-
To se mi líbí
-
Doporučit
asi do 1950 byl nejčastějším hrobem na venkově hliněný rov a u něj litinový kříž
kdy ale začaly tyto?
kdy začaly být hroby pojmenovány?
a kdy se začaly "dědit"?
tedy
a) jistě již v 19 století pokud grunt neměl dědice vyženil jej zeť a s ním i hrob a tak na tomto se často ani nedochovalo jméno rodu původního
b) v Červené nad Vltavou býval od 1200 kostel sv. Bartoloměje a při pohledu od vody napravo od něj i hřbitov
tak je tomu ještě ve Stabilním katastru 1830. Po 130 letech při napouštění přehrady je větší nový hřbitov od kostela vlevo a z původního hřbitova je jen obvodová zeď a žádný náhrobek ani kříž tam vidět není - tedy zůstala jen "louka"
děkuji
Dobrý den !
Pohřby jsou nejstarším známkám lidské kultury a téměř vždy vyjadřovaly nějakou formu představy o posmrtném životě. Nejstarší zřetelné pohřby sahají patrně do paleolitu, například nálezy v Atapuerca ve Španělsku, kolem 300 tisíc let staré, kde byly mrtvoly uspořádány ve společném hrobě. Pohřby se jménem, popř.i profesí zemřelého lze vztáhnout do obdobý starých říší : Egypta, Mezopotámie, Sumeru.
Vlastnictví půdy a hrobu je nesouvisející - správu a evidenci prováděly rozdílné úřady.
Zatímco u půdy, jejích převodů a dědění lze jmenovat První tereziánský katastr rustikální, též Třetí berní rula) a 1748–1757 (Druhý tereziánský katastr rustikální, též Čtvrtá berní rula
První tereziánský katastr z r. 1748 zachycoval pouze rustikální půdu a v otázce bonity odstranil pouze některé nejvýraznější nedostatky berní ruly. Teprve druhý tereziánský katastr z r. 1757 zahrnul jak rustikální, tak dominikální půdu.
Vlastníkem a provozovatelem veřejného pohřebiště byla buď obec, nebo církev. Až do 18. století bylo pohřbívání pouze církevní záležitostí a církev jako jediná rozhodovala o všech záležitostech spojených s hřbitovy.
Správa církevního majetku byla následně na základě ustanovení § 1 vyhlášky Státního úřadu pro věci církevní č. 351/1950 Ú. l. l., o převzetí správy některých majetkových podstat náboženským fondem, v tehdejším znění, převedena na náboženské fondy a následně vyhláškou č. 352/1950 Ú. l. l., o náboženském fondu, ve znění tehdejších předpisů, byly tyto fondy sloučeny do jediného, spravovaného Státním úřadem pro věci církevní, jehož výnos z majetku náboženského fondu sloužil i nadále výlučně k náboženským účelům církve římsko-katolické. Všeobecně byl (a je) tento fond znám pod názvem "Náboženská matice".
Původní kříže bývaly u hrobů dřevěné s nápisy zemřelých. S rozvojem industriální výroby i vzrůstem životní úrovně obyvatel se zhruba od pol. 19.stol. se začaly používat kříže litinové s kamennými podstavci.
HÁCHA, Emil, HOBZA, Antonín, HOETZEL, Jiří, WEYR, František, LAŠTOVKA, Karel : Hřbitovy, Slovník veřejného práva československého, sv. I., Polygrafia, Brno 1929. Str. 819
R. Dunbar et al.: The Evolution of Culture. Edinburgh 1999, str. 150.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
17.05.2017 10:55