-
To se mi líbí
-
Doporučit
Prosím, jak na tom byli Inkové s mořeplavectvím?
Dobrý den, bohužel nedokážeme na Váš dotaz odpovědět zcela jednoznačně. V dostupné literatuře jsme nalezli více názoru na míru mořeplaveckého umění Inků.
Inkové používali pro přepravu na vodě několik typů plavidel. Na jezeře Titicaca se tradičně uživaly pletené lodě z místního rákosu totory. K moři sestoupili Inkové až v posledním století své historie. Pro plavbu po moři vytvořili balzový vor z kmenů žlutovlníku, největší námořní loď staré Ameriky. Vor, který Kečuánci nazývali huampu, byl poháněn pomocí čtvercové plachty. Dále jsme nalezli informaci, že kromě těchto velkých vorů měli obyvatelé pobřeží (a také lidé od větších jezer v horách) plavidla vyrobená z bažinných trav. Španělé jim říkali "mořští koníci", protože Indiáni na nich seděli rozkročmo.
Podle knihy "Říše Inků" Inkové s výjimkou jezer náklady po vodě nedopravovali ani sami po vodě necestovali. Kečujština i jiné pobřežní jazyky jsou nápadně chudé na námořnickou terminologii; odráží se v tom celková neznalost námořnického umění u těchto lidí.
Miroslav Stingl ve své knize "Indiáni zlatého slunce" však píše, že se desátý inka Tupac Yupanqui (1471-1493), který do té doby neměl s mořeplavectvím a uměním navigace žádné zkušenosti, naučil od pobřežních indiánu stavět vory a ovládl i cestování po moři. Velkou flotilu balzových vorů využil pro invazi na ostrov Punu a pak také ještě pro jednu námořní výpravu západním směrem, při níž nalezl dva ostrovy označované Kečuánci jako Hahuachumbi a Ninachumbi. Je možné, že těmito ostrovy byly Galapágy, ale zcela jednoznačně je není možné určit jako cíl této zcela ojedinělé námořní expedice původních obyvatel předkolumbovské Ameriky. Kormidelník Bartolomé Ruiz z Pizzarovy posádky se setkal s velkým indiánským vorem poháněným plachtami. Počátkem roku 1528 pak Pizzaro přistál u inckého města Tumbezu, v jehož přístavu kotvily četné balzové vory, jaké potkal před nedávnem Bartolomé Ruiz.
V knize "Staré civilizace a oceán" se Thor Heyerdahl zmiňuje, že conquistadoři byli ohromeni rozsahem domorodé plavby z Peru na otevřené moře. Ještě v roce 1559, kdy do Peru přijel mořeplavec a inkovský kronkář Sarmiento de Gamboa, se balzové vory užívaly k obchodu a transportu směrem na jih, domorodci z údolí Chicama udržovali spojení s Guayaquilem vzdáleným 500 mil na sever, pomocí balzových vorů bylo dopravováno guoano z ostrovů Chincha u Piska a Pracasu do různých provincií na celém pobřeží.
Sarmientova generace žasla nad domorodým peruánským plaveckým uměním a nad nosností vorů atd.
Doporučovali bychom Vám prostudovat níže uvedenou literaturu, která obsahuje mimo jiné i popisy a vyobrazení plavidel nebo další příklady inckého
mořeplavectví:
* STINGL, Miroslav. Indiáni zlatého slunce : život, zázraky a záhady říše Inků. Praha : Knižní klub, 2003. 265 s. ISBN 80-242-0949-7.
* PRESCOTT, William Hickling. Dějiny dobytí Peru. Praha : KMa, 2005. s. 38.
ISBN 80-7309-211-5.
* KŘÍŽOVÁ, Markéta. Inkové : nejmocnější indiánský stát. Praha : Aleš Skřivan ml., 2006. s. 30. ISBN 80-86493-21-0.
* HAGEN, Victor W. von. Říše Inků. Praha : Orbis, 1963. s. 136-138
* HEYERDAHL, Thor. Staré civilizace a oceán. Praha : Panorama, 1983. s.
188-203.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
07.02.2008 11:40