historie pohřebnictví

Text dotazu

asi do 1950 byl nejčastějším hrobem na venkově hliněný rov a u něj litinový kříž
kdy ale začaly tyto?
kdy začaly být hroby pojmenovány?
a kdy se začaly "dědit"?
tedy
a) jistě již v 19 století pokud grunt neměl dědice vyženil jej zeť a s ním i hrob a tak na tomto se často ani nedochovalo jméno rodu původního
b) v Červené nad Vltavou býval od 1200 kostel sv. Bartoloměje a při pohledu od vody napravo od něj i hřbitov
tak je tomu ještě ve Stabilním katastru 1830. Po 130 letech při napouštění přehrady je větší nový hřbitov od kostela vlevo a z původního hřbitova je jen obvodová zeď a žádný náhrobek ani kříž tam vidět není - tedy zůstala jen "louka"

děkuji

Odpověď

Dobrý den  !

Pohřby jsou nejstarším známkám lidské kultury a téměř vždy vyjadřovaly nějakou formu představy o posmrtném životě. Nejstarší zřetelné pohřby sahají patrně do paleolitu, například nálezy v Atapuerca ve Španělsku, kolem 300 tisíc let staré, kde byly mrtvoly uspořádány ve společném hrobě. Pohřby se jménem, popř.i profesí zemřelého lze vztáhnout do obdobý starých říší : Egypta, Mezopotámie, Sumeru.

Vlastnictví půdy a hrobu je nesouvisející - správu a evidenci prováděly rozdílné úřady.

Zatímco u půdy, jejích převodů a dědění lze jmenovat První tereziánský katastr rustikální, též Třetí berní rula) a 1748–1757 (Druhý tereziánský katastr rustikální, též Čtvrtá berní rula
První tereziánský katastr z r. 1748 zachycoval pouze rustikální půdu a v otázce bonity odstranil pouze některé nejvýraznější nedostatky berní ruly. Teprve druhý tereziánský katastr z r. 1757 zahrnul jak rustikální, tak dominikální půdu.

Vlastníkem a provozovatelem veřejného pohřebiště byla buď obec, nebo církev.  Až do 18. století bylo pohřbívání pouze církevní záležitostí a církev jako jediná rozhodovala o všech záležitostech spojených s hřbitovy.
Správa církevního majetku byla následně na základě ustanovení § 1 vyhlášky Státního úřadu pro věci církevní č. 351/1950 Ú. l. l., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem, v tehdejším znění, převedena na náboženské fondy a následně vyhláškou č. 352/1950 Ú. l. l., o náboženském fondu, ve znění tehdejších předpisů, byly tyto fondy sloučeny do jediného, spravovaného Státním úřadem pro věci církevní, jehož výnos z majetku náboženského fondu sloužil i nadále výlučně k náboženským účelům církve římsko-katolické. Všeobecně byl (a je) tento fond znám pod názvem "Náboženská matice".


Původní  kříže  bývaly  u  hrobů  dřevěné s nápisy  zemřelých.  S rozvojem industriální výroby i vzrůstem životní úrovně obyvatel se zhruba od pol. 19.stol.  se  začaly  používat  kříže  litinové  s kamennými podstavci.

Použité zdroje

HÁCHA, Emil, HOBZA, Antonín, HOETZEL, Jiří, WEYR, František, LAŠTOVKA, Karel : Hřbitovy, Slovník veřejného práva československého, sv. I., Polygrafia, Brno 1929. Str. 819

R. Dunbar et al.: The Evolution of Culture. Edinburgh 1999, str. 150.

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Datum zadání dotazu

17.05.2017 10:55

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu