-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobry den, na wikipedii jsem zjistil, ze Dr. Jansky objevil 4. krevni skupinu v roce 1907. Ale kdy se v ceskych nemocnich zacala bezne pouzivat transfuze? Z filmu a dokumentu vim, ze za 2. svetove valky se jiz transfuze pouzivala. Ale kdy se transfuze zacala bezne pouzivat v ceskych nemocnicich? Jiz za 1. svetove valky? Nebo az ve 20 letech? Nebo az ve 30 letech?
Predem dekuji za vasi odpoved (pisi otazku z mobilu, proto hacky a carky nepisi).
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz.
Historie transfuze v českých zemích je velice bohatá. Kromě Vámi uvedeného Dr. Janského, je zde celá řada osobností. První transfuze v Čechách byla provedena 12. srpna 1879 dr. Antonínem Erpekem na gynekologickém oddělení profesora Strenga, a to krví beránčí. V chirurgické praxi byl prvním Karel Maydl působící na pražské lékařské fakultě. První intraarteriální infuze k obnovení srdeční činnosti u vykrvácených zvířat prováděl profesor experimentální patologie Arnold Spina. Jan Kabelík v letech 1916 a 1917 úspěšně léčil nemocné v akutní fázi skvrnitého tyfu krví rekonvalescentů a zařadil se tak mezi první průkopníky imunotransfuze ve světě. První česká monografie o krevní transfuzi autora Emericha Poláka vyšla v roce 1930. To jsou však pouze objevy, které předcházely běžnému používání transfuze.
Na chirurgické klinice Masarykovy univerzity vedené profesorem MUDr. Petřivalským (1873-1945) se prováděly přímé transfuze již od r. 1922. Nicméně do roku 1937 bylo běžnou praxi podávat krev potřebným pacientům jen od jejich příbuzných. Docházelo k prodlení a pacienti umírali vykrvácením. Z tohoto důvodu se začaly tvořit v některých nemocnicích skupiny dárců krve, např. Sdružení dárců krve. Dárcovství však nebylo organizováno a mělo mnoho nedostatků. Výjimkou byla Praha, kde v roce 1937 dárce získával a sdružoval soukromý spolek SAMARITA a Ústřední svaz dárců krve. Chystané změny ve fungování spolků zmařila okupace. Přesto od roku 1943 se při větších nemocnicích tvoří tzv. Ústředny dárců krve a vzniká nová úprava organizace dárci přecházející pod veřejné zdravotní správy. Za dárce se přijímali bezúhonní jedinci z blízkého okolí nemocnice, aby jejich vyrozumění netrvalo dlouho. Paradoxně pokrok v transfuzích přinesla až 2. světová válka. Ve válečné medicíně se ukázala prospěšnost a efektivita podávání konzervované krve a plazmy na rozdíl od dosud praktikovaných přímých transfuzí.
V roce 1945 zkušenosti s organizací transfuzních stanic a s konzervovanou krví nebo sušenou plazmou mohli mít jen doktoři sloužící v armádách Ruska, západních spojenců, snad z předchozí doby ve Španělsku (1936–1939) nebo z pražských přednášek španělských lékařů v r. 1938. Německo obdobnou organizaci nemělo. Používali jen skupiny tetovaných dárců pro přímé transfuze.
Pro rozvoj transfuzí v Čechách byl důležitý prof. MUDr. Josef Podlaha, DrSc. (1893-1975), nástupce prof. Petřivalského, který se kromě jiných chirurgických oborů zasloužil také o vybudování transfuzní služby. V roce 1946, již jako děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a přednosta chirurgické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny, pověřil MUDr. Leopolda Vémolu (1915-1967) prováděním krevních převodů. Ty se pak aplikovaly, podle svědectví pamětníků, na I. chirurgické klinice v předsálí a dr. Vémola již tehdy konzervoval (asi krátkodobě) v chladničkách plazmu.
Zlomovým rokem pro vývoj transfuzní služby se stal rok 1948, kdy se organizaci transfuzních stanic u nás dostává zákonného podkladu. Byly to zákony č. 49/1947 a 158/1948. Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo doc. Rašku, aby ve spolupráci s Ministerstvem národní obrany vypracoval návrh na organizaci, personální a materiálové vybavení stanic pro transfuzi krve. Celkem jich bylo vybudováno v jednotlivých krajích 16. Významnou úlohu na vybudování celého systému měli právě brněnští lékaři, kteří už s transfuzní službou měli zkušenosti, např. Leopold Vémola nebo Josef Kidery.
NEDVĚD, Josef. Počátky dějin transfuze ve světě a u nás. Mýty, fakta, osobnosti. Transfuze a hematologie dnes. 2009, 15(Suppl. 3), 10-13. ISSN 1213-5763. Dostupné také z: https://www.prolekare.cz/ca[…]historie-a-soucasnost-30886
JEDLIČKOVÁ, Jiřina. Dějiny transfuzní služby v Brně: (K 90. výročí Masarykovy univerzity v Brně). Universitas. 2009, 42(2), 20-24. ISSN 1211-3387. Dostupné také z: https://journals.muni.cz/universitas/article/view/564/564
KULICH, Vladimír. Národní transfuzní služba 1948-1992: Česká transfuzní služba VČERA - DNES - ZÍTRA. 23.2.2006, Praha [abstrakt]. Transfuze a hematologie dnes. 2006, 12(2), 112-115. ISSN 1213-5763. Dostupné také z: https://kramerius.medvik.cz/[…]/uuid:8e8c45bc-69c8-11e3-93fe-d485646517a0
KULICH, Vladimír. Transfuzní služba 1950–1992. Transfuze a hematologie dnes. 2015, 21(3), 164-167. ISSN 1213-5763. Dostupné také z: https://www.prolekare.cz/[…]/transfuzni-sluzba-1950-1992-56136
Lékařství
Praha
Národní lékařská knihovna
05.12.2022 18:40