Lasturový vápenec nebo lasturové vápno?

Text dotazu

Dobrý den, zajímalo by mě co je správně, narazil jsem na text na téma olympijského stadionu v Berlíně, je tam napsáno: "Albert Speer nechal stěny stadionu vyložit dlaždicemi z lasturového vápna."
Zatímco na odborných stránkách, včetně památkářů, se setkávám v oblasti sochařství či stavitelstvím s termínem lasturový vápenec: "Na nárožích ochozu jsou umístěny sochy z lasturového vápence v biskupských a opatských mitrách". Formu vápno, jsem našel mimo jiné v souvislosti s hnojením kytek.
V případě stadionu je správně vápno či vápenec? Děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

 

Vápence jsou horniny tvořené převážně nerostem kalcitem (klencový uhličitan vápenatý CaCO3). Jsou to celistvé až zrnité sedimentární horniny organického nebo chemického původu, obsah uhličitanu vápenatého je často nad 95%. Většina vápenců vznikla usazením vápnitých schránek živočichů a rostlin hlavně v mořských sedimentačních pánvích. Jako příměsi se vyskytují dolomit, siderit, křemen, jílové minerály a úlomky zkamenělin. Tyto vápence nazýváme organogenní. V malém množství se vápence vylučovaly z vodných roztoků v krasových krajinách. Přeměnou vápenců při vysoké teplotě a tlaku vznikly krystalické vápence (mramory), v nichž kalcit překrystalizoval, takže vápnité schránky živočichů se v mramorech nevyskytují. Činností srážkových, říčních a podzemních vod vznikají ve vápencích charakteristické krasové útvary (rýhy, závrty, propasti, dutiny, chodby, komíny, jeskyně – často s krápníkovou výzdobou). Vzniklé dutiny bývají následně sekundárně vyplněny různým materiálem, což při těžbě vápence má za následek zhoršení chemického složení (čistoty) vápence.

 

Vápenec společně s dolomitem tvoří čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu Země.

Chemicky čistý organodetrický nezpevněný kalový vápenec se nazývá křída a je bílé barvy. Různé příměsi zabarvují horninu do šeda, červena (oxidy železa), zejména když je vystavena zvětrávání.

Vápence vznikají biochemicky a biomechanicky. Biochemicky vzniklé vápence byly vytvořeny biochemickými procesy organismů, například korálové útesy. Biomechanicky vzniklé vápence vznikají nahromaděním skořápek a ulit měkkýšů. Tyto vápence nazýváme organogenní nebo také organodetritické.

Metamorfózou se vápenec mění v krystalický vápenec. Největší množství vápenců se ukládá v teplých mořích s čistou vodou.

Vápenec je výjimečný kámen, který nemá ve stavebnictví obdobu. Lze ho použít v podstatě kdekoliv jako interiérové obklady a dlažby, kamenné desky, venkovní dlažbu apod.  Skoro každý vápenec obsahuje více či méně fosílií, které jsou znatelné na jeho opracovaném povrchu.

 

Vápence jsou horniny tvořené převážně nerostem kalcitem (klencový uhličitan vápenatý CaCO3). Jsou to celistvé až zrnité sedimentární horniny organického nebo chemického původu, obsah uhličitanu vápenatého je často nad 95%. Většina vápenců vznikla usazením vápnitých schránek živočichů a rostlin hlavně v mořských sedimentačních pánvích. Tyto vápence nazýváme organogenní. V malém množství se vápence vylučovaly z vodných roztoků v krasových krajinách. Přeměnou vápenců při vysoké teplotě a tlaku vznikly krystalické vápence (mramory), v nichž kalcit překrystalizoval, takže vápnité schránky živočichů se v mramorech nevyskytují. Činností srážkových, říčních a podzemních vod vznikají ve vápencích charakteristické krasové útvary (rýhy, závrty, propasti, dutiny, chodby, komíny, jeskyně – často s krápníkovou výzdobou). Vzniklé dutiny bývají následně sekundárně vyplněny různým materiálem, což při těžbě vápence má za následek zhoršení chemického složení (čistoty) vápence.

 

Nikdo přesně neví, kdy lidé vápno objevili poprvé. Možná, že starobylí obyvatelé Země používali vápencové kameny k ochraně svých ohnišť. Oheň kameny zahříval a vzniklo první pálené vápno. Když začalo pršet, došlo k hašení vápna, které se přeměnilo na hydroxid vápenatý. Ten reagoval s popelem a pískem v okolí ohniště a vytvořil tak první starodávnou maltu. Ve východním Turecku byly objeveny budovy s vápennými základy, které dokazují, že se vápno jako malta používalo již před 14 000 lety. Ještě starší jsou jeskynní malby ve francouzském Lascaux. Na vlhké stěny jeskyní s vysokým obsahem vápníku (vápenec) byla nanesena přírodní barviva z oxidů železa. Malby jsou staré téměř 16 000 let.

Vápno se používalo již ve starověku jako pojiva do malt i jako hnojiva. Znalost vápna spadá do doby 3000 let před naším letopočtem, kdy již Egypťané používali vápenné malty obsahující sádru. Pojivo se pravděpodobně vyrábělo pálením sádrovce s příměsí vápence, který se v Egyptě vyskytuje. Pálilo se v pecích, které byly v podstatě periodické šachtové pece. Féničané a Židé používali vápna pro pozemní stavby, Babyloňané znali směsné pojivo z vápna a popelové škváry a používali je pro vodní stavby. Poprvé se tak v historii objevuje hydraulické vápno, jehož výroba se později značně rozšířila. Vápno používali i staří Číňané, Řekové a Římané.

 

 

Pálené vápno se vyrábí se pálením vápence, který  se za vysoké teploty (více než 825°C) termicky rozkládá na oxidy vápenatý a uhličitý. Nejvýznamnějším využitím páleného vápna je výroba hydroxidu vápenatého neboli hašeného vápna. To vzniká z páleného vápna hašením, to jest reakcí s vodou.

 Hašené vápno ( hydroxid vápenatý) se používá se ve stavebnictví k výrobě vápenné malty ve směsi s pískem a vodou. Vzniká polotekutá směs, která slouží jako pojivo pro spojování větších stavebních prvků, např. cihel. Jeho reakce s CO2 ze vzduchu je podstatou tvrdnutí malty .

 

 

Z výše uvedeného vyplývá,  že správný termín by měl být  lasturový vápenec, lasturové vápno je patrně nesprávně použitý termín, možná doslovného překladu německého výrazu Muschelkalk .

Pokud byste se chtěl obrátit na odborníky, doporučujeme Národní muzeum,  přírodovědné oddělení, https://www.nm.cz/navstivte-nas/objekty/nova-budova-narodniho-muzea.

 

 

 

Použité zdroje

Encyklopedie Universum. Praha : Odeon 2001 https://stonemania.cz/[…]/

https://cs.wiktionary.org/[…]/lasturov%C3%BD

https://cs.wikisource.org/[…]/Aargau

https://www.lhoist.com/[…]/v%C3%A1pno-v-d%C4%9Bjin%C3%A1ch

Obor

Umění, architektura, muzeologie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

24.01.2019 19:23

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu