-
To se mi líbí
-
Doporučit
Hezký den, srdečně Vás zdravím a prosím o jakoukoli informaci o těchto málo známých objektech na území hlavního města Prahy:
Zámeček Cikánka
Zámeček Sedlec
Zámek Jinonický dvorec
Děkuji
Dobrý den,
pojmenování Cikánka, jak se zdá, neslo více usedlostí v Praze. Kniha „Pražské usedlosti“ nabízí popis již nestojící usedlosti na Vinohradech, níže uvedené internetové zdroje uvádějí zámeček v Radotínském údolí:
"Cikánka, Vinohrady (Praha 2) — zaniklá usedlost čp. 29
Cikánka bývala poměrně rozsáhlá usedlost na pravé straně Vinohradské ulice kousek pod náměstím Jiřího z Poděbrad. V těchto místech je к roku 1408 doložena poměrně rozsáhlá vinice Bernarda Chotka čili Bernáška z Olšan. Při jejím prodeji v roce 1465 je zde jako zvláště cenná součást nemovitosti připomínán meruňkový sad. Ke konci 15. století připadla vinice jako odúmrť králi, ten si ji však dlouho neponechal, a tak byla dále po většinu času v majetku staroměstských měšťanů. Ve které době a odkud se vzalo pojmenování usedlosti, není známo, název je však doložen nejpozději ve 2. polovině 18. století, kdy ji drželi Zuzana a Tomáš Novodvorští. V roce 1783 od nich usedlost odkoupil hrabě Josef Emanuel Canal z Malabaily (o něm více viz Kanálka). Od vinice Cikánky si však ponechal pouze polnosti související přímo s jeho sousední '"Kanálkou, kdežto samu hospodářskou budovu а к ní náležející dvůr se stájemi, zahrádkou, vinným a pivním výčepem prodal roku 1801 Janu Regnerovi. Cikánka byla v roce 1843 označena jako usedlost čp. 29, v té době tu byl též zájezdní hostinec zvaný U města Prahy, později pak jatky na hovězí maso. V souvislosti s čilým stavebním ruchem na Vinohradech na konci 19. století se budovy usedlosti ocitaly postupně pod úrovní silnice a na počátku 20. století již byly určeny k demolici. Kolem roku 1905 došlo ke zboření Cikánky a na jejím místě byl postaven nový dům se stejným číslem popisným."
(zdroj: LAŠŤOVKOVÁ, Barbora. Pražské usedlosti. 2. vyd. Praha: Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-346-6. str. 53 - 54)
„zámeček Cikánka
Historie zámečku na Cikánce zvaného „U Kozáků“ v Radotínském údolí v Praze 5 sahá až do 18. století. Původně lovecký zámeček byl postaven ruským šlechticem. Objekt byl postaven z velice významných materiálů. Například ve sklepě byl použitý druh mramoru, který již dnes neexistuje - tzv. slivenecký mramor. Značně zchátralá budova zámečku byla na prodej s projektem a stavebním povolením na demolici a novou výstavbu objektu. V roce 2018 byla budova stržena.
Dnes se jako Cikánka označuje skupina osmi (respektive i s Rutickým mlýnem devíti) domů v kotlině sevřené skalami zhruba v polovině údolí (kdysi na hranici Sliveneckého a Kosořského katastru, dnes k.ú. Radotín). Pojem Cikánka není úplně jednoznačně vymezen (známý hostinec Na Cikánce stával půl kilometru pod dnešní osadou, jako Cikánka jsou tradičně označovány lomy směrem ke Slivenci a často se pod Cikánku řadily i všechny mlýny níže v údolí až po Předního Maška) a je asi poměrně mladý, neboť v 19. stol. se na mapách ještě nevyskytuje - skupina domů v místech dnešní Cikánky je jmenován „Na Kurandě“, pozdější hostinec a přilehlé lomy pak „Ve skále“ (z map se zdá, že jako první se začalo používat jméno Cikánka někdy poč. 20. stol. právě pro lomy, respektive pro stavení dělníků v lomech, poté pro hostinec a až záhy pro celou osadu). Nejstarším stavením (nepočítaje Rutický mlýn) je dnešní chalupa č.p. 24 na západním okraji osady, která zde stála již v 1. pol. 19. stol. (u ní roste mohutná lípa srdčitá stará cca 170 let, navržená jako památný strom), nejhonosnějším pak chátrající „zámeček″ č.p. 99 v severní části.“
http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=25483
http://www.mistopis.eu/mistopiscr/praha/praha16/radotinskeudoli/radotin_udoli.htm
Zámeček Sedlec
Obec Sedlec byla stejně jako Suchdol založena již v 10. století jako zemědělská usedlost Přemyslovců. Sedlecký dvůr prodal Boleslav Ш. klášteru Ostrovskému v roce 999, suchdolskou usedlost pak Břetislav I. svatojiřským benediktinkám v polovině 11. století. Oba dvory vystřídaly během tisíce let řadu majitelů i správců.
V jejich rukou se soustředila zprvu i správa obcí. Teprve když se obce rozrůstaly, ustanovovali správci rychtáře, kteří měli určité výsady a též nižší pravomoc soudní a správní.
Sídlem sedleckých správců byl v posledních stoletích zámeček čp. 7 z roku 1650, přestavěný později do nynější klasicistní podoby. Ze správců nejvíce vynikl František Václav Pštross, český vlastenec, který se stal v roce 1861 pražským purkmistrem.“
(zdroj: AUGUSTA, Pavel, ed. a BRONCOVÁ, Dagmar, ed. Pražské radnice. Vyd. 1. Praha: Milpo media, 2002. ISBN 80-86098-27-3., str. 87 – 88)
Viz též:
https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/133-zamek-sedlec
https://pamatkovykatalog.cz/?element=15725076&action=element&presenter=ElementsResults
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sedlec_(z%C3%A1mek,_Praha)
Jinonický zámek
JINONICE - Jinonice se původně nazývaly Ninonice. Jan Adolf Schwarzenberk je koupil v roce 1865 a ihned započal se stavbou nového komplexu hospodářských budov, s nimiž byl současně na místě bývalé tvrze vybudován i jednopatrový zámek. V průčelí zámku byl vystavěn vjezd s barokním portálem a v jeho nadpraží umístěn erb tehdejšího majitele. Celý barokní areál byl znovu v roce 1815 i později výrazně upravován a na severu rozšířen o další dvorní křídlo. Ve velkostatku byl i Schwarzenberský pivovar s roční produkcí 14 000 hl, který byl zrušen již v roce 1890. V letech 1803-05 bydlel na zámku kněz, básník a národní buditel Antonín Jaroslav Puchmajer, jenž za zdejšího pobytu vydal první českou učebnici ruštiny Pravopis česko-ruský. Schwarzenberkům náležel jinonický statek až do roku 1945. Na přelomu let 1792-93 zde sládkoval F. O. Poupě, muž, který se výrazným písmem zapsal do dějin českého pivovarnictví.
Na zdi jinonického dvora je pamětní deska Antonína Jaroslava Puchmajera.“(zdroj: POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-193-0. str. 68)
Celou kapitolu o Jinonickém zámku můžete nalézt v knihách:
HRUBEŠ, Josef a HRUBEŠOVÁ, Eva. Pražské domy vyprávějí. Sv. VIII. Vyd. 1. Roztoky u Prahy: Orion, 2004. str. 198 – 201.
VLČEK, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Sv. 1. Vydání první. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-2107-6. str. 594 – 598.
Viz též:
https://pamatkovykatalog.cz/?element=13715769&sequence=5&mode=fulltext&keywords=Jinonice®ion%5B0%5D=Hlavn%C3%AD+m%C4%9Bsto+Praha&order=relevance%3Adesc&action=element&presenter=ElementsResults
https://www.prahaneznama.cz/praha-5/jinonice/stare-jinonice/
https://www.hrady.cz/?OID=773https://www.hrady.cz/?OID=773
https://www.lidovky.cz/domov/areal-jinonickeho-zamku-mizi.A061213_104337_ln_praha_vvr
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
27.12.2018 16:56