-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
existuje nějaké pravidlo, jak se píší tázací zájmena v kombinaci s "že"? Mám na mysli například větu "Kde že to bylo?" (resp. "Kdeže to bylo?").
U zájmena "co" jsem si celkem jistý, že se píše dohromady: "Cože to bylo?"
Naopak u zájmena "kdy" bych vsadil na podobu: "Kdy že to bylo?" – nemyslím si, že existuje slovo "kdyže".
Jaká je správná podoba pro zájmena: kdo, co, jaký, který, jak, proč, kam, kde, kdy?
Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
výraz „kde že“ Internetová jazyková příručka Ústavu pro český jazyk a literaturu nezná. S pojmem „kdeže“ operuje. Vysvětlení výrazu i jeho historii přikládáme:
Kdeže
kde
dělení: kde1
příklady: Kde jsi byl? Zůstaň tam, kde jsi.2
mít kde bydlet; ber kde ber; kde nic tu nic
Přijdeš? – Ale kde! Ale kdež! Ale kdeže!
SSČ
kde zájm. přísl.
1. táz. (expr. kdepak) vyj. otázku po místě: kde jsi byl?; kde(pak) bydlíš?; kde se tu bereš? odkud
2. vzt. připojuje vedl. větu vzt., zvl. přísl. místní (často souvzt. s tam tady) n. přívlastkovou: můžeš zůstat (tam), kde jsi; tady, kde jsem vyrostl; to je místo, kde jsem se narodil
3. neurč. (vůbec) někde: mít kde bydlet
♦ ber kde ber kdekoli; jak kde podle okolností; kde nic tu nic nikde nic
□ kde, kniž. a expr. kdež(e) část.
1. ale kdež popírací: Už jsi hotov? — Ale kdež!
2. cit. kdepak 2: kdež by mě to napadlo!
Zdroj: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=kde%C5%BEe
Historie slova kdeže
koncové -ť a -ž
Dotaz:
V některých textech se objevuje na konci slova písmeno -ť. Mám na mysli slova jako „uslyšánať je modlitba“, „žádnémuť jsme neublížili“ (text Bible kralické). Najde se to ale i v modernější češtině, jen teď nemám konkrétní doklad, ale viděl jsem třeba „mámť já...“. Zajímalo by mne, kde se -ť vzalo a z čeho vzniklo. Pokud by Vás to moc neobtěžovalo, rád bych to věděl. Ptal jsem se i učitelů češtiny, ale nezabrali.
Odpověď:
Zmíněné -ť a rovněž -ž byly tzv. příklonné částice připojované na konec slova (podobně jako dnes např. morfém -s v kontextech jako Tys tam byl? Byls tam?), které se běžně vyskytovaly ještě v češtině 19. století. Jejich funkcí bylo zesilovat význam slova nebo věty. Klasický doklad, který mnohého čtenáře podnítí k pátrání po významu a původu této částice, je část verše z Máchova Máje: Dalekáť cesta má! Příruční slovník jazyka českého doplňuje řadu dalších příkladů z beletrie, mezi jinými např. Ještěť je pán bůh živ, Aj pakli půle bude má, toť bude druhá taky. Částice -ž má téměř totožný význam, pojila se ovšem spíše se slovesy v imperativu: Dokonejmež vědecké vzdělání mateřčtiny své v tomto encyklopedickém díle, podobně věziž, dejž, setřiž, prosímž tě atd. Dodnes se dochovala v ustálených spojeních s některými příslovci a zájmeny: což, cože, jakýže, jakž, jakže, kdeže, kdož, pročež atd. Zdroj: http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna/dotazy/index.html?page=6
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
12.12.2016 08:00