-
To se mi líbí
-
Doporučit
Hledám podrobnější informace k divadelní hře (představení) Boženka přijede, autora Karla Dvořáka. Obsah, kde a kdy se hrála, včetně ochotnických scén, případně obsazení, režie atp. Děkuji.
Dobrý den,
dostupnost knihy si můžete ověřit v Souborném katalogu ČR na adrese (https://www.knihovny.cz/) nebo na následujícím odkazu: (https://www.knihovny.cz/Record/caslin.SKC01-000576486?referer=aHR0cDovL3d3dy5rbmlob3ZueS5jei9TZWFyY2gvUmVzdWx0cy8_bG9va2ZvcjAlNUIlNUQ9Qm8lQzUlQkVlbmthJTIwcCVDNSU5OWlqZWRlJTIwOiZ0eXBlMCU1QiU1RD1BbGxGaWVsZHMmYm9vbDAlNUIlNUQ9QU5EJmZpbHRlcj0mZGF0ZXJhbmdlPSZwdWJsaXNoRGF0ZWZyb209JnB1Ymxpc2hEYXRldG89JmxpbWl0PTIwJnNvcnQ9cmVsZXZhbmNlJnBhZ2U9MSZzZWFyY2hUeXBlVGVtcGxhdGU9YmFzaWMmZGF0YWJhc2U9U29sciZrZWVwRmFjZXRzRW5hYmxlZD10cnVlJmpvaW49QU5E#records-in-groups)
Bibliografické informace:
Název: Boženka přijede: veselohra o 3 dějstvích.
Autor: Karel Dvořák, uspořádal Emanuel Janský; úvod Ota Ornest; hudba Arnošt Košťál.
Vydavatel: Umění lidu: Divadelní ústředí, Praha, 1949.
Edice: Divadelní žatva.
Počet stran: 77
Náklad: 3300 výtisků.
Dle anotace je tématem hry "boj mezi starým a novým životem, oslava práce a strojů, sbratření dělníka a zemědělce v rámci vtipné lidové veselohry, kořeněné jadrným vesnickým humorem. 6 scén, 8 mužských a 6 ženských rolí."
Obsah hry shrnuje literární vědec Pavel Janoušek v knize Studie o dramatu:
„Zářným příkladem naivity, s níž byla tato témata [tj. propojení tématu výroby s výrazněji prokreslenou tematikou lásky, citu – pozn. KNAV] spojována, jsou dvě veselohry Karla Dvořáka Boženka přijede a Svatba s delegátkou. První z nich [tj. Boženka přijede – pozn. KNAV] neuvěřitelně kopíruje všechna žádoucí politická schémata. Hybnou osou děje je v ní triviální milostný příběh: ona-údernice miluje jeho - úderníka; je však nešťastná, neboť on-úderník neustále nosí v kapse pracovní blůzy fotografii krásné ženy a hovoří o tom, že za ním přijede jakási Boženka, kterou má ze všech nejraději. Na pozadí tohoto syžetu se pak odehrává boj za vyšší produktivitu práce, za přerod města, továrny i vesnice, zuří pracovní soutěž mezi soky. Pro větší zpestření je pak přidána série komických příhod (bláznivý vynálezce, moudrý, chromý stařec, jenž pod vlivem pracovních zázraků začne chodit). Děj hry končí poté, co díky zlepšovacímu návrhu jedné z postav jsou výrobní úkoly plněny a nový život vítězí. Tehdy se k velkému překvapení spokojeného diváka zjistí, že na oné fotografii je Zoja Kosmoděmjanská a Boženka je vlastně míchačka.“ (Janoušek, 1993, s. 134)
Podle knihy Jan Sládek (Ptáčková, 1979, s. 27) měl na starosti jevištní scénu dvou inscenací této hry scénograf Jan Sládek: inscenace hry se konaly 19. 5. 1949 v Realistickém divadle Praha v režii Oty Ornesta a 29. 9. 1949 v Novém veseloherním divadle Praha v režii Miroslava Macháčka. Memoáry M. Macháčka ale uvádí, že jeho inscenace se měla odehrát 22. 9. 1949 v Městském a oblastním divadle Pardubice. Miroslav Macháček v inscenaci zároveň ztvárnil roli Karla. (Macháček, Macháčková, Šrámek, 2008, s. 169) Do Městského oblastního divadla Pardubice situuje Macháčkovu inscenaci též heslo „Miroslav Macháček“ v internetové České divadelní encyklopedii Divadelního ústavu AV ČR. (http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Ornest,_Ota)
Recenze Ornestovy inscenace z 19. 5. 1949 vyšla (podepsána zkratka „bs“) v deníku Lidová demokracie (21.05.1949, 5(119), s. 4) a je velmi kritická:
„Realistické divadlo mělo odvahu uvést jako premiéru veselohru Karla Dvořáka Boženka přijede dne 19. t.m., ač námět v autorově zpracování zůstal polotovarem a vyznívá hluše, heslovitě, neživotně. Motiv soutěže na vesnici je vítaným zkušebním kamenem dramatické odpovědnosti, nesmí však ulpět na povrchu, vidět v každém dobrou snahu, schovávat opravdovou práci jenom do vtipných pobídek a výzev. Má-li divadlo vychovávat, třeba odmítnout samoúčelnost scén, ať jde o ztřeštěného vynálezce, ať o babské klepaření. Smutno bylo nad zpracováním někdy jiskřivě osvětlených názorů i situací, poněvadž autorovy postavy nežijí ani nejednají, jenom mluví. Hra neměla být v této podobě uváděna, byť jí dal Jan Sládek realisticky nejvhodnější výpravu s dřevěným přístavkem a plůtkem kolem studny i zelenou strání, aby režie Oty Ornesta postavila svěží a výstižný spád i textově statických scén a podmínila rušný pohyb i náladovou proměnlivost. Důkaz opravdové režijní práce a zkušenosti, jež však nemůže překlenout slabiny předlohy. Z postav byl lidsky nejvěrohodnější dělmistr Souček, pro něhož Bed. Prokoš nalezl moudrou sdílnost i věrnou rozšafnost. Em. Skálová v jeho vnučce objevila toužně zamilované děvče s celým citovým zmatkem poplašeného srdce. Betonáři Váňovi určil Lad. Ryšlink několik různých poloh, z nichž nejplněji vyzněla kamarádsky bezprostřední a spolupracovnicky nezištná, podporovaná halasnou otevřeností Fr. Horáka v Josefovi. Podivínského vynálezce sevřel do karikaturních rysů Lad. Navrátil a z karikatury nevycházely klepařsky neudržitelné Jar. Májová v Pivoňkové, pohybem i křikem neúnosně přehánějící Růžičková Em. Hráské a svatouškovsky jízlivá Horáčková Vl. Jeníkové. Prostořekého a zamilovaně zahleděného výrostka jadrně vystihl M. Musil, spíše chtěně a nuceně se pohybovali Šimon J. Vršťalův a Jirka M. Mráze. Výstražné představení, aby každý co nejodpovědněji přistupoval k současné thematice!“
Recenze Oty Poppa na hru vyšla v deníku Mladá Fronta (Roč. 5, 1949, č. 127, 31. 5., s. [6]), toto číslo však zatím nebylo digitalizováno a není dostupné on-line, naše knihovna tímto číslem bohužel nedisponuje. Další informace o uvedení hry se nám nepodařilo z dostupných zdrojů dohledat. Pro doplnění Vašeho dotazu můžete využít též Informačně-dokumentační oddělení Divadelního ústavu AV ČR. (https://www.idu.cz/cs/o-nas/divadelni-ustav/informacne-dokumentacni-oddeleni)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Dvo%C5%99%C3%A1k_(publicista)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Sl%C3%A1dek
http://encyklopedie.idu.cz/[…]/Mach%C3%A1%C4%8Dek,_Miroslav
http://encyklopedie.idu.cz/index.php/Ornest,_Ota
JANOUŠEK, Pavel a Ústav pro českou a světovou literaturu (Československá akademie věd). Studie o dramatu: drama jako literární fakt, interní subjekt v dramatu, Čapkova poetika dramatu a "nepovedené" konce jeho her, geneze norem (poetika budovatelského dramatu). Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu, 1993, s. 134. ISBN 80-85778-04-1. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/[…]/uuid:b25c8690-ce3b-11e7-b059-5ef3fc9ae867
MACHÁČEK, Miroslav, Kateřina MACHÁČKOVÁ a Ondřej ŠRÁMEK. Zápisky z blázince. Praha: Artur, 2008, s. 169. ISBN 978-80-87128-04-6. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/[…]/uuid:a107326f-eb3d-4e98-be7b-96f411b47b07
PTÁČKOVÁ, Věra. Jan Sládek. Praha: Divadelní ústav, 1979, s. 27. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/[…]/uuid:967e7140-37a4-11e3-bd38-5ef3fc9ae867
Lidová demokracie: orgán Československé strany lidové. Praha: Nakladatelství Lidová demokracie, 21.05.1949, 5(119), s. 4. ISSN 0323-1143. Dostupné také z: https://dnnt.mzk.cz/[…]/uuid:d847a1d0-8f69-11e6-9328-005056825209
Divadlo, film, tanec
Praha
Knihovna Akademie věd České republiky
19.04.2021 08:00