-
To se mi líbí
-
Doporučit
Obec Třemblat je někdy uváděna jako Třemblaty. Pokud zachováme mužský rod, pak je problém ve skloňování - Třemblaty, Třemblatu? (2. pád) a pod.
Děkuji za vysvětlení
Dobrý den,
podle Wikipedie je obec Třemblat (dříve Třemblaty) vesnice ležící ve Středočeském kraji, v okrese Praha-východ. Jestli je 'v kraji zvykem' používat pro název obce rod mužský (Třemblat) nebo pomnožný (Třemblaty), nevíme.
Obec uvádí Antonín Profous ve svém obsáhlém díle o místních jménech takto:
Třemblat (lidově ten Střemblát, jdu na Střemblat, ve Střemblátě, do Střemblata, ze Střembláta)...
Zdroj: PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách jejich vznik, původní význam a změny. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957.
Internetová jazyková příručka říká:
Zeměpisná pomnožná jména zakončená ve výslovnosti na [i] mohou být buď rodu mužského (vzor „hrad“), nebo ženského (vzor „žena“). U některých dochází ke kolísání, protože zakončení na -y mohou mít podstatná jména obou rodů. Jazykové příručky proto u některých z nich připouštějí dubletní tvary. Rod obvykle můžeme odvodit od obecného podstatného jména, ze kterého název vznikl, a v případě, že si nejsme jisti, je lépe ověřit si gramatický rod v příručkách či použít opěrné podstatné jméno (do obce Lány, v pohoří Kordillery).
Názvy mužského rodu jsou např. Diváky, Dvorečky, Potůčky, Hamry, Vary, Lány, Zlatníky, Ležáky. Tyto názvy vznikly z obecných podstatných jmen mužského rodu... Obecně lze říci, že většina pomnožných jmen slovanského původu zakončených na -y/-i je rodu mužského (Berežany, Vidlany, Lipovljani, Krušari, Makosowy).
Pádové koncovky kolísají ve 2., 3. a 6. p. Jména mužského rodu, která jsou zřetelně odvozená od obecných mužských podstatných jmen, mají pádové koncovky podle vzoru „hrad“ (Diváků, Dvorečků, Potůčků, Hamrů, Zlatníků, Ležáků), ale u velké části z nich je původní mužský rod zastřen a mají ve 2. p. místo koncovky -ů („hradů“) koncovku nulovou (Rokycan, Klatov, Bosňan, Kladrub, Chocerad, Poděbrad, Pyšel, Hlubočep, Kralup, Loun, Velvar, Dobřan, Říčan, Podmokel). Některá jména mohou ve 2. p. kolísat a mít dubletní koncovky (2. p. (Karlových) Var i Varů, Lán i Lánů, Lub i Lubů, Svin i Svinů).
Ve 3. p. mají tyto mužské názvy zpravidla koncovku -ům – „hradům“ (Rokycanům, Klatovům, Bosňanům, Kladrubům, Choceradům, Poděbradům, Pyšelům, Hlubočepům, Kralupům, Lounům, Velvarům, Dobřanům, Říčanům, Podmoklům).
Největší variantnost je ve tvarech 6. p. Zde se mohou objevit koncovky -ech, -ích či -ách, event. dubletní tvary. Nejčastější koncovkou u těchto jmen je -ech. Tu mají jména zakončená na -ny, -by, -dy, -my, -ry, -vy (Bubnech, Vysočanech, Kladrubech, Hradech, Poděbradech, Krámech, Chabrech, (Karlových) Varech, Klatovech). U některých se užívá vedle koncovky -ech i původní koncovka -ích, a to u jmen zakončených na -ly, -py, -sy, -zy (Pyšelech i Pyšelích, Hlubočepech i Hlubočepích, Kosmonosech i Kosmonosích, Mokropsech i Mokropsích, Plasech i Plasích, Veltrusech i Veltrusích, Hrdlořezech i Hrdlořezích), méně často jen samotná koncovka -ích (Kbelích). Ženská koncovka -ách se objevuje hlavně u jmen zakončených na -ky, -chy. V některých případech se vyskytuje v 6. p. pouze koncovka -ách (Ležákách, Roztokách), ve většině jsou však možné dublety (Divákách i Divácích, Kloboukách i Kloboucích, Mladých Bukách i Bucích, Stachách i Staších)...
Většina pomnožných jmen jiného než slovanského původu se řadí pod ženský rod (Aleuty, Alpy, Andy, Apeniny, Atény (lze i Athény), Antverpy, Brémy, Bruggy, Filipíny, Galapágy, Mykény, Kordillery). U těchto jmen (domácího i cizího původu) problémy s pádovými tvary nebývají, protože dodržují pádové koncovky vzoru „žena“: 2. p. Boud, Zahrádek, Stodůlek, Prusin, Hodkoviček, Verušiček, Míseček, Velichovek, Troubek, Gorek, Brzezin, Studzianek, Aleut, Alp, Apenin, Antverp, Brém, Brugg, Filipín, Galapág – 3. p. Boudám, Zahrádkám, Stodůlkám, Prusinám, Hodkovičkám, Verušičkám, Mísečkám, Velichovkám, Troubkám, Gorkám, Brzezinám, Studziankám, Aleutám, Alpám, Apeninám, Antverpám, Brémám, Bruggám, Filipínám, Galapágám – 6. p. Boudách, Zahrádkách, Stodůlkách, Prusinách, Hodkovičkách, Verušičkách, Mísečkách, Velichovkách, Troubkách, Gorkách, Brzezinách, Studziankách, Aleutách, Alpách, Apeninách, Antverpách, Brémách, Bruggách, Filipínách, Galapágách – 7. p. Boudami, Zahrádkami, Stodůlkami, Prusinami, Hodkovičkami, Verušičkami, Mísečkami, Velichovkami, Troubkami, Gorkami, Brzezinami, Studziankami, Aleutami, Alpami, Apeninami, Antverpami, Brémami, Bruggami, Filipínami, Galapágami.
Místní jména typu Loket a Kámen, (asi sem patří i Třemblat), jsou specifické v tom, že mají z historických důvodů i měkké skloňování, přestože jsou zakončeny na tvrdou souhlásku:
(2. p. Lokte i Loktu, Kamene i Kamenu; 3., 6. p. Lokti i Loktu, Kameni i Kamenu).
Pokud si z nějakého důvodu nejsme pádovými podobami jisti, můžeme se jim vyhnout použitím opěrného obecného podstatného jména, např. ve městě Baltimore, u města Sabadell apod. Více viz Spojení typu ve městě Olomouc.
Zdroj: Internetová jazyková příručka na stránkách Ústavu pro jazyk český AV ČR http://prirucka.ujc.cas.cz/
V každém případě ale doporučujeme obrátit se spíše na odborníky v Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
17.07.2018 16:02