-
To se mi líbí
-
Doporučit
Kdy a kde je první záznam o homosexuální orientaci?
Dobrý den,
je vyslovena hypotéza, že se homosexualita začala vyskytovat v době, kdy pravěký člověk přecházel k zemědělskému způsobu života. Přestávají působit biologické mechanismy přirozeného výběru a vznikají nové. Je zde také přechod od mnohoženství k jednoženství. Na této sociální mapě museli najít své místo i gayové. Dělo se to různým způsobem: například u indiánských kmenů jim byl někdy přisouzen status žen, nebo se z nich u sibiřských národů stali šamani a byli tak zařazeni do zvláštní sociální skupiny. Mnohdy homosexuální jedinci byli určeni jako vychovatelé pro potomstvo, z důvodu, že sami potomky mít nebudou. Na druhé straně mnozí odborníci prohlašují, že teorie pomocníků je zcela zcestná a že u žádného etnického společenství se o děti nestarali mužští opatrovníci. Teprve v období před vstupem do dospělosti, tj. před iniciací, při zácviku a výuce mladíků se uplatňují muži. V této souvislosti je připomínáno, že zejména dospívající chlapci u pasteveckých národů navazovali opravdové homosexuální vztahy v době, kdy bývali dlouho odloučeni od ostatních členů společnosti. Po iniciaci a sňatku se jejich pohlavní život zpravidla upravil do bisexuálního režimu.
Je dokázáno, že homosexuální rituální styk existoval v archaickém indoevropském světě, ale i mimo Evropu, a to převážně mezi národy obývající území od Atlantského oceánu po Tichý.
Výzkumy etnografie ukázaly, že další homosexuální styky byly součástí šamanských rituálů na Papua-Nové Guinei či v Melanésii. Předpokládá se, že se jednalo o přechodové rituály chlapců k uvedení do dospělosti, které byly nejčastější způsob těchto styků. Je tu ale i možnost, že se jednalo o soběstačný smysl sexuálních vztahů, na tom se ale věda nedokáže shodnout.
Bisexuální motivy se nacházejí v indické mytologii. V jednom starém indickém textu mládenec jménem Ida vyruší při svých cestách v háji manželku boha Šivy z rozjímání. Šiva na její žádost zařídí, aby napříště každý muž, který ten háj navštíví, změnil v ženu. Ida, jehož to postihne jako prvního, se po obětování koně Šivovi změní ještě jednou, a to v oboupohlavní bytost, která se pak vždy střídavě po měsíci proměňuje z muže v ženu a naopak. Další příběh se naskýtá v eposu Mahábhárata, v němž princezna převlečená za mladíka laská mladého světce a snaží se jej odlákat do svého království.
Jedna z nejstarších dochovaných literárních památek lidstva, sumersko-asyrsko-babylonský Epos o Gilgamešovi z 3000-7000 př.Kr. vypráví o přátelství dvou mužů s významnou symbolikou. Vládce města Uruku Gilgameš má dva sny, které si byly podobné. V jednom z nich se mu zjeví meteor, padne na něj a málem ho svou vahou zahubí, ale Gilgameš, celý zavalený, k němu vzplane láskou "jako k ženě". Vladařova matka bohyně Ninsun mu sen vyloží: "K němuž jako k ženě jsi pocítil lásku,/ je druh tvůj, jenž nikdy tě neopustí." Tyto syn zvěstují příchod divého muže Enkidu, s nímž Gilgameš podstoupí tuhý zápas. Když v něm nalezne protivníka, jemuž se může rovnat, uzavře s ním přátelství, jaké mu sny napověděly. Naopak odmítne milostné návrhy bohyně Ištar. Poté, co Enkidu zemřel, Gilgameš propukl ve velký nářek a dlouhé truchlení.
Další zmínky pocházejí z řeckých mýtů. Hovoří se v nich o únose, o mladické lásce a téměř všechny jsou příběhy o iniciování. Mezi bohy vyčnívá bůh Zeus, který unesl chlapce Ganyméda, jenž byl unesen Diem a poté učiněn číšníkem bohů na hoře Olymp. Touto milostnou strategií se inspiroval i jiný bůh - Apollón, který často unášel mladé krasavce: Kyparisse, Adméta, Hymenaia, Karna, Hippolita, atd. Herákles si oblíbil Filoktéta, Nestora, Adonise, Jasona a mnoho dalších. Dionýsos zase unesl Adonise.
V Homérově eposu Illias, poté i v Ovidiových Proměnách, se hovoří o blízkém vztahu mezi Achillem a Patroklem. Hrdina Achilleus podle pověsti nějaký čas strávil v ženských šatech mezi princeznami na dvoře jednoho krále, kam ho poté přišel hledat Odysseus, aby ho šel přesvědčit k účasti v Trójské válce. A tak se Achilleus vydal pomoci Achájcům proti Tróji" "se svými druhy a s přítelem Patroklem". Patrokles v Trójské válce umírá při bitvě s Hektorem, trójským následníkem trůnu. Achilleus za něj upřímně truchlí: "zármutku černý mrak jej zahalil po těchto slovech./ Vzápětí špinavý prach si oběma rukama nabral,/ hlavu si posypal jím a půvabné tváře zhyzdil;/ .Sám pak, velikán velký, tam ležel roztažen v prachu,/ oběma rukama v bolu si škubal i vlasy a hyzdil./.Antilochos se bál, že mečem si prořízne hrdlo." Nad tímto nářkem vymyslí svou pomstu nad Hektorem, kterou také vykoná. Na Patrokla ale stále nezapomněl ".Na něj já nikdy nezapomenu,/ co budu na světě žít a kolena budou mě nosit." Tyto dva představitelé jsou považováni od 5 století př.n.l. za významné homoerotické prototypy.
Mezi autory, kteří se dále ve svých dílech zmiňují o této tématice, je např. řecký historik Eforus (405-330 př.n.l.), který popsal homosexuální zvyky na Krétě. Jeho díla se však ztratila a reprodukoval je až spisovatel Strabon z Amaseie, který žil o 200 let poté.
Mezi mýty se o ženské homosexualitě nehovoří, avšak mezi první zmínky o lesbické lásce musí být zmíněna básnířka Sapfó z ostrova Lesbu.
CROMPTON, Louis. Homosexuality & civilization. Cambridge Mass.: Belknap Press of Harvard University Press, 2006, C2003. xv, 623 s. ISBN 0-674-02233-5.
FANEL, Jiří. Gay historie. Praha: Dauphin, 2000. 527 s., [8] obr. příl. ISBN 80-7272-010-4.0 SPENCER, Colin. Dejiny homosexuality. Bratislava: Slovart, 1999. 294 s. ISBN 80-7145-302-1.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
10.10.2016 08:29