-
To se mi líbí
-
Doporučit
Opravdu dřív existovali jednorožci?
Dobrý den,
prý podle pověsti, když byli Adam s Evou vyhnáni z Ráje, dovolil Bůh jednorožci, aby se sám rozhodl, zda chce zůstat v Ráji, anebo oba hříšníky následovat do světa bolesti a dřiny. Jednorožec následoval Adama a Evu. Když potom Noe nechtěl při stavbě archy jednorožci přidělit "zvláštní kajutu", jednorožec odmítl do lodi nastoupit. Vždyť místo toho, aby zůstal v Ráji, zvolil trnitou cestu lidí. Noe vzápětí svého kroku litoval a volal jednorožce zpět, ten ale odcválal do tmavých mraků na horizontě a již se nevrátil.
Zmínky o jednorožci se pocházejí ze starověkých a středověkých zdrojů. Zmiňuje o nich i Caesar ve svých Zápiscích o válce galské, ve 13. století i Marco Polo.
Jednorožec je bájné zvíře se smutnýma očima a je symbolem rajské spanilosti a čistoty. Byl často zobrazován, ale nikdy spatřen. Jednorožec je zpravidla popisován jako kůň, z jehož čela vyrůstá jeden dlouhý, spirálovitě vroubkovaný roh, tedy roh odlišný od rohu rozevírajícího se v podobu dlaně. V barokních kabinetech kuriozit evropských šlechtických rodů se nacházelo množství rohů z jednorožce, kterým byla připisována kouzelná moc, protože měl sloužit jako ochrana proti jedům. Zpravidla se však jednalo o roh narvala nebo jiného zvířete.
Je zřejmé, že od dob Noemových nám již asi nebude souzeno jednorožce spatřit, přesto se však stal jedním z nejčastějších bájných zvířat, což samo svědčí o jeho skutečné existenci. Je nejušlechtilejších z bájných tvorů, nevinně poskakuje a nikdy nevstoupí na nic živého. Objevuje se v legendách Západu i Východu a udržuje si poměrně stabilní podobu na vyobrazeních vzniklých v obou kulturách.
Na západě byl jednorožec vždy spojován s představou o Mariině panenství a Kristově vtělení.
O jednorožci se soudilo, že ho není možné chytit násilím, mohla ho přilákat jen nevinná panna. Jednorožec, přitahovaný její čistotou i její vůní, jí poddajně složil hlavu do klína. Teprve tehdy jej mohli lovci polapit.
Bývá často zobrazován heraldicky na erbech, je zobrazen např. štítonoš Velké Británie, erb Vencelíků z Vrchoviště, u rodu Thun-Hohenstein nebo rod Rotschildů.
Otázku existence či neexistence vyřešil slavný francouzský paleontolog Georges Cuvier jednoduchým argumentem. Pokud by jednorožec skutečně existoval, musel by někde na světě existovat alespoň jeho roh, když už se jedná o tak vzácný a účinný léčebný prostředek. Místo něj jsou však za roh jednorožce vydávány rohy nosorožců a narvalů. Mýtický jednorožec tak nakonec vznikl pouze ve fantazii řeckých cestopisců, nejspíš na základě perských basreliéfů, na nichž jsou vyobrazeni posvátní býci z profilu, takže je viditelný pouze jeden roh.
ANTONÍN, Luboš. Bestiář: bájná zvířata, živlové bytosti, monstra, obludy a nestvůry v knižní ilustraci konce středověké Evropy. Půdorys 2. vyd., Argo 1. vyd. Praha: Půdorys, 2010. 372 s. ISBN 978-80-257-0347-2.
Bájné bytosti a další tvorové ze světa fantazie. Překlad Jana Pacnerová. Vyd. 1. Praha: Fortuna Libri, 2009. 224 s. ISBN 978-80-7321-467-8.
BORGES, Jorge Luis. Fantastická zoologie. Překlad František Vrhel. Vyd. 3., V Argu 1. Praha: Argo, 2013. 244 s. ISBN 978-80-257-0834-7.
PAVLŮSEK, Alois. Lexikon strašidel: průvodce světem nadpřirozených bytostí a démonů v našich zemích. V Praze: XYZ, 2012. 267 s. ISBN 978-80-7388-599-1.
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
10.10.2016 08:26