Jaký je rok?

Text dotazu

Vzhledem k tomu, že rozvržení kalendáře a určení letopočtu je politickou záležitostí, zajímalo by mě, jak bylo dopočítáno Kristovo narození, od kterého se počítá náš letopočet a kolikrát bylo toto změněno, resp. kolikrát bylo změněno počítání let s ohledem na politickou situaci. A výsledně jaký možný jiný rok by mohl být letos?

Odpověď

Dobrý den, 

střídání dne a noci vytvořilo základní časovou jednotku pro všechny kalendáře. Vznikly dva základní typy kalendáře: solární (sluneční), u kterého je za měrnou jednotku počítán tropický rok (tj. rok určený průchody Slunce jarním bodem) a lunární (měsíční), u kterého je čas měřen synodickými měsíci (oběh Měsíce ke stejné počáteční fázi). Třetím typem jsou kalendáře lunisolární (slunečně-měsíční). Příkladem solárního kalendáře je náš kalendář, lunární kalendář používají muslimové, lunisolární Židé. Svůj kalendář měli též Babyloňané, Egypťané, Řekové či Mayové, taktéž obyvatelé Číny a dalších národy.  

Náš kalendář je založen na solárním systému, s výjimkou některých prvků lunárního systému, jež slouží k určování některých svátků, například Velikonoc.

Základem se pro něj stal reformovaný římský kalendář, který byl datován od založení Říma (735 př. n. l.).  Ještě předtím, než byl vytvořen římský kalendář s počátečním bodem v roce založení Říma, užívali obyvatelé dnešní Itálie systém založený na dvanáctiměsíčním lunárním roce, přičemž chybějící dny a měsíce byly přidávány kněžími.

V tomto čase byla manipulace s kalendářem z politických důvodů poměrně obvyklá.

„..v průběhu staletí se kalendář posouval dozadu a kupředu, poněvadž kněží buď zanedbali vložení dodatečných měsíců, nebo s kalendářem úmyslně manipulovali z politických důvodů. Vysoce zpolitizované kolegium kněží někdy například prodloužilo délku roku, aby udrželo v úřadě konzuly a senátory, jimž byli příznivě nakloněni, nebo zkrátilo rok, aby zkrátilo funkční období rivalů. Kolegium také zneužívalo svého kalendáře ke zvyšování nebo snižování daní a pachtovného, někdy ke svým osobním výhodám.“

(DUNCAN, David Ewing. Kalendář: epický zápas lidstva o určení pravdivého a přesného roku. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2000. s. 38.)

 

Římský kalendář měl zpočátku 10 měsíců. Až v 7. století př.n.l. byly přidány další dva. Kalendář se ovšem potýkal s celou řadou nedostatků (chybělo zde 10 dní, každé dva roky tedy musel být vkládán dodatečný měsíc aj.). K výrazné reformě v kalendářním systému došlo za vlády Julia Caesara. Pevná délka roku byla stanovena na 365 dní a ¼ dne, rok byl rozdělen na 12 měsíců, které ztratily svou původní souvislost s lunárními měsíci. Všechny liché měsíce měly po 31 dnech, sudé s výjimkou druhého po 30. dnech. Druhý měsíc v roce měl 29 dní, jednou za čtyři roky 30 dní. Začátek roku byl přesunut z března do ledna. Další úpravy tohoto kalendáře proběhly za císaře Augustina (změna délky některých měsíců - únor s 28/29 dny, červenec a srpen po 31 dnech).  

Zvláštností výše zmíněného kalendáře bylo počítání dnů v měsíci. Dny se nepočítaly tak jako dnes, ale dle třech pevně stanovených dnů v měsíci (1. den v měsíci Kalendae, 5. nebo 7. den v měsící Nonae a 13. nebo 15.den v měsíci Idus).

 

Západoevropská kultura přejala zpočátku římské datování od založení Říma. V křesťanském světě ovšem začalo posléze převládat datování vztažené k datu narození Krista. Toto datum navrhl opat římského kláštera Dionysius Exiguus. Tento opat „vzal v úvahu všechny tehdy dostupné údaje a usoudil, že rok 1278 od založení Říma odpovídá roku 525 po narození Krista. To by znamenalo, že se Ježíš narodil v roce 754 po založení Říma. Snadno pochopíme, že při nízké úrovni znalostí v době raného středověku se opat dopustil chyb. Počítal například, že se Kristus narodil ve 28. roce vlády císaře Augusta a nevěděl, že císař používal v prvních čtyřech letech své vlády jména Octavianus. Dnes se podle historických a astronomických událostí odborníci shodují, že se Kristus nenarodil roku 1, ale o několik let dřív.“

(PŘÍHODA, Pavel. Kdy končí 20. století?. Praha: Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy, 1999. s. 5.)

Další proměnou prošel náš kalendář v roce 1582 tzv. gregoriánskou reformou. V tomto roce došlo k přeskočení 10 dnů, které se nahromadily nepřesnostmi v juliánském kalendáři. Tuto reformu odmítla mimo jiné východní ortodoxní církev. K jejímu přijetí přistoupila až ke konce první světové války.

Další nepřesností, ke které došlo při stanovování našeho kalendáře, je fakt, že náš letopočet začíná rokem 1 a ne rokem 0. Stalo se tak proto, že v době, kdy byl navržen křesťanský letopočet, nebyla nula vůbec známá. Tímto vznikla jednoletá chyba při určování let, které uplynuly od nějaké události před začátkem n.l. dodneška. J. Cassini navrhl v roce 1740 změnu kalendáře, ve které by se rok předcházející prvnímu počítal jako nultý, tento letopočet dostal název astronomický.  Máme tedy dva možné letopočty: historický a astronomický.

V současné době žijeme v době atomově měřeného času. Máme k dispozici zařízení, které dokáže změřit skutečný a přesný rok. Přesto, díky náhodným výkyvům v zemské rotaci, dochází i v tomto případě k mírným nepřesnostem mezi atomovým časem a časem Země.

Jako příklad rozmanitosti kalendářního počítání uvádíme tabulku, jakým rokem byl rok 2000 v jednotlivých kalendářních systémech:

-       rokem 2003 podle skutečného Kristova narození kolem roku 4 př. n.l.

-       rokem 2753 podle starého římského kalendáře

-       rokem 2749 podle starého babylonského kalendáře

-       rokem 5760podle židovského kalendáře rokem 1420 podle muslimského kalendáře

-       rokem 2544 podle buddhistického kalendáře

-       rokem 5119 v současném velkém cyklu Mayů

Použitá literatura a další doporučená literatura k tématu:

·         DUNCAN, David Ewing. Kalendář: epický zápas lidstva o určení pravdivého a přesného roku. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2000. 228 s. Garuda; sv. 30. ISBN 80-7207-326-5.

·         PŘÍHODA, Pavel. Kdy končí 20. století?. Praha: Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy, 1999. 15 s. Vesmírné miniatury; č. 9. ISBN 80-86017-19-2.

·         KLÍMA, Vladimír. Kalendář mění tvář: vnímání času v proměnách staletí. Olomouc: Votobia, 1998. 155 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-7198-339-X.

·         SYROVÁTKA, Jiří. Kalendář: z historie a teorie kalendáře. Vyd. 1. Liberec: Scholé filosofia, 1996. 94 s. ISBN 80-238-0425-1.

·         TOMSA, Jan. Počítání času: (základy teorie kalendáře). 1. vyd. Praha: KLP, 1995. 70 s. Scripta astronomica, 7. ISBN 80-85917-11-4.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

06.06.2013 13:02

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu