-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, v jakých publikacích najdu přesné znění eklektismu jako arhcitektonického stylu a jeho rozdělení. Nedaří se mi najít v publikacích jeho rozdělení tj. na simultánní, syntetický a formální. Jsou dostupné publikace s tímto rozdělením?
Děkuji
Dobrý den, pojem eklektismus / eklekticismus, z řeckého eklegein volit, vybírat.
Eklektismus - nepůvodní tvorba; v architektuře vybírání, používání a napodobování tvarových prvků z různých slohů i z děl jiných umělců a jejich kompilační spojování do nových celků.
Rámcově lze rozlišit tzv.:
simultánní eklekticismy (stavby jednotlivých slohů stojí vedle sebe a vzájemně kontrastují) eklekticismus syntetický (spojování různých prvků v rámci jedné stavby) V Evropě se slohový eklekticismus projevil zejm. na konci 19. a na začátku 20. stol., kdy vznikla potřeba reprezentace a přepychu, využívající slohů minulosti (viz též historismus).
Eklekticismus poukazuje na neschopnost doby vytvořit původní sloh, na druhé straně i eklektické stavby mohou být dobře zvládnutým estetickým přínosem...
Eklektismus výrazně poznamenal architekturu např. lázeňských měst 19. stol. (Monte Carlo, Ostende, Karlovy Vary...).
V postmoderní architektuře získal eklekticismus nový význam; je radikálním eklekticismem - vědomou citací, koláží ze starších architektonických prvků, přičemž umělci nakládají s klasickými zákonitostmi jazyka architektury spíše jako s prostředkem svého osobního sdělení než jako s absolutně danou hodnotou.
eklektismus viz eklekticismus
Zdroj: DUDÁK, Vladislav, Rudolf POŠVA a Bořek NEŠKUDLA. Encyklopedie světové architektury: od menhiru k dekonstruktivismu. Praha: Baset, 2000. sv. 1, s. 252. ISBN 80-86223-07-8. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:020ee440-0055-11e7-bff9-005056825209
„Simultánní“ eklektismus
V rozsáhlém poli zájmů od Karla Velikého po Ludvíka XIII. se architektonická kultura uplatňovala svou pestrostí na rozdíl od koherence a jednoty, které byly zásadou klasicismu.
Umělecký výraz se stává projekcí individua v jeho specifičnosti a je odrazem jeho vkusu, kultury a vůle.
V tomto smyslu jsou i národy individuální, a proto si musí najít svůj vlastní umělecký výraz. To vše je v protikladu ke klasicismu.
A to je první fáze romantické architektury mezi léty 1830 až 1860, známá pod názvem eklektismus.
Naše definice eklektismu je zvláštní, jelikož se v průběhu století měnila.
V tomto směru bychom ji mohli kvalifikovat jako simultánní.
Rozdílné stylistické výrazové prostředky existují vedle sebe a navzájem se konfrontují svou odlišností, žánrová rozmanitost se začleňuje do globálnějšího pohledu na roztříštěný svět, vytváří napětí, rivalitu a nejistotu.
Proto je stylová různost nevyhnutelná, aby obnažovala rozpory a zobrazovala je prostředky, které každý pochopí.
Čerpáno z: CHÂTELET, Albert, Bernard Philippe GROSLIER a Jana KUBKOVÁ. Světové dějiny umění: malířství, sochařství, architektura, užité umění. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004, s. 475. ISBN 80-7181-936-0. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:2534b5d0-50a8-11e9-918e-5ef3fc9ae867
Alegorické myšlení, v němž se romantismus setkal s barokem, nabývá v eklektismu podoby zintenzívnělé privátní citovosti.
Nikoli monumentální rozvrh a věčná platnost obecné estetické normy, ale předvádění soukromého citu, okamžiku prožitku, nestabilizovaného vysokým řádem hodnot...
Obecně platné ideje velké symboliky padly a s nimi i plnost a kultivovanost tvaru s jednotou formy a významu.
Eklektismus konce století už ztratil víru ve velké myšlenky a jejich opakování, ztratil iluze o historismu jako o plnohodnotné náhradě za ně.
Uvolňuje se z přísného přepisu a maximálního vcítění, kombinuje libovolně, prostředky jsou bohatší...
Pestré bohatství forem, z modernistického hlediska neudržitelně rozporuplné...
Tak byla přijímána i nesmírně eklektická jubilejní výstava v Praze 1891...
Spor mezi romantismem a realismem se tak v rámci eklektického období vyřešil kompromisem...
Zdroj: ČSAV. Ústav teorie a dějin umění. Sympozium a Národní galerie (Praha, Česko). Povědomí tradice v novodobé české kultuře: Doba Bedřicha Smetany : Sympozium Plzeň 7.-11. 3. 1984, Nár. galerie a Ústav teorie a dějin umění ČSAV Praha : Sborník přednášek. Praha: Národní galerie, 1988, s. 253. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:604c6d40-d351-11e3-85ae-001018b5eb5c
Formální eklektismus
Poslední fáze eklektismu konce století znamená vítězství stylu krásných umění s drtivou nadvládou pařížské školy, ke které se přidávají architekti z celého světa, zvláště ze Spojených států amerických. Je to období formálního eklektismu.
Umění slouží к reprezentaci moci (vrací se к ilustrativní funkci, kterou klasicismus pokládal za prvořadou), ale někdy také naivní bohatou výzdobou předvádí úspěšnost buržoazie...
Zdroj: CHÂTELET, Albert, Bernard Philippe GROSLIER a Jana KUBKOVÁ. Světové dějiny umění: malířství, sochařství, architektura, užité umění. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004, s. 479. ISBN 80-7181-936-0. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:266a2890-50a8-11e9-918e-5ef3fc9ae867
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
20.02.2023 08:00