-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, jaký byl vývoj litery F a jejího používání (v této typografické podobě) a kdy a proč se dávalo/dává přednost zápisu PH.
Dobrý den,
V odpovědi na Vaši otázku jsme se zaměřili spíše na mluvnická pravidla použití písmene „f“ namísto písmen „ph“. Co se týče litery „f“, pak v publikacích o vývoji písma naleznete různé způsoby psaní tohoto písmena, ale nenaleznete zde informace o pravopisu slov – tedy použití „f“ místo „ph“.
Mluvíme-li o moderní době, pak již v České mluvnici z roku 1850 je uvedeno, že:
„Za řecké φ a latinské ph píše se f : filosof (ne philosoph), Josef, Rudolf ……“
Zdroj: TOMÍČEK, Jan Slavomír. Česká mluvnice nově vzdělaná. V Praze: Calve, 1850. s. 16. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:f4a849d0-0201-11e4-89c6-005056827e51
Na stránkách vokabuláře webového jsme nalezli Dodatek ke Staročeským pravopisným systémům autora Václava Křístka, který uvádí:
ph znamená f:
zpravidla v cizích slovech – yozeph, pharaona, philippe (ŽaltKlem), kayphas, yozeph (Hrad), yozaphat, ſeraphyn (Vít).
Zdroj: https://vokabular.ujc.cas.cz/informace.aspx?t=mss_dodatek&o=slovniky
Také v článku Bohumila Trnky O kolísání českého pravopisu je v části o přepisu cizích slov řečeno:
Proti slovům tohoto původu zachovávají latinská a řeckolatinská slova v podstatě svůj původní pravopis, ať již byla přejata z klasických jazyků přímo nebo prostřednictvím jazyků moderních. Píšeme sice nyní vždy k místo c v souhlase s výslovností a s řeckým pravopisem (Konstantin, Kato), f místo ph (filosof, fotograf), cizí nám spřežku qu nahrazujeme skupinou písmen kv (kvardián, kvalita, kvantita, Kvido, Kvirinál, kvota, ale Quirité), ale podržujeme x (praxe, lexikon, luxus, exaktní), v hojných a obecně užívaných slovech i th (thema, theorie, these, thesaurace, anthologie, ether, ethika, methoda vedle metoda; ale estetika, antracit, atlet, filantrop : anthropolog, astma, apatie, apatický : pathos, pathetický, sympatie : homeopathie, aritmetika, logaritmus, difterie : difthong, rytmus : mythus, anakolut; —téka : —these atd.),
Zdroj: TRNKA, Bohumil. O kolísání českého pravopisu. Slovo a slovesnost [online]. 1942, Vol. 8, nr. 4, s. 169-176 [cit. 2022-03-08]. Dostupné také z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?lang=en&art=459
Vyhledáváním v Digitální knihovně Kramerius jsme zjistili, že v český psané literatuře je např. použití podoby slova „philosoph“ od 19. století zcela minimální. Je použito v textech latinských nebo německých, ale v češtině převažuje jednoznačně český tvar „filosof“.
„…. i kámen filosofův čili moudrosti vztahují se k nesmyslnému učení, jímžto v době tehdejší dali se šáliti i podváděti lidé nejrozumnější. Bylť prý ten kámen filosofický …..“
Čechy.. s. 255. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:8c349480-9312-11e7-8167-005056825209
„Zwétšily gi mnohem wjce. Zdálo se, že skla ta zmizela: Až do lesa pozwaný na Tovr Přišel ondy mladý Filosof.“
VINAŘICKÝ, Alois. Sněmy zwjřat: Bágka i prawda. Praha: Wáclaw Špinka, 1841. s. 58. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5aa067a0-95c0-11e6-bfc2-001018b5eb5c
„Anoj' řekl filosof: péro newyroste dále, než slušie, ale každé Nenie dobré mnoho kniežat, t. w jednom dotáhne swého miesta, a tak bude w tom pořiezení.“
Wýbor z literatury české.. s. 665,666. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:924dd490-2e01-11e9-844c-005056827e51
„Snad najde se philosoph, jenž se chlubí, že miloval nebo miluje ženu ošklivou, duchaplnou a jemnou; ale ať zahloubá se do nejhlubšího nitra svého srdce, a …“
MANTEGAZZA, Paolo a HERZER, Jan. Physiologie lásky. V Praze: I.L. Kober, 1896. s. 56. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:d0c60e50-9f45-11e7-a093-005056825209
K vývoji jazyka českého jsme Vám vytipovali literaturu (jedná se o náhodný výběr):
MARVAN, Jiří. Cesty ke spisovné češtině - prvních tisíc let (800-1800): malý průvodce dějinami české lingvoekologie. [Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně], 2006. 295 s. ISBN 80-7044-804-0.
JANEČKOVÁ, Marie. K jazyku českého baroka: hláskosloví, pravopis a tisk, označování kvantity. 1. vyd. Praha: ARSCI, 2009. 190 s. Jazykověda; sv. 1. ISBN 978-80-7420-003-8.
KOMÁREK, Miroslav. Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 2. vyd. Praha: SPN, 1981. 169 s.
CUŘÍN, František a kol. Vývoj českého jazyka a dialektologie: učebnice pro pedagogické fakulty. 4. vyd. Praha: SPN, 1977. 213 s. Učebnice pro vysoké školy.
WEINGART, Miloš. Vývoj českého jazyka. V Praze: Jos. R. Vilímek, [1918]. 48 s. Za vzděláním: knížky pro každého; sv. 109.
HAVRÁNEK, Bohuslav. Vývoj českého spisovného jazyka. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 159 s.
Pokud byste měla zájem pátrat do starší historie jazyka nebo zjistit podrobnější informace, pak bychom Vám doporučili obrátit se na Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český (https://ujc.avcr.cz/jazykova-poradna/zakladni-kontakty.html), kde jsou odborníci na jazykovou problematiku.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
07.03.2022 18:09