-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
nikde se mně nepodařilo dohledat, zda je při stolování nevhodné používat párátka na vyčištění ústní dutiny, i když jsou na stole k dispozici.
Ani, zda je nutné při dojedení pokrmu odložit vidličku vedle nože vypouklou částí nahoru nebo se to týká pouze přendávací vidličky a lžíce, aby z nich stekla šťáva.
A také zda je možné číšníkovi podat např. karafu, kterou by rád odnesl, jenže se stolující domnívá, že by na ni nemusel bezpečně dosáhnout. Mohl bych Vás poprosit o zodpovězení těchto dotazů? Moc děkuji.
Dobrý den,
Pokládáte tři otázky, proto odpovědi rozdělíme do třech logických bloků:
* Párátko - citujeme doslova Ladislava Špačka z knihy Nová velká kniha etikety: "Párátko při důležitých večeřích nepoužíváme. Ať bychom si zakryli ústa jakkoliv decentně, každý by věděl, že se šťouráme v zubech. Raději to vydržíme a zuby si vyčistíme někde v ústraní. V soukromí můžeme pak použít další prostředky k čistění zubů, dentální nitě, mezizubní kartáčky a podobně, ale ty jsou určeny opravdu jen pro přísné soukromí. Při stolování s přáteli nebo doma samozřejmě párátko můžeme použít, zakryjeme si ovšem pečlivě ústa dlaní druhé ruky."
Zdroj: ŠPAČEK, Ladislav. Nová velká kniha etikety. 2., rozš. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 268, [16] s., [40] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-204-1954-5.
* "Překládací příbor uchopíme tak, že lžíce je vespod, opírá se o prostředník, konce střenek tlačíme do dlaně, mezi vidličku a lžíci vložíme ukazovák a tlakem prsteníku jistíme "kloub kleští". Překládací příbor odkládáme vždy vypouklými plochami nahoru, aby z něj šťávy stekly a nevytvořily pro toho , kdo si bude nabírat po nás, v prohlubni lžíce zaschlý škraloup. Během jídla můžeme příbor buď zkřížit v talíři, nebo opřít o okraje talíře, nůž ostřím k sobě. Dojíme-li, odložíme vidličku a nůž rovnoběžně vedle sebe na talíř. Vidlička leží nalevo, hroty nahoru, nůž napravo, ostřím k vidličce. Příbor směřuje doprava dozadu, odkud přijde obsluha odnést talíř."
Zdroj: ŠPAČEK, Ladislav. Malá kniha etikety u stolu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 137 s., [16] s. barev. obr. příl. Malá kniha etikety. ISBN 978-80-204-2250-7.
* Na třetí dotaz jsme bohužel nenalezli přesnou odpověď. Odpověď na standardní podmínky u stolu je následující: " V dobré restauraci se nechováme jako v samoobslužném bufetu. Nic si nepodáváme sami (jídelní lístek, popelník, sůl od vedlejšího stolu), o všechno požádáme obsluhu. Na číšníka nebo servírku neluskáme prsty, nemáváme. Je jejich povinností se v pravidelných intervalech přijít podívat, jestli něco nepotřebujeme, nebo se alespoň podívat k našemu stolu; pak stačí lehké gesto prsty nebo pohled, aby se přišli zeptat , co pro nás mohou udělat. Někdy je personál tak úzkostlivě pozorný, až nás to při pracovním jednání nebo společenské zábavě ruší. Máme-li důvěrné jednání, můžeme předem upozornit manažera restaurace, že přivítáme co nejméně časté návštěvy personálu u našeho stolu."
Výchova a vzdělávání
--
Národní knihovna ČR
17.01.2014 09:50