-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím stručně:
1. Jak se ustavovaly, legitimizovaly a legalizovaly naše legie v Rusku a jinde v Evropě, jaký měly statut, protože válka byla ještě v plném proudu, my jsme byli součástí Rakouska-Uherska, nakonec poražené a rozpadající se monarchie ....... ???
2. Kdo je ustavil, legalizoval a legitimizoval, kdo je v té době zřizoval, před vznikem ČSR?
3. Kým byly v té době řízené, kdo jim velel, kdo jin dával zadání, úkoly, rozkazy, nemám na mysli, jejich vojenské velení, ale politické velení?
4. Kdo je nasadil v Rusku a kdo stanovil, proti komu tam mají bojovat?
5. Kdo je v té době vystrojoval a vyzbrojoval, to muselo stát hodně velké peníze.
6. Kdo je v té době financoval, platil.
Ono to působí takovým dojmem jakési samovolné partyzánštiny, která byla legitimizovaná a legalizovaný až po vzniku Československa.
Děkuji.
Dobrý den,
děkujeme za zajímavý dotaz. Legitimizace československých legií probíhala v podstatě od samého začátku války, nikoliv až zpětně po jejím skončení. V Rusku se československá vojenská jednotka formovala již od prvních měsíců války a navazovala na dřívější činnosti zde žijících Čechů – potomků původních českých kolonistů. Před 1. světovou válkou jich zde žilo přibližně 100.000. Politicky aktivních bylo asi 8000 z nich.
Většina z těchto Čechů se zapojovala do různých českých kulturních spolků (např. Společnost Jana Amose Komenského v Kyjevě nebo Rusko česká společnost mistra Jana Husa v Moskvě).
Po vypuknutí první světové války se většina Čechů odmítla vrátit do Rakouska-Uherska.
Možnost výstavby československé vojenské jednotky byl poprvé zmíněn v Moskvě v červenci 1914, a to při návštěvě ruského císaře Mikuláše II. Ten přijal delegaci moskevských Čechů, která mu představila projekt osvobození Českého království s pomocí nově vystavěné české armády.
Panovník tuto iniciativu oficiálně přijal a 7. srpna 1914 ruský ministr války vydal směrnici „O výstavbě vojenských jednotek českých dobrovolníků.“
Protože byla účast v jednotce dobrovolná, bylo nutné ji prvně vycvičit a vybavit. O to se zpočátku staralo ruské ministerstvo války – později výbavu zajištovala Československá národní rada, která chybějící výbavu nakupovala ve Francii a Velké Británii.
Tímto byla jednotka v Rusku legitimizována a dostala oficiální název Česká družina.
Výstavba české jednotky probíhala velice svižně. Už 10. září 1914 čítala 21 důstojníků, 921 družiníků a 149 vojáků pomocné složky. Česká družina měla také sjednocené stejnokroje. Alespoň zpočátku mělo jít především o politickou, nikoliv vojenskou skupinu.
Ve skutečnosti se ale záhy začala zapojovat přímo na frontě. Jejím zaměřením byla průzkumná činnost, během které zažila nejednou těžké ztráty.
V lednu 1916 byla Česká družina proměněna na Československý střelecký pluk a v květnu 1916 byl vydán rozkaz ohledně výstavby Československé střelecké brigády (neoficiálně pluk Svatého Václava a pluk Cyrila a Metoděje).
Důležitým mezníkem byl plán výstavby jednotek sestavený kapitánem Preobraženského gardového pluku Jaroslavem Červinkou z 10. srpna 1917. Tento materiál ve jménu Československé národní rady požádal mimo jiné o jmenování velitele sboru a velitele záložního sboru nebo o odsouhlasení co největší samostatnosti Československého armádního sboru. Radě šlo také o to, aby se československé jednotky nezapojovaly do vnitřních zájmů Ruska a bojovali především za osvobození své země. Po bolševickém převratu v listopadu 1917 situace ve sboru zkomplikovala, ale to by zasloužilo samostatnou kapitolu.
Velmi důležité z hlediska budoucnosti země bylo uznání vedoucího postavení T. G. Masaryka. Ten se od samého začátku svého působení v Paříži a Londýně pokoušel navázat spojení s Ruskem. Prvním oficiálním aktem, který spojil politickou a vojenskou činnost v Rusku s Masarykovým programem, byla podpora deklarace ze 14. listopadu 1915.
Rozkazem Hlavního stanu č. 25 z 15. října 1917 byl T. G. Masaryk potvrzen jako majitel 5. pluku.
Početní stav k 23. srpnu 1917 byl 47 900 legionářů bez započtení dělostřelectva.
K podrobnějšímu studiu doporučujeme následující dokumenty, z kterých jsme zároveň čerpali informace.
Použité zdroje:
TATAROV, Borys. Novodobí husité: československé vojenské jednotky v Rusku (srpen 1914 - duben 1918). Vyd. 1. Praha: Naše vojsko, 2010. 97 s. ISBN 978-80-206-1159-8.
FIC, Victor M. Československé legie v Rusku a boj za vznik Československa 1914-1918. I. díl, Vznik československých legií v Rusku 1914-1918, ruská otázka a boj za svobodný stát. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 342 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-200-1405-5.
KRATOCHVÍL, Jaroslav. Cesta revoluce: československé legie v Rusku. Praha: Čin, 1922. 674 s. Cesta; sv. 2.
KVASNIČKA, Ján. Československé légie v Rusku 1917-1920. 1. vyd. Bratislava: Vydav. SAV, 1963. 343 s., [20] s. obr. příl.
VEBER, Václav, ed. Československé legie v Rusku: sborník příspěvků z kolokvia 9.5.2001 v Praze. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR - Slovanská knihovna, 2003. 153 s. Publikace Slovanské knihovny. ISBN 80-7050-412-9.
HABROVANSKÝ, Jindřich, ed. a TŮMA, Emil, ed. T.G. Masaryk, vůdce legií: 1850-1937. V Praze: Československý legionář, 1937. [LVI] s.
McNamara, Kevin. Dreams of a Great Small Nation (Sny velkého malého národa).
K dispozici je také celá řada diplomových prací, které se tímto tématem zabývají a které jsou volně dostupné z internetu.
Politické vědy. Vojenství
--
Národní knihovna ČR
03.09.2018 13:11