři teritoriálního moře menší (3 – 6 námořních mil), jiné, převážně země Latinské Ameriky a Afriky až 200 námořních mil.

 

1.3 Volné moře

Leží vně hranice moře teritoriálního. Jeho část je přilehlé mořské pásmo. Toto pásmo zpravidla uplatňují země, mající úzké pásmo teritoriálního moře. V přilehlém mořském pásmu přísluší pobřežnímu státu pouze kontrolní činnost za účelem zajištění celních, finančních, zdravotních a imigračních předpisů. Nepředpokládá se zde činnost za účelem ochrany hranic, ačkoli řada států takovou činnost v přilehlém mořském pásmu provádí. "

Atd.

 

Zdroj: http://www.najachtu.cz/index.php?free=33

 

Obor

Geografie. Geologie. Vědy o zemi

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

19.04.2018 20:28

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu