Kritika

Text dotazu

Dobrý den, existuje nějaká norma, úzus, zvyk, etický kodex, podle něhož by neměl psát recenzi na nějakou knihu člověk, o němž se v ní píše? Dejme tomu, že jde o nějaký deník ze života autora knihy, v němž zmiňuje i různé lidi kolem sebe. Má takto v knize zmíněný člověk pomlčet o svém názoru na knihu, třeba proto, že by se mohla zdát osobně motivovaná? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

Bohužel, ani v jenom zdroji jsme nenašly konkrétně citováno, kdo může být a kdo nemůže být literárním kritikem. Z dostupných materiálů, které jsme si k zodpovězení tohoto dotazu půjčili a prostudovali, lze říci, že kritikem může být každá osoba kromě autora samého. Nicméně literární kritika jako součást literární vědy není vůbec jednoduchá. Od kritika se očekává nestrannost, objektivní text, přestože pro pochopení autora je jistá část vlastní subjektivity kritika nezbytná, výborná orientace v literatuře a schopnost při psaní kritiky používat různé formy psaní : např. esej, atd.

 

K zodpovězení tohoto dotazu jsme mimo jiné použili následující literaturu, z níž citujeme:

 

..... Stať se jmenuje Kapitola o kritice a byla publikována v Havlíčkem redigovaném časopisu Česká včela v roce 1846. Havlíček zde výrazně předběhl dobu, neboť odmítl tehdy dominantní názor, že nepříznivá nezdařeného díla českého, respektive česky píšícího autora, je útokem na vlastenectví a český národ jako takový. Dále stanovil čtyři zásady seriózní kritiky:

 

* každý kritický soud musí být zdůvodněný

* tento soud může být kladný i záporný

* sám literární kritik nemusí být spisovatelem (jak tomu po téměř celé 19. Století bylo)

* literární kritika je náročnější než publicistika

* Zatímco tyto zásady jsou bez pochyby platné dodnes, Havlíčkova domněnka, že autor se pod kritiku nemusí podepsat, neboť nezáleží na tom, od koho pochází, ale je-li dostatečně zdůvodněna, je stěží udržitelná.

..... Kritika je tedy nejen vědou o umění, ale i uměním přemýšleti, usuzovati a psáti o umění. Pokud chce býti vědou, směřuje k věcným všeobecně platným pravdám, k objektivitě jedním slovem - pokud je uměním, chce býti chápána a ceněna jako výraz umělecky cítící osobnosti, subjektivity (BURIÁNEK 1974:226). Krejčího názory na subjektivní charakter umělecké kritiky, která musí být blíže k samotné umělecké činnosti než k vědě, pro niž je typické objektivní poznání, rozvinul a proklamativně explikoval František Xaver Šalda (1867 - 1937). Podle jeho přesvědčení je kritikova odborná průprava, řekli bychom vědecký základ, vstupní podmínkou jeho práce, avšak kritik, chce-li porozumět umělci, musí být především umělcem, a nikoliv vědcem. Šaldově snaze povýšit kritiku na čtvrtý druh literatury - vedle poezie, prózy a dramatu - nechybí osobní rozměr.

 

 .... "Nepočneš-li s tím, že s úmyslem autorovým souhlasíš - a to můžeš jen jeho opakovaným prožitkem, láskou- nemůžeš jej ani poznat, tím méně soudit, neboť poznání je podmínkou soudu. [...] Kritik miluje jen ten kus života, jejž si oblíbil umělec, stejně jako on, a popřípadě i více a lépe než on, prožívá na něm zkušenost umělcovu, osvojuje si pohyb a rytmus jeho tvořivého procesu, vplývá do samotné vnitřní logiky či zákonitosti umělcovy inspirace a záměrů. [...] (ČERNÝ 1992: 253) Příhodně přirovnává znalec kritika na počátku jeho práce k pozici herce či mima, jehož role je řízena recipovaným dílem. "Jestliže se kritik s inspirací a záměrem umělce sžit nedokáže a nemůže - například pro přílišnou rozdílnost jejich psychicko-mravního typu - je kritika mylná, zbytečná, marná. A je přímo směšná a škodlivá tam, kde kritik ztotožnění s umělcovým zanícením zásadně a předem odmítá, přináší si kritéria uměleckého soudu zvnějšku a měří vznět a úmysl umělcův hotovým metrem jakéhokoliv uměleckého nebo kulturního programu nebo dokonce politické partaje. " (ČERNÝ 1992: 254)

 

Zdroj: Gilk, Erik. Literárně kritické praktikum: studijní opora k povinně volitelnému semináři ... 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 59 s. Skripta. ISBN 978-80-244-3301-1.

Otokar Fischer

 

[Následující text vznikl jako slovníkové heslo pro IV. díl Masarykova slovníku naučného (1929). Zde je citován dle Fischer, O.: Slovo o kritice. Praha, Václav Petr 1947, s. 17 - 26.] 

* Kritika (z řečtiny), posuzování. Má své místo především v literatuře, v níž kritikům i kritisování odedávna je přisouzen úkol významný a umělecky i společensky a v níž cílem pravé kritiky jest: býti (byť i nejpřísnějším odmítáním jednotlivých jevů) účasten tvořivého kulturního díla, nikoliv školometsky peskovat a slovíčkářsky se durdit; připravovati budoucnost, účastnit se soudobého ruchu, urychlovati rozvoj, nikoliv jej brzdit, nikoliv ulpívat na hodnotách již dosažených, nikoliv nabádat k mechanickému napodobování minulosti. To neznamená, že by vzory odplývajícího a třeba i dávno uzavřeného údobí neměly být vyzvedány ve své usměrňující platnosti, naopak, pravý kritik, jenž se od diletanta liší soustavným vzděláváním a odbornou připraveností, proniká od plytké módnosti k podstatě a jádru tím, že zná dějinné předpoklady, nezapomíná logické zákonitosti tradice a může i z odlehlých dob a zapadlých dějů postaviti svým souvěkovcům na oči příklad, hodný následování: i to činí z podnětné lásky; z pocitu, že svým záporem slouží vyššímu kladu; z touhy, aby urovnal cestu generacím, které přijdou.     

Zdroj: Hrtánek, Petr, ed. Antologie textů k dějinám české literární kritiky II: (1. polovina XX. století). Vyd. 1. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2009. 95 s. Studijní texty. ISBN 978-80-7368-677-2.

3. Na rozdíl od literární vědy a historie, které se snaží o soustavnou sebereflexi při své práci, s jejíž pomocí se pokoušejí o maximální vyloučení subjektivního prvku při svých výzkumech, literární kritika je vždy více méně konfrontací kritikova subjektu s uměleckým dílem, subjektivní výpovědí o kvalitách zkoumaného díla Sem náleží vše od prosté recenze přes kritický rozbor po uměleckou esej, který namnoze nepozorovatelně přechází v uměleckou tvorbu.

 

Zdroj: Kautman, František. K typologii literární kritiky a literární vědy. Praha: Primus, 1996. 189 s. ISBN 80-85625-35-0.

 Je nám líto, ale nejsme schopni podat přesnější odpověď.

 

 

 

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

27.09.2013 14:42

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu