Inverze a konvekce

Text dotazu

Dobrý den,mám doplňující dotaz ke starému Teplota,
nadmořská výška, souvislost...když běžné konvekční proudění znamená
pronikání teplého vzduchu nad studený,proč při inverzi,kdy se nasune teplý
nad studený,nedojde k ohřátí studeného od povrchu země a k ochlazení tepého
v důsledku poklesu tlaku?...čím se toto nasunutí liší od normálního
konvekčního proudění?
děkuji...

Odpověď

Dobrý den,

konvekce je jev oteplování ovzduší, kdy lehčí vzduch, ohřátý povrchem země, stoupá vzhůru a na jeho místo klesá vzduch chladnější z větších výšek.

Naproti tomu inverze teploty vzduchu (nebo též zvrat teploty vzduchu) vzniká především v podzimních a zimních měsících (někdy také za chladných jarních a letních nocí), kdy se přízemní vrstva vzduchu silně prochlazuje. V důsledku toho se u povrchu hromadí těžší studený vzduch, nad ním lehčí teplý. Ve studeném vzduchu se vytvoří mlha. Teplotní měření ukazují, že vertikální rozdělení teploty nemá obvyklý průběh. Teplota totiž roste s výškou až k hranici mezi studeným vzduchem a teplejším vzduchem nahoře. Rovnoměrný pokles teploty s výškou zase začíná teprve nad inverzní vrstvou. Toto zvrstvení atmosféry je překvapivě stabilní. Inverzní vrstva má funkci zadržující vrstvy, která brání výstupu teplejšího vzduchu i kouřových, odpadních a výfukových plynů. Hlavní pozávací znamení inverze je to, že tvrdošíjně podvazuje jakoukoliv vertikální výměnu vzduchu. Tak roste množství prachových částic, spalin a kouře pod inverzí, hlavně v městských a průmyslových aglomeracích. To vede ke znečištění vzduchu, které se může stát velmi nebezpečným. Právě na podzim a v zimě nestačí denní oteplení často k tomu, aby vytvořilo výstupné proudy schopné prorazit inverzi.

Použitá literatura a publikace k dalšímu studiu:

1) GÜNTER, D.Roth. Malá encyklopedie počasí. Praha: Euromedia Group k.s. - Knižní klub, 2000. 296 s.
2) BEDNÁŘ, Jan. Meteorologie: úvod do studia dějů v zemské atmosféře. Praha:
Portál, 2003. 224 s. ISBN 80-7178-653-5.
3) KOPÁČEK, Jaroslav; BEDNÁŘ, Jan. Jak vzniká počasí. Praha: Karolinum, 2005. 226 s. ISBN 80-246-1002-7.
4) KEMEL, Miroslav. Klimatologie, meteorologie, hydrologie. Praha:
Vydavatelství ČVUT, 1996. 289 s. ISBN 80-01-01456-8.
5) SEIFERT, Vladimír. 100+1 záludných otázek počasí. Praha: Aventinum, 2004.
176 s. ISBN 80-86858-02-2.
6) SOUKUPUVÁ, Jana. Atmosférické procesy (základy meteorologie a klimatologie). Praha: Česká zemědělská univerzita, 2007. 235 s. ISBN 978-80-213-1607-2.
7) VYSOUDIL, Miroslav. Meteorologie a klimatologie. Olomouc: Univerzita Palackého Přírodovědecká fakulta, 2006. 281 s. ISBN 80-244-1455-4.

Využít můžete i následující internetové odkazy:
http://alik.idnes.cz/tipy/a2.php?id=1570
http://www.meteopress.cz/web/clanky/19981130.HTM
http://www.scienceworld.cz/sw.nsf/0/8770C297A6F195B5C1256E970048FA81?OpenDoc
ument&cast=1
http://cs.wikipedia.org/wiki/Inverze_teploty_vzduchu

Obor

Fyzika a příbuzné vědy

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

28.04.2008 12:03

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu