-
To se mi líbí
-
Doporučit
Vzhledem k tomu, že rozvržení kalendáře a určení letopočtu je politickou záležitostí, zajímalo by mě, jak bylo dopočítáno Kristovo narození, od kterého se počítá náš letopočet a kolikrát bylo toto změněno, resp. kolikrát bylo změněno počítání let s ohledem na politickou situaci. A výsledně jaký možný jiný rok by mohl být letos?
Dobrý den,
střídání dne a noci vytvořilo základní časovou jednotku pro všechny kalendáře. Vznikly dva základní typy kalendáře: solární (sluneční), u kterého je za měrnou jednotku počítán tropický rok (tj. rok určený průchody Slunce jarním bodem) a lunární (měsíční), u kterého je čas měřen synodickými měsíci (oběh Měsíce ke stejné počáteční fázi). Třetím typem jsou kalendáře lunisolární (slunečně-měsíční). Příkladem solárního kalendáře je náš kalendář, lunární kalendář používají muslimové, lunisolární Židé. Svůj kalendář měli též Babyloňané, Egypťané, Řekové či Mayové, taktéž obyvatelé Číny a dalších národy.
Náš kalendář je založen na solárním systému, s výjimkou některých prvků lunárního systému, jež slouží k určování některých svátků, například Velikonoc.
Základem se pro něj stal reformovaný římský kalendář, který byl datován od založení Říma (735 př. n. l.). Ještě předtím, než byl vytvořen římský kalendář s počátečním bodem v roce založení Říma, užívali obyvatelé dnešní Itálie systém založený na dvanáctiměsíčním lunárním roce, přičemž chybějící dny a měsíce byly přidávány kněžími.
V tomto čase byla manipulace s kalendářem z politických důvodů poměrně obvyklá.
„..v průběhu staletí se kalendář posouval dozadu a kupředu, poněvadž kněží buď zanedbali vložení dodatečných měsíců, nebo s kalendářem úmyslně manipulovali z politických důvodů. Vysoce zpolitizované kolegium kněží někdy například prodloužilo délku roku, aby udrželo v úřadě konzuly a senátory, jimž byli příznivě nakloněni, nebo zkrátilo rok, aby zkrátilo funkční období rivalů. Kolegium také zneužívalo svého kalendáře ke zvyšování nebo snižování daní a pachtovného, někdy ke svým osobním výhodám.“
(DUNCAN, David Ewing. Kalendář: epický zápas lidstva o určení pravdivého a přesného roku. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2000. s. 38.)
Římský kalendář měl zpočátku 10 měsíců. Až v 7. století př.n.l. byly přidány další dva. Kalendář se ovšem potýkal s celou řadou nedostatků (chybělo zde 10 dní, každé dva roky tedy musel být vkládán dodatečný měsíc aj.). K výrazné reformě v kalendářním systému došlo za vlády Julia Caesara. Pevná délka roku byla stanovena na 365 dní a ¼ dne, rok byl rozdělen na 12 měsíců, které ztratily svou původní souvislost s lunárními měsíci. Všechny liché měsíce měly po 31 dnech, sudé s výjimkou druhého po 30. dnech. Druhý měsíc v roce měl 29 dní, jednou za čtyři roky 30 dní. Začátek roku byl přesunut z března do ledna. Další úpravy tohoto kalendáře proběhly za císaře Augustina (změna délky některých měsíců - únor s 28/29 dny, červenec a srpen po 31 dnech).
Zvláštností výše zmíněného kalendáře bylo počítání dnů v měsíci. Dny se nepočítaly tak jako dnes, ale dle třech pevně stanovených dnů v měsíci (1. den v měsíci Kalendae, 5. nebo 7. den v měsící Nonae a 13. nebo 15.den v měsíci Idus).
Západoevropská kultura přejala zpočátku římské datování od založení Říma. V křesťanském světě ovšem začalo posléze převládat datování vztažené k datu narození Krista. Toto datum navrhl opat římského kláštera Dionysius Exiguus. Tento opat „vzal v úvahu všechny tehdy dostupné údaje a usoudil, že rok 1278 od založení Říma odpovídá roku 525 po narození Krista. To by znamenalo, že se Ježíš narodil v roce 754 po založení Říma. Snadno pochopíme, že při nízké úrovni znalostí v době raného středověku se opat dopustil chyb. Počítal například, že se Kristus narodil ve 28. roce vlády císaře Augusta a nevěděl, že císař používal v prvních čtyřech letech své vlády jména Octavianus. Dnes se podle historických a astronomických událostí odborníci shodují, že se Kristus nenarodil roku 1, ale o několik let dřív.“
(PŘÍHODA, Pavel. Kdy končí 20. století?. Praha: Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy, 1999. s. 5.)
Další proměnou prošel náš kalendář v roce 1582 tzv. gregoriánskou reformou. V tomto roce došlo k přeskočení 10 dnů, které se nahromadily nepřesnostmi v juliánském kalendáři. Tuto reformu odmítla mimo jiné východní ortodoxní církev. K jejímu přijetí přistoupila až ke konce první světové války.
Další nepřesností, ke které došlo při stanovování našeho kalendáře, je fakt, že náš letopočet začíná rokem 1 a ne rokem 0. Stalo se tak proto, že v době, kdy byl navržen křesťanský letopočet, nebyla nula vůbec známá. Tímto vznikla jednoletá chyba při určování let, které uplynuly od nějaké události před začátkem n.l. dodneška. J. Cassini navrhl v roce 1740 změnu kalendáře, ve které by se rok předcházející prvnímu počítal jako nultý, tento letopočet dostal název astronomický. Máme tedy dva možné letopočty: historický a astronomický.
V současné době žijeme v době atomově měřeného času. Máme k dispozici zařízení, které dokáže změřit skutečný a přesný rok. Přesto, díky náhodným výkyvům v zemské rotaci, dochází i v tomto případě k mírným nepřesnostem mezi atomovým časem a časem Země.
Jako příklad rozmanitosti kalendářního počítání uvádíme tabulku, jakým rokem byl rok 2000 v jednotlivých kalendářních systémech:
- rokem 2003 podle skutečného Kristova narození kolem roku 4 př. n.l.
- rokem 2753 podle starého římského kalendáře
- rokem 2749 podle starého babylonského kalendáře
- rokem 5760podle židovského kalendáře rokem 1420 podle muslimského kalendáře
- rokem 2544 podle buddhistického kalendáře
- rokem 5119 v současném velkém cyklu Mayů
Použitá literatura a další doporučená literatura k tématu:
· DUNCAN, David Ewing. Kalendář: epický zápas lidstva o určení pravdivého a přesného roku. Vyd. 1. Praha: Volvox Globator, 2000. 228 s. Garuda; sv. 30. ISBN 80-7207-326-5.
· PŘÍHODA, Pavel. Kdy končí 20. století?. Praha: Hvězdárna a planetárium hlavního města Prahy, 1999. 15 s. Vesmírné miniatury; č. 9. ISBN 80-86017-19-2.
· KLÍMA, Vladimír. Kalendář mění tvář: vnímání času v proměnách staletí. Olomouc: Votobia, 1998. 155 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-7198-339-X.
· SYROVÁTKA, Jiří. Kalendář: z historie a teorie kalendáře. Vyd. 1. Liberec: Scholé filosofia, 1996. 94 s. ISBN 80-238-0425-1.
· TOMSA, Jan. Počítání času: (základy teorie kalendáře). 1. vyd. Praha: KLP, 1995. 70 s. Scripta astronomica, 7. ISBN 80-85917-11-4.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
06.06.2013 13:02