-
To se mi líbí
-
Doporučit
Zajímá mě, jakým způsobem ve středověku tovarišové podávali důkaz o svém vyučení.
Pokud ani mystři řemeslníci neuměli psát, jak přesně se dokazovalo u koho a kdy se tovariš vyučil?
V historických dobách se ale obvykle žák připravoval přímo pod vedením příslušného mistra svého řemesla nejčastěji v jeho vlastní řemeslnické dílně, ve které také zpravidla i bydlel a žil. Po složení tovaryšských zkoušek se z něho stal tovaryš.
Tovaryš byl učeň, který úspěšně splnil tovaryšské zkoušky. Pak mohl samostatně vykonávat práce ze svého oboru. Z tovaryše se stal mistr po složení mistrovské zkoušky. Počet tovaryšů určoval cech. V dnešní době se toto slovo již nepoužívá, tovaryš se dnes nazývá učeň.
Často se dodnes zachovaly cechovní regule tzv. cechovní pořádky, takže například víme, co musel zájemce splnit, aby byl přijat. Cech také například omezoval počet učedníků a tovaryšů. Zájemce o členství v cechu musel být vyučen u jiného člena cechu. Musel však také předložit tzv. „zachovací list“, který potvrzoval, že zájemce byl zplozen v řádně uzavřeném manželském svazku a byl pokřtěn. Zájemce pochopitelně také musel být měšťanem daného města, tj. musel v něm vlastnit dům.
Cech měl své vnitřní uspořádání, které se zakládalo na třech základních stavech v jeho rámci. První byl nejnižší učednický stav, druhý stav tovaryšský a třetí – nejvyšší – byl stav mistrovský.
Cech je středověké a raně novověké řemeslnické nebo obchodnické sdružení, které hájilo práva a zájmy svých členů, dohlíželo na jakost a cenu výrobků, na výchovu učedníků a skládání mistrovských zkoušek. Plnil též úlohy zastupitelské, náboženské a společenské.
V rámci cechu si mistři ze svého středu volili cechmistra. Cechmistr představoval cech na veřejnosti a vedl rokování s městskou anebo šlechtickou vrchností. V rámci cechu měl cechmistr prvostupňovou trestně-právní pravomoc. (Mohl soudit a trestat členy cechu za menší přestupky, přečiny ve výrobě a mravní poklesky.) Cechmistr měl na starosti cechovní truhlici, dohlížel na jakost výrobků a vedl porady cechu. Každý z mistrů měl vést příkladný jak soukromý, tak i pracovní život. Bezúhonný soukromý život byl považován za samozřejmost. Starší mistři měli být příkladem pro tovaryše a učedníky, sami očekávali od kolegů a tovaryšů projevy úcty.
WINTER, Zikmund. Český průmysl a obchod v 16. věku. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. Dostupné online. - kapitola Tovaryš, s. 339-440.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
06.10.2016 13:36