-
To se mi líbí
-
Doporučit
Je běžně přijímanou hypotézou, že slovo drát se má společný etymologicko-metaforický okruh původu se slovy jako dravec a drak? Zdá se, že představa díry má původ právě v pohybu podobného tvora jako je drak-červ. Souvisí asi také s porodem a rodem či rudou/červenou barvou, která se kromě podobnosti s dravostí, draním se ven (přesmyčka RD a DR se objevuje v rudé barvě napříč indo-evropskými jazyky: něm. rot, ang. red) pojí právě s barvou krve a tedy i (po)rodu.
Dobrý den,
o odpověď na Vaši otázku jsme požádali PhDr. Roberta Dittmanna, Ph.D. z Ústavu českého jazyka a teorie komunikace FFUK. Následující text odpovědi je jeho dílem.
ODPOVĚĎ: Slovo drát (se) („cpát /se/“) je všeslovanské a etymologicky souvisí s dravý (toto přídavné jméno je specifické jen pro češtinu a slovenštinu), dravec, díra, nádor či dřít. Tato slova jsou odvozena od praslovanského základu, jenž souvisí např. s anglickým tear „trhat“, něm. zerren „rvát, škubat“, staroindickým dṛṇāti „trhá, puká“, arménským teṙem „odírám, stahuji kůži“, litevským dir̃ti „trhat, dřít“, řeckým derō „deru, stahuji kůži“ (souvisí tedy také s derma „kůže“, sr. dermatolog), možná také s albánským djerr „ladem ležící půda“ či s tsär „oddělit“ v tocharštině A. Vše pochází z indoevropského základu *der- „drát“ (hvězdička značí rekonstruovanou podobu). Tento starobylý indoevropský kořen má další příbuzné v některých jiných jazykových skupinách, jež spolu s indoevropskými jazyky vytvářely předpokládanou nostratickou makrorodinu (v drávidských jazycích, semitohamitských jazycích, čukotsko-kamčatských jazycích a také v sumerském dar „rozdělit“).
Slovo drak je odlišného původu: jedná se o výpůjčku (první doklady v češtině máme ze 14. stol.) z latinského dracō, což je přejato z řeckého drakōn, jež pochází zřejmě od tamějšího derkomai „hledět“ (tedy drak by byl „tvor s hrozivým zrakem“). Řecký kořen v tomto slově by pak souvisel se sánskrtským dŕ̥ś- „vidět“. Slovo drak je doloženo také jako název rostliny (v češtině, polštině a ukrajinštině), rovněž z latinského dracō, a to kvůli spletitým kořenům, připomínajícím typicky hady.
Slovo rudý pochází z jiného indoevropského kořene (*h1reudh- „rudý, červený“), slovo rusý je ze stejného kořene (*h1roudh-so-). V kontinuantech v indoevropských jazycích se odráží původní pořadí r-d, nejde však o přesmyčku z r-d.
Slovo rod pochází zřejmě z dalšího indoevropského kořene (*Hṷerdh- „růst, stoupat“).
Slovo drát (se) tedy souvisí s díra, dravec aj., ale nemá společný původ se slovem drak ani se slovem rod ani se slovem rudý.
S pozdravem
Robert Beekes – Lucien van Beek: Etymological Dictionary of Greek, Leiden 2008
Allan Bomhard: A Comprehensive Introduction to Nostratic Comparative Linguistics, 5th ed., 2023
Aharon Dolgopolsky: Nostratic Dictionary, Cambridge 2008; Etymologický slovník staroslověnštiny, díl III, Praha 1992
Josef Holub – František Kopečný: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952
Josef Holub – Stanislav Lyer: Stručný etymologický slovník jazyka českého, 4. vyd., Praha 1978
Václav Machek: Etymologický slovník jazyka českého, 3. vyd., Praha 1997
Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, 2. vyd., Praha 2015.
Jazyk, lingvistika a literatura
--
Knihovna Filozofické fakulty UK
16.04.2026 13:17