-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den, chtěl bych se zeptat, kdy se začal v českém jazyce běžně objevovat infinitiv s koncovkou -t a nahradil původní, dnes již archaickou koncovku -ti a kdy začala koncovka -t převládat, zda to bylo až během 20. století nebo ještě dříve. Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
ucelený výklad přináší A. Lamprecht a kol. v Historické mluvnici češtiny z roku 1986: „Slovanský infinitiv má koncovku -ti. Tuto podobu nacházíme (vedle koncovky -ci, která vznikla z g-ti, k-ti) také ve staré češtině. V nářečích se často odsouvá koncové -i, takže infinitiv končí pak na -ť (v nářečích podkrkonošských, východomoravských, lašských). Původní tvar na -ti se v nářečích drží jen velmi zřídka (nářečí tiťácké u Husince a Vlachovy Lhoty v Čechách). Vedle tohoto tvaru se dále velmi často vyskytuje infinitiv s tvrdým zakončením -t. Ten vznikl vlivem supina (= neurčitého tvaru slovesa, pozn. PSK). Tvary na -t se vyskytují ve staré češtině od 2. poloviny XIV. století, zprvu sporadicky, od století XVI. častěji. Teprve v našem století se tato podoba infinitivu stala součástí spisovné normy vedle infinitivu na -ti.“ (s. 240)
Dále nacházíme např. v Encyklopedickém slovníku češtiny v přehledu barokních gramatik mezi změnami, k nimž v jazyce v této době docházelo právě zmínku o změně infinitivu „na -t (// -ti)“ (s. 71). Tato zmínka se nachází v díle Jana Drachovského Grammatica Boëmica in quinque libros divisa z roku 1660.
V jazykovědných studiích a publikacích se vyskytují ve výkladu o infinitivech oba tvary, ve většině případů se o příklonu k užívání „-t“ hovoří ve smyslu užití kratší podoby v obecné češtině; časový rámec ale obvykle není uváděn.
-A. N. Říci [Hovorna]. Naše řeč 1922, 6(1), s. 28-30. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=1391.
-J. S. Infinitiv s -ti [Hovorna]. Naše řeč 1927, 11(7), s. 165. Dostupné také z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2194.
-LAMPRECHT, Arnošt, Dušan ŠLOSAR a Jaroslav BAUER. Historická mluvnice češtiny. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 423 s.
-NEKULA, Marek, Jana PLESKALOVÁ, Jarmila BACHMANNOVÁ a Petr KARLÍK. Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2002, 604 s. ISBN 80-7106-484-X.
-Němec, Igor. K vývoji funkcí infinitivu v češtině a v litevštině, Slovo a slovesnost 1977, 38(4), s. 275-280. Dostupné také z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=2479.
-Svoboda, Karel F. Mluvnická povaha infinitivu v současné spisovné češtině. Slovo a slovesnost 1959, 20(3), s. 161-183. Dostupné také z: http://sas.ujc.cas.cz/archiv.php?art=997.
-https://vokabular.ujc.cas.cz/[…]/DrachGram1660
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
12.04.2023 00:05