-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda exitují zmínky o tom, že by krakatice obří měla symbolický význam, například uctívání, v civilizacích či společenství neovlivněné západním světem.
Dobrý den,
jméno Kraken se sice v žádné ze severských ság neobjevilo, byla v nich ale popisována podobná mořská stvoření - Hafgufa a Lyngbakr. Pozdější zápisky bergenského biskupa Pontoppidana označují Krakena jako zvíře "velikosti plovoucího ostrova", jehož nebezpečí pro mořeplavce není ani tak ve stvoření samotném, jako spíše ve vodním víru, který způsobuje svým rychlým ponořením do hlubin oceánu. Kraken je tedy skandinávskou podobou Zaratana či Arabského mořského draka nebo také Mořské zmije. Zaratan znamená v anglosaském bestiáři ďábla a zlo.
V roce 1752 vydal biskup Pontoppidan knihu Nárys přírodní historie Norska. Čteme v něm, že Kraken je půldruhé míle dlouhý a že nestvůra obejme předníma nohama i tu největší loď. Hřbet jí vystupuje z vody jako protáhlý ostrov. Píše také, že Krakenové kalí mořské vody jakýmsi tekutým výměškem, což vedlo k doměnce, že Kraken je cosi jako větší chobotnice.
Tvrzení, že není možné, aby bezobratlí mohli být větší než obratlovci, dříve ztěžovalo vědcům obhajovat existenci obrovských hlavonožců. Jedním z nich byl na počátku 19. st. francouzský vědec Pierre Denys de Monfort. Rozdělil obří hlavonožce na dvě skupiny, krakeny a kolosální chobotnice. Krakeni se měli vyskytovat v severských mořích, plavali volně a byli méně nebezpeční než kolosální chobotnice, které žili u dna tropických moří a byly podle něho zodpovědné za většinu útoků na plachetnice. Ačkoli si přesnou hmotnost těchto obřích hlavonožců netroufl odhadnout, tušil, že bude větší než hmotnost největších velryb. Tehdy ho však nikdo neuznal a dožil v bídě a zapomnění, přestože důkazy ležely v muzeích a byly každoročně vyplavovány na břeh.
Krakatice bojující s posádkou lodi Alecton : jedním z prvních vcelku kladně přijatých svědectví byla zpráva posádky lodi Alecton, která narazila 30. 11. 1861 nedaleko ostrova Tenerife na poraněnou krakatici ležící na hladině a pokusila se několikametrového hlavonožce o hmotnosti přes 2 tuny ulovit. Protože harpuny a střely z pušek nedokázaly v měkkém těle živočicha způsobit větší poranění, nechal kapitán na tělo krakatice navléct smyčku lana. Ta se při pokusu vytáhnout zvíře na palubu zadrhla u ocasní ploutve. Hmotnost zvedaného těla byla nakonec taková, že lano ploutev odřízlo a zmrzačená krakatice zmizela v mořských hlubinách.
Alfred Tennyson zveřejnil, pravděpodobně ovlivněn Montfortovým výzkumem, v roce 1830 svou báseň Kraken (angl. The Kraken) (jambická stopa s nepravidelně rozloženými rýmy). Tennysonův popis nejspíš inspiroval také Julese Verna při popisování obří chobotnice v románu Dvacet tisíc mil pod mořem z roku 1870. Verne zde mimo jiné často zmiňuje krakena a biskupa Pontoppidana.
Poté, co bylo krátce po sobě několik mrtvých "krakenů" vyplaveno na břeh, se o něj začali vědci zajímat. Kraken byl označen za nový živočišný druh: krakatici obrovskou, která dodnes zůstává jedním z nejzáhadnějších obřích živočichů na Zemi. Mnoho let se vědci snažili pozorovat krakatice v jejich přirozeném prostředí, pokusy však většinou ztroskotaly. I když řada lidí krakatice spatřila, většinou šlo o námořníky nebo rybáře. Živá setkání s tímto tvorem proto zůstávala vědecky nepotvrzená. Záznam živé krakatice se získat nedařilo, všechna fakta o těchto hlavonožcích pocházela z jejich mrtvých těl.
V září 2004 se japonským vědcům konečně podařilo pod vodou krakatici nalákat na návnadu a pořídit přes 500 snímků. Poté se krakatici podařilo uprchnout, k návnadě však zůstalo přichyceno její utržené 5,5 m dlouhé chapadlo.
Stále nebylo zjištěno, jaké velikosti mohou krakatice v přírodě dorůst. Podle jizev vorvaňů se předpokládá, že mohou být rozhodně podstatně větší než kterýkoli z mrtvých exemplářů vyplavených mořem - odhady se pohybují mezi 10 a 18 m.
V současnosti je za největšího hlavonožce považován Kalmar Hamiltonův (Mesonychoteuthis hamiltoni), který žije v antarktických mořích.
použité prameny: Bestiář, L.Antonín, Praha : Půdorys 2003
Mytická síla zvířat, N.J.Saunders, Praha : Knižní klub , 1995
Wikipedie : internetová encyklopedie Pro další informace o zvycích a mýtech společenství neovlivněných západním světem doporučujeme Náprstkovo muzeum : http://www.nm.cz/naprstkovo-muzeum/
Antropologie, etnografie
--
Národní knihovna ČR
07.12.2007 16:03