historie dětských letních táborů v Čechách

Text dotazu

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda máte v městské knihovně publikaci o historii dětských letních táborů? Kdy se s tábory v Čechách začínalo, jaká organizace byla první a která po ní? Kdy se ze skautských táborů stali pionýrské ? Za odpovědi děkuji.

Odpověď

Dobrý den,

rozvoj tábornictví a pořádaní táborů je na našem území neodmyslitelně spjato s organizací Junák a jejím zakladatelem Antonínem Benjamínem Svojšíkem. Ten, po návštěvě Anglie a seznámení se s místním skautingem, začal propagovat vznik obdobného hnutí v českém prostředí.

 

S první skautskou družinou uspořádal první letní tábor roku 1912 v Orlovských lesích pod hradem Lipnicí poblíž Humpolce. Průběh tohoto průkopnického tábora na našem území je zaznamenán ve Svojšíkově publikaci „Den v táboře junák“.

O rok později (v roce 1913) již úspěšně tábořilo 15 junáckých skupin. Mezi nimi byla též skupina ředitele Pulkrábka, která tábořila u Pelíškova mostu u Kácova, kde se zrodila první krajinková podsada, typická pro český skauting, jež neměla ve světe obdobu. 

 

Koncem září roku 1913 byl uspořádán pro širokou veřejnost propagační tábor na Císařském ostrově v Královské oboře v Troji. Vedle stanů, kuchyně s kamny, lavic a stolů, táborové brány se největší pozornosti těšila improvizovaná truhlářská dílna, indiánský stav na výrobu rohoží a velký stan výstavou rukodělných prací. Po týdnu byl tábor pro velký úspěch opakován. 

 

První dívčí skautský tábor se odbyl pod vedením Vlasty Štěpánové v létě roku 1915 u Živohoště na Vltavě (oddíl Sasanek).

 

Přes počáteční odpor veřejnosti k pořádání dětských táborů a přespávání dětí v prostých přírodních podmínkách, se stalo pořádání dětských táborů během meziválečného období poměrně rozšířeným jevem.

Dětské tábory je možné v tomto období dělit do tří nejvýraznějších typů: tábory junácké, osady sokolského žactva a zotavovny okresních péčí o mládež.

 

Zotavovací péče byla součástí všeobecné sociální péče a její význam byl především v péči o sociálně slabé. Organizovány  byly i tábory, zotavovny a osady řady spolků, institucí, závodů, církví a stran. Dětskou rekreací se tak mimo sociální péči o mládež zabývaly tělovýchovné organizace, jako Sokol, Orel, DTJ, sociální odbory jednotlivých spolků CSCK, charity, církve, YMCA, YWCA, a ve velké míře skautské organizace. Vedle nich organisovala tábory i řada soukromých podnikatelů a zřizovány byly též tábory dělnických organizací. Ty jediné, jak zdůrazňuje kniha „Prázdniny pionýrů“ měly převážně politický program a náplň. Ostatní tábory byly spíše apolitické.

 

Tato táborová rozmanitost skončila s nástupem a založením Pionýrské organizace ČSM dne 24. dubna 1949. Zotavovací péče o děti byla centralizována pod tuto organizaci. Ostatní sdružení a spolky postupně zanikly (např. Junák byl rozpuštěn k 1. lednu 1951 ústředním výborem ČSM a výchova dětí předána nově založené monopolní Pionýrské organizaci). 

 

Jak se měnily podmínky a náplň táborů v průběhu času popisuje např. kniha „Skautské století, dobrodružný příběh 100 let českého skautingu“:

 

"Výchova prací v primitivních podmínkách hrála v táborech stěžejní part od samého počátku. Umět postavit stan tak, aby chytal ranní slunce, anebo zas kuchyň, aby z ní kouř netáhl na celý tábor, to už chce kus řemeslného kumštu i tělesné námahy. Obojí se časem začalo vytrácet, a tak už dávno není výjimkou, že tábořit se často přijede do hotového. Stálé tábory se ostatně začaly budovat už ve 30. letech péčí organizací, jako byl Sokol nebo YMCA. K "dokonalosti" tento typ letních táborů dospěl v masových pionýrských táborech za socialismu, které jako bydlení upřednostnily chatičkový komfort. 

Proměny táborů měly i další podoby. Od velkých stanů, jako byl Svojšíkův „zvoňák" v roce 1912, se přešlo k jehlanům a áčkům na podsadách a ještě později k týpí. 

Obrat o takřka sto osmdesát stupňů prodělala délka tábora a programová náplň - zatímco první tábory trvaly často měsíc i déle, postupem let se jejich průměrné trvání zkrátilo na současných 14 dní. (...) Hlavním programem býval sám zálesácký život s obstaráváním jídla, vařením i volnou zábavou. Na hry se - na rozdíl od současnosti - dostávalo jen málo. Důraz současných táborů se naproti tomu přesunul na předpřipravený program, který zaplní většinu vyměřeného času. Významnou roli v něm začaly hrát etapové hry."

(zdroj: ŠANTORA, Roman et al. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 1. vyd. Praha: Junák - TDC, 2012. str. 46 )

 

 

 

 

 

Použité zdroje

* SVOJSÍK, Antonín Benjamin. Den v táboře junáků: Český skauting v praxi slovem i obrazem. Praha: Springer, 1913. 56 s. Knih. čes. skautů; 7.

* JUNÁK - SVAZ SKAUTŮ A SKAUTEK ČR. Ústřední rada. Historie skautingu: cestou k pramenům. 2., upr. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, 1999. 63 s. Vůdcovská zkouška; sv. 1. ISBN 80-86109-27-5.

* ŠANTORA, Roman et al. Skautské století: dobrodružný příběh 100 let českého skautingu. 1. vyd. Praha: Junák - TDC, 2012.

* Prázdniny pionýrů. 1. vyd. Praha: SPN, 1952. 190, [2] s. (v digitalizované podobě dostupné na počítačích v NK ČR též v rámci systému Kramerius 4: http://kramerius4.nkp.cz/)

* NOSEK-WINDY, Václav. Cestou k pramenům: 100 let skautingu v obrazech. 3., dopl. vyd. Praha: Junák - svaz skautů a skautek ČR, [2012?]. 31 s. ISBN 978-80-86825-73-1.

Obor

Výchova a vzdělávání

Okres

Praha

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

08.02.2016 11:31

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Zapište číslici "pět".

Hledání v archivu