Kolik je na světě moří a oceánů?

Text dotazu

Kolik je na světě moří a oceánů, prosím?

Odpověď

Dobrý den,

 v současné době rozlišujeme pět oceánů: Atlantský, Tichý, Indický, Severní ledový a Jižní. Hranice posledního jmenovaného byla stanovena až v roce 2000, a to přibližně na 60. rovnoběžku jižní šířky (severní okraj) a břehy Antarktidy (jižní okraj).

Pokud se podíváme do oceánografické historie, rozdělení světového oceánu do pěti oceánských celků již jednou v historii nalezneme. V roce 1845 tak učinila britská Královská geografická společnost. Světový oceán se dělil na Atlantský, Tichý, Indický, Arktický a Antarktický. Ke změně došlo až rozhodnutím Mezinárodního hydrografického byra v roce 1953, kdy byly definovány pouze čtyři oceány: Atlantský, Tichý, Indický a Severní ledový. V roce 1970 uveřejnila Mořská hydrografická služba nové členění světového oceánu. Zůstalo při rozlišování čtyř oceánů, podrobněji ovšem byly rozpracovány hranice jednotlivých oceánů, moří a jejich částí. V roce 2000 došlo ke zmenšení  Tichého, Atlantského a Indického oceánu a na jejich jižní části ohraničené přibližně 60. rovnoběžkou byl definován Jižní oceán.

 Název Atlantského oceánu je dáván do souvislostí s mýtem o bájné Atlantidě. Užívání tohoto názvu je doloženo u  Eratosthenes ve 3. st. př. n. l.  Tichý oceán (nebo též Pacifik) byl jako tiché "moře" popsán v 15. století v lodním deníku Magalhãese. Indický oceán nazýval "Indickým mořem" již Alexander Veliký.

Největším oceánem z pěti zmíněných je Tichý oceán s rozlohou 169,8 milionů km ², nejmenším Severní ledový oceán s rozlohou 14 milionů km ².

 Světový oceán, tedy všechny vody oceánů, moří a zálivů, tvoří 71 % zemského povrchu a představuje téměř 97% veškeré vody na Zemi.

 Součástí velkých oceánů jsou menší moře, zálivy nebo zátoky.  V případě moří jsou jejich hranice povětšinou definovány pevninou, ostrovy či mořským valem. Zálivy vnikají do pevniny, nebývají ovšem od oceánu odděleny podmořským valem či ostrovy. Z historických důvodů ovšem není toto terminologické pravidlo vždy dodržováno a některé zálivy jsou nazývány mořem (např. Baffinovo moře, Baffinův záliv).  Tato jazyková nejednotnost  a další faktory pravděpodobně zapříčinily, že publikace o mořích a oceánech neuvádějí jednotný seznam všech moří v českém jazyce ani jejich přesný počet. Nejucelenější přehled by pravděpodobně měla nabízet publikace "Česká jména moří a mezinárodních území: Seznam českých jmen oceánů, moří, jejich částí, podmořských útvarů, mořských proudů a geografických objektů v Antarktidě" (http://www.library.sk/arl-cav/cs/detail-cav_un_epca-0437680-ceska-jmena-mori-a-mezinarodnich-uzemi-Seznam-ceskych-jmen-oceanu-mori-jejich-casti-podmorskych/ ). Publikace vyšla pouze ve formátu pdf. V Národní knihovně není  bohužel k dispozici.  Ostatní zdroje nejsou v uvádění výčtu moří zcela jednotné. Určitý seznam můžete nalézt na stránkách české (https://cs.wikipedia.org/wiki/Mo%C5%99e ) a anglické (https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_seas ) Wikipedie, v závěrečné části knihy " Moře & oceány" či přímo na v publikaci  Limits of Oceans and Seas (2002) : http://www.iho.int/mtg_docs/com_wg/S-23WG/S-23WG_Misc/Draft_2002/Draft_2002.htm), ze které byl přehled převzat.

 Původ názvů jednotlivých moří je rozličný. Často bývají pojmenována podle přilehlých pevnin (Japonské, Norské, Jihočínské aj.), popřípadě nesou jméno mořeplavce či badatele, který je objevil (Barentsovo, Beringovo, Wedellovo, Rossovo aj.). Některým z nich dala jméno vlastnost jejich vod. Například Rudé moře, které je mimo jiné též nejteplejším mořem na světě, je lokálně krvavě zbarveno přítomností červené řasy, Žluté moře má žlutohnědou barvu způsobenou jílovitou suspenzí. Dále můžeme jmenovat  moře Sargassové. Toto moře je jistým unikátem mezi moři, neboť nemá pevně vymezené hranice. Jeho okraje jsou zhruba dány výskytem řasy rodu Sargassum, která dává moři jeho typickou barvu.

Použité zdroje

* JANSKÝ, Bohumír. Geografie moří a oceánů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 138 s. ISBN 80-7066-678-1.
* SKOKAN, Ladislav, BURSA, Milan a PEŠTOVÁ, Jana. Geografické tabulky. Vyd. 2., Ve Fortuně 1., upr. Praha: Fortuna, 2007 [i.e. 2008]. 207 s. ISBN 978-80-7373-018-5.
* KUKAL, Zdeněk a kol. Základy oceánografie. Vyd. 2. Praha: Academia, 1990. 590 s. ISBN 80-200-0313-4.
* HUTCHINSON, S. a HAWKINS, Lawrence E. Moře & oceány: velký obrazový průvodce. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2007. 303 s. ISBN 978-80-7234-738-4.

Obor

Geografie. Geologie. Vědy o zemi

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

09.07.2015 17:28

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu