Implementace Římsko-katolického kanonického práva do práva sekulárního manželského

Text dotazu

Dobrý den,
chci se zeptat kdy bylo do našeho práva pro platnost sňatku implementováno Římsko-katolické nařízení Tridentského koncilu který krom zákazu tajných sňatků zavedl že se musí oddávat před knězem (starostou), minimálně dvěma svědky a matrikářem. Jinak církev a dnes i stát neuznávají platnost sňatku který by byl sezdán jinak. Jistý právník Římské církve ve svém článku sám psal že stát doslova zabudoval kanonické právo Římské církve : starosta, dva svědci a matrikář - do sekulárního manželského práva. Zajímá mne kdy a kdo toto vlastně rozhodl. Oddává se takto již desítky let, aniž lidé znají původ tohoto nařízení kterým je podmíněno uznání manželství za platné ze strany státu. Je toto rozhodnutí o převzetí kanonických nařízení do práva sekulárního v nějaké literatuře? Děkuji za odpověď

Odpověď

Dobrý den,

Tridentský koncil obnovil zákony karolínské týkající se manželství a prohlásil za neplatné ty sňatky, které neproběhly v kostele a nebyly požehnány knězem příslušné farnosti za přítomnosti dvou až tří svědků a všech věřících, kteří se obřadu chtějí zúčastnit. V této době do záležitosti uzavírání manželství včetně manželských sporů vůbec nezasahuje stát, ale jsou záležitostí církve. Žádný starosta, žádný matrikář.

Po určitou dobu před Tridentským koncilem nebylo kněžské posvěcení sňatku, tedy svatební požehnání, podmínkou jeho platnosti. Papežové sami připouštěli, že manželství nelze považovat za neplatné ani tehdy, pokud bylo uzavřeno bez účasti církve, jestliže muž a žena před svědky vzájemně prohlásili, že se chtějí stát manžely. Tento způsob uzavírání manželství přetrval až do Tridentského koncilu. Proti tridentskému dekretu se postavilo 56 prelátů. Maillard, děkan pařížské Sorbonny, namítal, že církev nemá právo požadovat, aby byly sňatky uzavírány veřejně. Argumentoval tím, že ani manželství Adama a Evy, které mělo být vzorem pro ostatní manželství, nebylo uzavřeno před svědky.

Současně náboženskému obřadu mělo předcházet uveřejnění (ohlášky). Nicméně tradice ohlášek byla starší. Tradice svatebních ohlášek však existovala už dříve. Ve 13. století se o nich zmiňoval papež Inocenc III. v pastýřském listu adresovaném biskupovi z Beauvais a označoval je za zvláštní francouzský zvyk. Pokud k tomu existovaly závažné důvody, například těhotenství nevěsty, bylo možné získat výjimku a ohlášky nemusely být vyhlášeny.

Na druhou stranu Tridentský koncil rehabilitoval druhé, třetí a čtvrté manželství a prohlásil je za stejně úctyhodné jako manželství první. Koncil neocésarský roku 314 ukládal pokutu těm, kteří vstupují vícekrát než jednou do manželství a koncil cařihradský v roce 920 zakázal zcela čtvrtý sňatek. Před Tridentským koncilem bylo zvykem, že sňatek mladých dívek se konal ve dne, kdežto sňatek vdov mohl se konat jen v noci, bez církevního požehnání.

Zdroj: ALMÉRAS, Henri d'. Manželství u různých národů. V Praze: J. Otto, 1908. sv. 1. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:b02829d0-7e4a-11e5-a715-005056827e52

Tridentský koncil roku 1563 skutečně zavedl pro platnost katolického manželství tzv. tridentskou formu. Dekret Tametsi, přijatý na 24. zasedání koncilu 11. listopadu 1563, stanovil, že sňatek má být uzavřen před vlastním farářem nebo jiným oprávněným knězem a před dvěma nebo třemi svědky. Sňatky uzavřené jinak měly být neplatné. Do té doby mohla být tajně uzavřená manželství zakázaná a postihovaná, ale přesto platná. Právě to Tametsi změnil. Tametsi nezačalo automaticky platit všude 11. listopadu 1563. Muselo být v jednotlivých farnostech promulgováno a účinnost nastávala 30 dní po vyhlášení. Proto se jeho faktická recepce v Evropě lišila podle jednotlivých zemí a oblastí. Zdroj: Pastýř duchovní: časopis kněžstva česko-slovanského. V Praze: tiskem a nákladem Cyrillo-Methodějské kněhtiskárny (J. Zeman a spol.), 1890, 10(1). ISSN 2788-1962. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:a00ffd13-0552-4a60-bb0e-6bd80030f32c

Teprve panovník Josef II. začal zasahovat do manželství. Císař Josef II. vydal Manželský patent č. 117/1783 Sb. z. s. Tím došlo k zásadní sekularizaci manželského práva: manželské záležitosti byly odňaty církevním soudům a podřízeny státní jurisdikci. Současně ale zůstala zachována církevní forma uzavření sňatku. Jinými slovy: stát začal manželství chápat jako věc svého práva, ale k uzavření manželství stále využíval duchovního. Stále ještě sňatek není organizován a zaregistrován státním úředníkem.

Zdroj:

RÝZLER, Karel. Vznik, rozvod a rozloučení manželství. V Praze: B. Kočí, 1908, s. 9. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:6167be20-de69-11e6-9e7e-001018b5eb5c
KRYŠTŮFEK, František Xaver. Dějiny církve katolické ve státech rakousko-uherských s obzvláštním zřetelem k zemím koruny české od doby slavného panování císařovny Marie Terezie až do času J.V. císaře a krále Františka Josefa I. (1740-1898).. V Praze: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1899, s. 427-428. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:189e0d3f-d6c5-4b79-88eb-772a177a6e3f

Další velkou změnou bylo zavedení nouzového civilního sňatku. Níže citujeme z řady Právo z edice Velké dějiny zemí Koruny české:

"Na jaře roku 1868 pak došlo ke zrušení politických konsenzů к sňatku, a to buď přímo při sněmech, když měli liberálové většinu, jinde vládním nařízením. Dalším významným posunem v oblasti rodinného práva pak byly květnové zákony z 25. května 1868. První z nich, č. 47 ř. z. obnovoval platnost manželského práva podle občanského zákoníku pro katolíky, druhý, č. 49 ř. z. byl nazýván zákonem interkonfesním a podstatně měnil poměry dětí z nábožensky smíšených manželství. Chlapci měli podle něj v náboženství následovat otce, dívky matku a všechny opačné reverzy z předcházející doby podle tohoto zákona pozbývaly platnost. Reakce na květnové zákony na sebe nenechala dlouho čekat. Církev dostala pokyn, aby neoddávala proti pravidlům kanonického práva. Zákon s takovou situací ovšem počítal a zavedl jako novinku nouzový civilní sňatek, který mohl být uzavřen na okresním hejtmanství v případě, že by církev odepřela oddavky z důvodu překážek civilním právem neuznaných. Další pokračování reformy manželského práva bylo pro odpor církve procedurálně zdržováno tak dlouho, že nová osnova zákona o manželském právu v Rakousku v konečné fázi neprošla. Situace v zápasu o proměnu pravidel manželského práva se nečekaně obrátila v okamžiku vypovězení konkordátu v roce 1870, což učinil císař tzv. Beustovou depeší pod záminkou, že vyhlášením dogmatu o papežské neomylnosti na I. vatikánském koncilu (1869—1870) se změnil subjekt konkordátu na straně Svaté stolice. Papež toto vypovězení formálně nikdy neuznal. V té době však již byly poměry natolik rozporuplné, že ani částečná novelizace některých ustanovení občanského zákoníku nepříliš významnými úpravami dosavadního stavu na tomto poli senátem neprošla. Manželské právo bylo tedy pro většinu obyvatelstva zachováno na úrovni patentu Josefa II."

Zdroj: ADAMOVÁ, Karolina, Antonín LOJEK, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Velké dějiny zemí Koruny české, Tematická řada: Právo. Praha: Paseka, 2017, s. 624-625. ISBN 978-80-7432-000-2. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:b5ec92e0-1819-11e9-b308-5ef3fc9ae867

Teprve Zákon č. 320/1919 Sb. Národního shromáždění, kterým se mění ustanovení občanského práva o obřadnostech smlouvy manželské, o rozluce a o překážkách manželství zavedl možnost volby mezi občanským (civilním) a církevním sňatkem s tím, že oba typy byly z právního hlediska rovnocenné. Nicméně ani podle tohoto zákona není nutné, aby oddával přímo pan starosta. Zákon zmiňuje: "Přivolení k manželství se prohlašuje před přednostou politického úřadu okresního (obecního) nebo jeho zástupcem (na Slovensku před matrikářem) u přítomnosti dvou svědků a přísežného zapisovatele. Příslušný jest úřad, který vyhlásil manželství. Před úřadem místně nepříslušným lze přivolení prohlásiti jen ke zmocnění úřadu místně příslušného." Zdroj: https://spcp.prf.cuni.cz/lex/320-19.htm#:~:text=N%C3%A1rodn%C3%AD%20shorm%C3%A1%C5%BEd%C4%9Bn%C3%AD%20v%C5%A1ak%20v%20t%C3%A9to%20form%C4%9B%20z%C3%A1kon,Slovensko%20a%20pozd%C4%9Bji%20t%C3%A9%C5%BE%20na%20Podkarpatskou%20Rus.

Problematice rodinného práva a uzavírání manželství se věnuje řada publikací. Doporučujeme prostudovat například tyto:

ADAMOVÁ, Karolina, Antonín LOJEK, Karel SCHELLE a Jaromír TAUCHEN. Velké dějiny zemí Koruny české, Tematická řada: Právo. Praha: Paseka, 2017. ISBN 978-80-7432-000-2. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:1eb67d00-ed76-11e8-bc37-005056827e51
VANĚČEK, Václav. Dějiny státu a práva v Československu: Učeb. pro vys. školy a pro věd. a veřejné prac. z oboru historie a práva. Praha: Orbis, 1964. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:96d8a890-8a8d-11e3-bd09-005056827e51
VESELÁ, Renata. Rodina a rodinné právo: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. ISBN 80-86432-93-9. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:3da600e0-562b-11e5-bc53-005056827e52
VESELÁ, Renata. Vývoj rodinného práva do roku 1938. Brno: Masarykova univerzita, 1993. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:75f77f60-389c-11eb-a9f6-005056827e51
Náboženství v dějinách i v současnosti: Sborník. Praha: SNPL, 1961. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:c6f474b0-4216-11e3-ad8c-005056827e52
SCHELLE, Karel a Jaromír TAUCHEN. Encyklopedie českých právních dějin. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o. v koedici s Key Publishing s.r.o., 2016. sv. 4. ISBN 978-80-7380-569-2. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:a286b230-1008-11e9-93ab-005056827e51

Obor

Právo

Okres

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

14.08.2026 11:22