Dobrý den,
někde jsem našla aplikaci s procvičováním češtiny, která tvrdí, že např. ve větě"Petr má hlad"
je přísudek jmenný se sponou a mít sloveso sponové.
Mít je sponové sloveso, anebo je to chyba aplikace? Kde o tom případně mohu najít víc?
Děkuji 🐈🐈‍⬛🥰

Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz.
Tuto větu skutečně můžeme považovat za větu s přísudkem jmenným se sponou. Tradičně (například v rámci školní výuky) se jako sponová slovesa uvádějí pouze být, bývat, stát, stávat se, ale některé gramatiky zmiňují i možnost považovat za sponová také jiná slovesa, například Bohuslav Havránek (1981) píše:
„Někdy se sponová slovesa chápou značně široce; počítají se k nim pak slovesa hodně širokého významu nutně vyžadující významové doplnění, bližší určení doplňkem, např. zdát se, jevit se (jakým), zůstat (jaký), ale i jmenovat, zvolit někoho (někým), narodit se (jakým), učit se (kým) apod. Některá z nich mají svým oslabeným věcným významem skutečně blízko ke slovesu sponovému – a přechod je zde plynulý – jako zdát se, jevit se, zůstat, jiná jsou však významově dosti vyhraněna, i když vyžadují v tomto svém významu doplnění, jako učit se (kovářem), zvolit (předsedou, za předsedu) aj. Větný člen určující takovéto sloveso (a vztahující se zároveň ke jménu v podmětě nebo předmětě) se pokládá za doplněk.“
HAVRÁNEK, Bohuslav a Alois JEDLIČKA. Česká mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1981, s. 359. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:8e218d30-cdac-11e4-9c07-5ef3fc9bb22f.
 
Skladba češtiny přímo uvádí v kapitole o slovesně-jmenném přísudku příkladovou větu Já mám hlad, kde je sloveso mít považováno za kategoriální predikátorizátor (sponu):
„Přísudek vyjádřený slovesem ve formě VF a jménem se nazývá přísudek slovesně-jmenný. Jmennou část takového přísudku tvoří především autosémantika: přídavné jméno, podstatné jméno, příslovce, číslovka (Otec je smutný; Velryba je savec; Venku je ošklivo; Je nás jedenáct), zcela okrajově jiné slovní druhy: Už je mi hej; Jak dlouho už jsou svoji? Neslovesná část přísudku může být tvořena také vedlejší větou (nazýváme ji věta přísudková: Já nejsem (ten), za koho mě pokládáš; Obloha byla, jako by ji vymetl apod. Můžeme rozlišovat dva typy slovesně-jmenného přísudku:
s ryzím predikátorizátorem být typu: Otec je kuřák; Hráči jsou unavení; Už je pozdě; Je jaro; Dívka byla v rozpacích // na rozpacích; Momentálně nejsem při penězích apod.;
s kategoriálním predikátorizátorem typu: On se stal velvyslancem; Stal se podezíravým; Já mám hlad; Neměj mi to za zlé; Nikdy jsi nebral ohled na děti; Lanovku uvedeme do provozu příští týden; Lavina se dala náhle do pohybu apod.“

GREPL, Miroslav a Petr KARLÍK. Skladba češtiny. Olomouc: Votobia, 1998, s. 212. ISBN 80-7198-281-4. Dostupné také z: https://ndk.cz/[…]/uuid:8d69c510-1a4d-11e3-b62e-005056825209.
 
V Akademické gramatice spisovné češtiny se v kapitole Věty se slovesně-jmenným přísudkem dočteme:
„Sloveso mít se často spojuje s abstraktním substantivem (např. zájem), s nímž tvoří složený přísudek vyjadřující jistý (psychický nebo sociální) stav osoby vyjádřené podmětem věty.“
ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013, s. 612. ISBN 978-80-200-2205-9.
 
Podobným případem se už zabývala poradna Ústavu pro jazyk český (dotaz Kterým větným členem je výraz „k večeři“ ve větě „Mám k večeři toasty“?), na odpověď se můžete podívat zde:
https://dotazy.ujc.cas.cz/o[…]=1&page=1&items=20.

Pro více informací můžete nahlédnout do hesel v Novém encyklopedickém slovníku češtiny:
Petr Karlík (2017): PŘÍSUDEK. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/PŘÍSUDEK
Petr Karlík (2017): SPONA. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SPONA.
 
Na závěr Vám můžeme ještě doporučit toto řešení konzultovat s vyučujícím, pokud se cvičením zabýváte v rámci výuky.