-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den.
Mám otázku z historie knihoven:
Jak se v knihovnách půjčovalo kdysi, před tím, než byl obálkový systém?
Myslím, že kdysi ve spolkových nebo lidových knihovnách (nebo veřejných obecních knihovnách) si museli nějak zaznamenávat, kdo si co půjčil. Řekněme v 19. století. Obálkový systém je poměrně známý - ale před ním? Jak to dělali?
Děkuji.
Dobrý den,
s největší pravděpodobností se nedopátráme, jaká přesná evidence čtenářů a výpůjček byla v předminulých století v kterých knihovnách. Převládá ale systém, který je doložený i v Národní knihovně ČR, (kdysi Státní knihovně a ještě hlouběji kdysi Universitní knihovně) a to, že se uživatelé nejprve zapisovali do sešitů (deníků), později teprve byly lístky a kapsičky (sáčky, obálky).
Výpůjční soustavy prakticky fungovaly tak, že při půjčování na venek – výpůjčovatel musel mít svoje dokumenty, kterými se prokazoval nebo legitimací, která posléze při půjčování ve veřejné knihovně byla pravidlem. „Při rychlé manipulaci výpůjční pracuje veřejná knihovna zpravidla toliko s číslem legitimace čtenářovy, i jest tedy číslovaný seznam čtenářů první správní pomůckou při vypůjčování na venek. poněvadž musíme míti i soupis čtenářů podle běžného čísla, abychom lehce našli, kdo jest pod daným číslem zapsán, i obráceně musíme míti možnost rychle zjistiti, které číslo má daný čtenář, jest potřeba mít seznamy dva, jeden podle čísel, druhý podle abecedy. První může míti podobu svazkovou, ježto každý se zapíše na konec řady, druhý musí býti lístkový. Aby si čtenář uvědomil své povinnosti ke knihovně a zavázal se k jejich plnění, dává se mu obyčejně k vyplnění tiskopis, v němž udá své přesné jméno, stav a bydliště a podepíše text, že jest mu znám výpůjční řád knihovny a že se zavazuje jím se říditi…
Při vlastním vypůjčování jest potřeba provádět určité záznamy, z nichž má býti vždy zřejmo, kde kniha jest, a zaručeno její vrácení… Výpůjční soustavy poskytující výhody jednoduchosti pro čtenáře i knihovníka neexistují. Jest věcí knihovníkovou, aby zvolil tu, která jest pro jeho knihovnu a pro jeho čtenáře nejvýhodnější. Nejjednodušší soustavu představuje prostý deník výpůjček. Jedná se o sešit nebo svazek, do něhož se zapisuje podle dat za sebou každá výpůjčka…Hlavní obtíží deníku výpůjček jest to, že přinese-li nám čtenář knihu a neví-li, kdy si ji vypůjčil, musíme proběhnouti mnoho záznamů.
Vedou-li si knihovníci zvláštní záznam o každém čtenáři, jeho vlastní účet a to ve formě volných listů, na ten se mohou zapisovat i údaje o výpůjčkách a deník nemusí vést. Deník výpůjček se nahradil souborem čtenářských lístků a jsme u známých kasiček, obálek, pytlíků… U menších knihoven, s menším obratem výpůjček, se osvědčilo vlepení na zadní stranu přední desky knihy trojúhelníková kapsička a do ní se vkládal lístek knihy. Na ten se razítkem dne výpůjčky potvrdilo, kdy si čtenář knihu půjčil, aby bylo zřejmé, do kdy ji má vrátit. Knižní lístek se pak ukládal do kapsičky čtenáře a hned byla evidence, které knihy a do kdy si ten který čtenář vypůjčil a jsme u známých kapsiček, předchůdců nynější elektronické evidence – výpůjčního protokolu v databázích v počítačích.
V knize, kterou vám doporučujeme, jsou podrobně popsány různé modely z několika zemí od renomovaných knihovníků té doby.
Čerpali jsme z podrobné knihy BRADÁČ, Ludvík a kol. Československé knihovnictví. Praha: Československý kompas, 1925.
Další zdroje:
„Katalogy a bibliografie profesorské knihovny napomáhaly členům profesorského sboru při vybírání knih. Vybrané knihy byly půjčovány domů. Výpůjční lhůta byla pravděpodobně téměř neomezená K této domněnce nás vede zápis na výpůjčním formuláři, kde čtenář Kuprowski si knihu půjčil 16.3.1913 a vrátil ji až 24.6.1913.“
Jak tento výpůjční formulář vypadal:
Podle jediného zachovaného exempláře šlo o tuhou obdélníkovou kartu 12x21 cm. V rohu nahoře byla uvedena signatura, autor a název díla. Do předtištěného rastru se zaznamenával den, měsíc a rok půjčení, podpis vypůjčovatele a den, měsíc a rok vrácení knihy. Karta sloužila defacto jako evidence výpůjček a knižní lístek zároveň.
Zdroj:
Knihovna: Vědeckoteoretický sborník St. Knihovny ČSR. Sv. 12.
Praha: Státní knihovna České socialistické republiky, 1981.
S. 272
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:2803c20629ab5089b0b9d66835cf9a40
Další zdroje:
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:34353ff0-7285-11e5-8f50-001018b5eb5c
http://kramerius4.nkp.cz/search/handle/uuid:6ee2a830-b690-11e2-9592-5ef3fc9bb22f
Knihovnictví, informatika, všeobecné, referenční literatura
--
Národní knihovna ČR
23.06.2017 13:14