-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, základní pravidla přímé řeči v textu znám. Zajímalo by mě ale, jak moc pevně je mimo základní pravidla přímá řeč v textu ustanovená. Například jak se řeší situace, kdy Tonda zakřičí na Aničku dvě věty:
"Zaběhni ještě rychle do krámu! Zavírají už za půl hodiny, tak si pospěš!"
Podle klasických pravidel by to s uvozovací větou uprostřed vypadalo asi takto:
"Zaběhni ještě rychle do krámu!" křičel Tonda, "zavírají už za půl hodiny, tak si pospěš!"
Jedná se ale o dvě samostatné věty, není tedy malé d ve slově dneska vlastně chyba? Nenapadl mě lepší příklad, ale když první část přímé řeči končí vykřičníkem nebo otazníkem, často vypadá malé písmeno té druhé části divně.
Taky bych se chtěla zeptat, jak je to s přímou řečí na konci odstavce. Normálně má jít každá přímá řeč na nový řádek, ale v knihách se objevuje varianta, kdy na začátku odstavce někdo promluví, následuje popis situace, končí tečkou a za ním se přidá přímá řeč stejné postavy, ale bez uvozovací věty. "Takhle to vypadá."
Pokud naleznete i řešení dalších problematických zápisů přímé řeči, ráda si to přečtu. Děkuji!
Dobrý den,
přímá řeč se zapisuje podle jednoduchých pravidel základního rozdělení na přímou, nepřímou a polopřímou řeč. Speciální interpunkce, kterou ve svém dotazu rozebíráte, pak souvisí se značenou přímou řečí. V češtině se správně uvádí dolní uvozovky na počátku řeči a horní na konci.
Uvozovací věta není nutnou podmínkou přímé řeči. V beletrii se text a přímá řeč velmi často organizují tak, jak popisujete, tedy po odstavci běžně následuje hned přímá řeč bez uvozovací věty. Kontext takovýchto promluv bývá patrný z předchozího a navazujícího textu.
V případě, že se nachází uvozovací věta přímé řeči uprostřed (vložená uvozovací věta), záleží na zakončení této věty. To znamená: když je uvozovací věta zakončena čárkou, následuje v pokračující přímé řeči malé písmeno, velké písmeno se píše, když je uvozovací věta zakončena dvojtečkou, tečkou, vykřičníkem nebo otazníkem.
Přímá řeč může být ohraničená rovněž například pomlčkou „zejména neoznačuje-li se přímá řeč uvozovkami a není-li druhá přímá řeč na samostatném řádku (Budeš mě učit? – Ráda.)“. (PČP, 2014) Jedná se ale o méně rozšířené užití.
U polopřímé řeči, která znejasňuje původ dané promluvy, někdy se jedná o tzv. vnitřní monolog postavy, se obvykle užití uvozovek zcela vypouští. Podrobnější výklad problematiky včetně příkladů naleznete v níže uvedených zdrojích.
-Milada Hirschová (2017): REPRODUKOVANÁ ŘEČ. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné z: https://www.czechency.org/slovnik/REPRODUKOVANÁ ŘEČ [cit. 4. 9. 2025].
-JANOVEC, Ladislav. Jak používat čárku a další interpunkční znaménka. Praha: Klett, 2006, s. 83. ISBN 80-86906-76-0. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:5075afb0-2542-11e9-b427-005056827e51
-KOSTEČKA, Jiří. Pravidla psaní značené přímé řeči. Online. Asociace češtinářů. 4. 4. 2019. Dostupné z: https://www.ascestinaru.cz/[…]/ [cit. 4. 9. 2025].
-Pravidla českého pravopisu. Praha: Knižní klub, 2014, 468 s. ISBN 978-80-242-4609-3.
-ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2005, s. 144-145. ISBN 80-7360-288-1. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:9d8f1800-55c0-11e4-97e9-5ef3fc9bb22f
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
03.09.2025 14:48