Hvozdová pec

Text dotazu

Ráda bych se dozvěděla něco o původu přídavného jména hvozdový. V konkrétní vazbě "hvozdová pec" jistě nejde o spojitost s lesem, bylo to pivovarské zařízení, které sloužilo k sušení sladu. Předem děkuji a velice si vážím práce knihovníků. Protože jedině literaturu, na rozdíl od internetu, lze považovat za spolehlivý pramen.

Odpověď

Dobrý den,

z literatury se dovídáme, že:
hvozd, v potravinářství sladařské zařízení, obv. zděná věžovitá budova sloužící k sušení sladu, popř. chmele.
Je opatřena 2-3 vodorovnými lískami s děrovaným dnem.
Na horní lísku se rozprostře zelený slad a suší se asi 12 hodin při teplotě sušícího vzduchu okolo 50 °C přicházejícího od spodní lísky...
Hvozdění = sušení naklíčeného sladu.
Zdroj: Technický slovník naučný. Praha: Encyklopedický dům, 2002. sv. 3, s. 169. ISBN 80-86044-16-5. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:7b75c7ac-6d9a-42e0-ad30-1fdf9c225121

hvozd knižně ‘velký, hustý les’.
gózd,  gozd,  gòzd,..
Praslovansky *gvozdb ‘les’ se obvykle spojuje s *gvozdb ‘(dřevěný) hřebík’ (srov. hvozdík), ač jejich původ ani výchozí význam nejsou zcela zřejmé. Snad lze vyjít z původního významu 'větev, špička stromu'.
Příbuzné je asi středohornoněmecké queste, quasi ‘chomáč listí, koště’ (dnes Quaste ‘střapec’),..
hvozdík ‘druh květiny’. Přejato Preslem z polského gwozdzik, vlastně 'hřebíček' (srov. p. gwózdí, r. gvozď ‘hřebík’), protože připomíná květ hřebíčkovce (viz hřebíček).
Zdroj: REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: Leda, 2012, s. 220. ISBN 978-80-7335-296-7. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:da2b4600-65d4-11e6-aed5-5ef3fc9ae867

Hvozd -  hustý, velký les nebo místo, kde se suší slad Čerpáno z: TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. Praha: Slovanské nakladatelství, 1952.

Sladovničtí mistři a sládkové mají rozkaz dohlížeti, zdali jiní jednotliví hvozdové nezvyšují tržní cenu ječmene způsobem umělým...
Zdroj: CHODOUNSKÝ, František a Josef BERNAT. Příspěvek k dějinám českého pivovarnictví. V Praze: Nákladem výstavního výboru, 1891, s. 128. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:8528a5e0-fdf4-11e6-8830-005056827e51

Zmínky jsme našli např. viz:

Ukázka z: Alois Jirásek - Bída selského lidu.
... Jedou z roboty. Vozili ku Planskému dvoru hvozdová drva do nového pivovaru.

„Do nového pivovaru? A což ten pan Pečka dal se tak do stavění? Kdo mu to všechno vypije, kde prodá?"
Krčmář se ušklíbl.
— Hvozdová drva, dříví k pálení z hlubokých hvozdů nebo-li lesů.
Čerpáno z:  HORČIČKA, Josef a Josef LEDR. Vlast: Dějepisná čítanka pro čsl. školy a rodiny, Díl I: [Po bitvu na Bílé Hoře]. Praha: J. Otto, 1925, s. 224. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:45a6cd63-976b-4dae-b810-f85b38579767

Objevily se totiž základy velké budovy se skoro metr tlustými opukovými zdmi a většinu jejího prostoru vyplňovala obrovská, devět metrů dlouhá cihlová pec.
Jeden z archeologů byl zřejmě dobře všeobecně vzdělán, a proto rozpoznal, že je to hvozdová pec, určená к sušení sladu. Další výzkum už konzultovali archeologové s pivovarskými odborníky. Tak bylo možno vysledovat celou technologii výroby sladu v 16. století. Našla se sýpka к uložení suchého ječmene, dva kamenné čtvercové náduvníky, kde se ječmen namáčel a bobtnal. Pak humno, kde klíčil. Potom se sušil na lískách nad už uvedenou hvozdovou pecí. Našlo se i místo, které sloužilo jako valečka, kde se usušený slad šlapal nohama, a tím se čistil od sladového květu. Pak už zbývalo jen slad umlít a uvařit z něj pivo...
Zdroj: SUSA, Zdeněk. Velká česká pivní kniha. Středokluky: Zdeněk Susa, 2008, s. 73. ISBN 978-80-86057-43-9. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:0ef41460-963c-11e6-bfc2-001018b5eb5c

Dobře zachován zůstal vstup po schodech ke klenutému, pečlivě vystavěnému topeništi pece, ze kterého vycházel horký kouř na obě strany a celý hvozd ohříval. Na obou koncích, přiléhajících ke kratším stranám budovy, byla hvozdová pec ukončena otvory, na které byly původně napojeny komíny. Ty odváděly kouř střechou. Z podlahy hvozdu se podařilo odebrat vzorky hlíny, ze které byly vypreparovány nejen zbytky obilí, ale i pecky a jádřince, které dokládají využívání hvozdu i jako sušárny ovoce.
Zdroj: https://www.kvasnyprumysl.cz/pdfs/kpr/2003/06/04.pdf

Podrobně jsou popsány typy a funkce jednotlivých druhů hvozdů i s bohatou ilustrací:
Hvozd
Hvozd je jedna z hlavních součástí sladovny, ve které probíhá "hvoždění", při němž se naklíčený ječmen uměle vyvozeným teplem suší...
Patrně nejstarší dosud odhalené důkazy byly objeveny při archeologickém průzkumu území v Praze na Perštýně, kde byl objeven sladovní hvozd v pozůstatcích gotické sladovny...
Čerpáno z: CUŘÍNOVÁ, Petra et al. České a moravské pivovary: stavební dědictví tradičního výrobního odvětví. Brno: EXPO DATA, 2007, s. 66. ISBN 978-80-7293-182-8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:80628d00-b8c1-11e6-8c54-5ef3fc9ae867

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

14.11.2023 14:16

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu