Korunovační klenoty

Text dotazu

Dobrý den,
nevíte, kdo měl klíče (resp. kde byly) od Korunovačních klenotů v době nacistické okupace?
Děkuji

Odpověď

Dobrý den,

korunovační klenoty mají nejenom nevyčíslitelnou finanční dohodu, ale jsou pro český národ především významným duchovním symbolem. Proto byly již na počátku válku samozřejmé snahy o jejich ochranu.

Po mobilizaci Československa v květnu 1938 zvažovali představitelé státu, jak zajistit korunovační klenoty v případě válečného ohrožení hradu. 15. září vyzval předseda vlády sedm držitelů klíčů, shromážděných v Korunní komoře, aby se klíčů na čas vzdali "za účelem zabezpečení klenotů pro případ evakuace nebo náletů". O čtyři dny později byly klenoty se souhlasem prezidenta E. Beneše ve speciální dubové truhle opatřené čtyřmi zámky naloženy do auta, které dříve patřilo T. G. Masarykovi a v doprovodu ozbrojené hradní stráže v civilu odvezeny z Pražského hradu filiálky Národní banky v Žilině. Úkryt se však nakonec ukázal jako ne příliš bezpečný, proto byly 6. října opět vyzvednuty, dopraveny zpět na Pražský hrad a uloženy v tajném trezoru prezidenta republiky. Za čas byly uloženy zpět do Korunní komory a klíče byly držitelům vráceny.

V roce 1940 říšský protektor Konstantin von Neurath oznámil dopisem prezidentovi Emilu Háchovi, že "v důsledku nových státoprávních poměrů" vytvořených 16.3.1939 je třeba provést změnu v držitelích klíčů: 1. má zůstat pražskému arcibiskupovi, 2.-4. si ponechá říšský protektor, 5.-7. má mít státní prezident, resp. osoby jím pověřené.

 V zimě 1941 se situace ještě více vyhrotila. Čeští držitelé museli odevzdat klíče od korunovačních klenotů. 19. listopadu 1941 si české korunovační klenoty v Korunní komoře prohlédl zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich. Přítomen byl i státní prezident E. Hácha a úřadující náměstek vlády Jaroslav Krejčí, státní tajemník Karl Hermann Frank, velitel bezpečnostní policie a bezpečnostní služby Horst Böhme a další. Heydrich si ponechal čtyři ze sedmi klíčů, tři vrátil Emilu Háchovi. Říká se však, že o několik dní dříve si nechal zhotovit kopie všech sedmi klíčů a ty ponechal u sebe. V doprovodu svých synů a Franka vstoupil do klenotnice a údajně si nasadil korunu na svoji hlavu i hlavu svého staršího syna. Snažil se tak zesměšnit starou českou legendu, že kdo se dotkne korunovačních klenotů neprávem, sejde násilnou smrtí. Nikdy se však nepodařilo dokázat, zda se jedná o pravdu nebo legendu.

V únoru 1944 okupanti nařídili ukrýt českou korunu, žezlo a jablko před nálety a jinými válečnými akcemi. Stavební správa pražského hradu upravila v románské části Starého královského paláce komoru, do níž byly klenoty zazděny.

 Na konci války, 25. května 1945, Vláda Československé republiky vzala na vědomí zprávu ministerstva vnitra, že české korunovační poklady byly shledány v pořádku. Zároveň uložila, aby ministerstvo vnitra vykonávalo dozor z hlediska bezpečnosti a podle platných směrnic zajistilo rozdělení klíčů. 25. září ministerstvo vnitra podalo Úřadu předsednictva vlády návrh na ochranu a údržbu klíčů, přenesení klenotů do Korunní komory a jejich vystavení při oslavách výročí 28. října. Ve smyslu starobylých práv za držitele klíčů byli určeni: 1. Národní shromáždění, 2. prezident republiky, 3. vláda ČSR, 4. český zemský národní výbor, 5. pražský arcibiskup, 6. metropolitní kapitula, 7. hlavní město Praha. Tento návrh vláda schválila 8. října.

 Pokud by Vás zajímaly předešlé či naopak další osudy korunovačních klenotů, doporučujeme Vám knihu České korunovační klenoty (2008), kde jsou jednotlivé klenoty podrobně popsány, jsou zde také uvedeny souvislosti s významnými postavami české historie a v neposlední řadě je zde chronologický popis uložení a osudů korunovačních klenotů.  

V případě, že by pro Vás bylo zajímavé určit také jména držitelů klíčů, doporučujeme zapátrat v knihách a zde tyto významné představitele dohledat. Většinou se jedná o významné představitele státu, užitečné by tak mohly být např. knihy:

* BRANDES, Detlef. Češi pod německým protektorátem: okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Překlad Petr Dvořáček. V českém jazyce vyd. 2. Praha: Prostor, 2000. 657 s. Obzor; sv. 27. ISBN 80-7260-028-1.

* GEBHART, Jan a KUKLÍK, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Vyd. 1. Praha: Themis, 1996. 288 s., [16] s. il. ISBN 80-85821-35-4.

* KETTNER, Jiří. Dějiny pražské arcidiecéze v datech. 1. vyd. Praha: Zvon, 1993. 251 s. ISBN 80-7113-079-6.

Další tituly můžete dohledat např. v souborném katalogu SKC na adrese http://aleph.nkp.cz/F.

 

Použité zdroje

* BRAVERMANOVÁ, Milena et al. České korunovační klenoty. 4., rozš. vyd. Praha: Správa Pražského hradu ve spolupráci s nakl. BB/art, 2008. 88 s. ISBN 978-80-7381-253-9.
* TYKVA, Bedřich. Korunovační klenoty království českého. Praha: Obelisk, 1971. Nestr.
* ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt: československý odboj a nacistická okupační moc. 2. vyd. Praha: Laguna, 2003-2008. 3 sv. ISBN 978-80-86274-80-5.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

14.07.2015 15:37

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu