-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý deň,
Narodil som sa v Československu a z detských čias si pamätám program(pořad) ČS televízie - "FKÚ pátrá, radí, informuje" v ktorom bolo použité slovo "pohřešovat". Pochádzajúc zo Slovenska som si ako dieťa myslel že každý kto bol "pohřešován" musel urobiť niečo zlé a tiež som mal z neho trochu zimomriavky (husí kůži)...
Pokiaľ tomu dobre rozumiem tak konotácia tohto slova je neutrálna - je to tak?
Slovo "pohřešovat" mi pripomínalo slovenské "hrešiť" (česky "hřešit"), ale zrejme nemajú nič spoločné?
A aká je etymológia pre mňa stále trochu záhadného českého slova "pohřešovat" ?
Vopred veľmi pekne ďakujem.
Dobrý den,
současný význam slova pohřešovat, spíše být pohřešován je jasný, viz. Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český: http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=poh%C5%99e%C5%A1ovat . V Příručním slovníku jazyka českého nalezneme následující výklad: " pohřešovati - nedokonavé (koho, co, řidčeji čeho) uvědomovati si nepřítomnost někoho nebo něčeho, pozorovati ztrátu něčeho. Nikdo nepohřešoval Inulta, nikdo se po něm neptal. Zeyr. Nerad pohřešoval arcibiskup muže tak pobožného i učeného ve své kapitule. Pal. 47 mužů se pohřešuje. Praž. pos. Trpce pohřešoval svůj frak a bílou kravatu. Lier. Pohřešuji na tvých přítelkyních jemný ženský takt. Svět. Čeho především v kruzích svých pohřešujeme, jest živý společenský život. Ner. Pohřešuju u našeho obecenstva smysl pro veřejné záležitosti. Staš. Při jménech pohřešujeme kapitolu o jménech na -tví, -tvo. Hujer." Zdroj: Příruční slovník jazyka českého. V Praze: Státní nakladatelství, 1935-1957. 9 sv.
Dle Stručného etymologického slovníku je původ následující: "pohřešiti - staré. Význam po- a hřích. Srovnávací citoslovce pohříchu = bohužel". Zdroj: HOLUB, Josef, ed., LUTTERER, Ivan, ed. a LYER, Stanislav, ed. Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. 2., rozš. vyd. Praha: SPN, 1978. 527 s. Odborné slovníky.
Machkův význam slova hřích je následující: "Hřích = původně chyba, omyl, opomenutí, nezdar, odtud pohřiechu (pokleslo až na "bohužel ", kladlo se zpravidla, když se vyjadřovala lítost, že není něčeho, co by jinak býti mělo ." Zdroj: MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 866 s. ISBN 80-7106-242-1.
Z uvedeného tedy vyplývá, že byť má sloveso pohřešovat původ od slova hřích, obsahově se slovesem hřešit nesouvisí, což jsme si ověřili na příkladech v národní digitální knihovně Kramerius (http://kramerius.nkp.cz ).
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Národní knihovna ČR
08.08.2016 08:00