Dotaz ohledně středověkých funkcí

Text dotazu

Dobrý den,

mám několik dotazů ohledně středověku (14. století).

1. Zajímalo by mě, jestli panovník mohl jmenovat a odvolávat zemské úředníky dle své libosti, protože jsem se dočetl, že například některé funkce byli dědičné.

2. Dále jsem zjistil, že na některých hradech šlechty (nevím jestli i panovníka) existovala funkce tzv. komořího a mě zajímá, k čemu tato funkce sloužila?

3. A nakonec mě zajímá, co to byla funkce hejtmana? Podle toho, co jsem zjistil já, to byl jednak zástupce panovníka v královských městech (například jím byl Racek Kobyla ze Dvorce ve Stříbrné Skalici), ale já myslel, že panovníka ve městech zastupoval rychtář nebo purkrabí. Jak to tedy bylo?

4. Je pravda, že hejtman byla zároveň i vojenská funkce například v některých městech nebo na některých hradech, kde měl za úkol velet a cvičit hradní posádku?

Za odpovědi děkuji

Odpověď

Dobrý den,

děkujeme za využití služby Ptejte se knihovny. Váš dotaz je značně rozsáhlý a ač jsme se na něj pokusili odpovědět co nejpřesněji, je možné, že se nám nepodařilo zachytit veškeré historické nuance společenských dynamik správních orgánů 14. století. Proto doporučujeme při hlubším pátrání kontaktovat např. Historický ústav Akademie věd ČR (https://www.hiu.cas.cz/knihovna).

ÚŘADY (DĚDIČNÉ/JMENOVANÉ)

K otázce dědičných vs. volených úřadů najdeme odpověď například v knize: BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1999, s. 270-271. ISBN 80-85983-68-0. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:91bae530-4c1f-11e5-a525-5ef3fc9ae867

„NEJVYŠŠÍ ÚŘADY DVORSKÉ - nejvyšší dědičné úřady dvorské vznikly jako „soukromý" poradní orgán krále a v Čechách se poprvé objevují ve 14. století, v době panování Karla IV., kdy se jmenují tři nejstarší (stolnictví, maršálkovství a číšnictví). Některé dvorské úřady měly svou paralelu i mezi nejvyššími zemskými úřady (například maršálek, hofmistr). Postupně se dědičné úřady dvorské staly čestnou funkcí uplatňovanou zejména při královských korunovacích. Z volně obsazovaných dvorských úřadů zbyl jen úřad nejvyššího dvorského maršálka a nejvyššího lovčího.“ (270)

„NEJVYŠŠÍ ÚŘADY ZEMSKÉ - nejvyšší úřady zemské nebyly dědičné a podléhaly zemskému sněmu. Jejích představitelé (nejvyšší úředníci) představovali obdobu ministrů ve feudálním státě.“ (271)

Jak už citace napovídá, dědičnost úřadů se vázala především k úřadům „honosným“, které samy o sobě neměly takový význam v rámci zemské správy, která připadala na zvolené zástupce – ať už byli tito zástupci voleni samotným králem nebo jinými správními orgány.

2. KOMOŘÍ

BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1999, s. 209. ISBN 80-85983-68-0. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:8bc2ba40-4c1f-11e5-a525-5ef3fc9ae867 popisuje také pozici komořího:

„KOMOŘÍ (lat. camerarius, fr. chambellan, něm. Kämmerer, angl. chamberlain)

1. Titul dvorského úředníka viz NEJVYŠŠÍ DVORSKÉ ÚŘADY

Český titul dvořana (k. u. k. Kämmerer), který byl povinován každoročně jistou dobu sloužit panovníkovi. Na vídeňském dvoře měli tito komoří zvláštní uniformu, která jim umožňovala přístup ke dvoru kdykoliv. Tyto čestné funkce byly vyhrazeny vysoké aristokracii a kandidáti se museli prokázat vývodem do 16 šlechtických předků.“ (209)

Dle všech indicií jde také o „čestnou“ pozici, která měla na starost péči o panovníku a správu chodu hradní domácnosti.

3. HEJTMAN

K funkci hejtmana jsme našli několik zdrojů, které naznačují, že šlo o pozici proměnlivou (obzvlášť v období Husitských válek), nebo dokonce o několik různých správních pozic, které se prolínaly v rámci povinností a názvů.

Pokud se dále chceme zaobírat rozdílem mezi purkrabím, rychtářem a hejtmanem, můžeme se obrátit na tyto zdroje, které popisují jednotlivé pozice v hierarchii správy země:

Funkce purkrabího

VONDRUŠKA, Vlastimil a Kamila SKOPOVÁ. Život ve středověku. Praha: Albatros, 2007, s. 268. ISBN 978-80-00-01701-3. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:b3acb450-e218-11e4-b756-5ef3fc9bb22f

„Úředník, který měl od nejstarších časů na starost správu hradu. Tak tomu bylo na všech panovníkových a později i šlechtických a církevních hradech, kde purkrabímu podléhali všichni služebníci z hradní posádky.
V knížecí době měl také povinnosti správní a soudní na území okolo hradu (tento systém se nazýval hradská soustava a představuje počátek administrativního dělení země).

Výjimkou byl Pražský hrad, jehož purkrabí zastával důležité místo v celém systému knížecí vlády. Velel nejen hradní posádce, ale také zemské hotovosti, pokud zemi napadl nepřítel, a v nepřítomnosti panovníka ho zastupoval při zajišťování pořádku v zemi. Současně vykonával rozsudky vynesené zemským soudem.“ (268)

Funkce rychtáře

BŮŽEK, Václav, Josef GRULICH a Zdeněk BEZECNÝ. Společnost českých zemí v raném novověku: struktury, identity, konflikty. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7422-062-3.

Předseda vesnické obce.

„Pokud byl volený nebo vrchností přikázaný, docházelo k jeho prvotnímu nebo obnovovanému uvádění do funkce během výročního soudu…Jejich funkce mohly teoreticky každoročně přecházet na jinou osobu… V severních Čechách a na Moravě rychtář nabýval svého úřadu dědičně nebo alespoň doživotně…“
„Nejprve měla svého rychtáře každá vesnice, později bývalo několik vsí spojováno pod společnou rychtu. Rychta byla původně vázána pouze k určitému statku, později ji však vrchnost vybírala volně.“
„Rychtář za pomoci konšelů vybíral vrchnostenskou peněžitou i naturální rentu a současně prováděl rozpis roboty pro celou ves… Jednou z nedoceněných oblastí činnosti… byla péče o majetek a finanční prostředky sousedů i celé obce.“

Funkce hejtmana

PÁNEK, Jaroslav, ed. Akademická encyklopedie českých dějin. Praha: Historický ústav, 2019, svazek H/1. Práce Historického ústavu AV ČR. Řada E, Encyclopaedica = Opera Instituti Historici Pragae. Series E, Encyclopaedica. ISBN 978-80-7286-147-7.

„I. Charakteristika
Český ekvivalent německého slova Hauptmann a latinského capitaneus; do českého prostředí pronikl v průběhu 14. století, zpočátku v podobě latinské; česká podoba je bezprostředním odvozením z němčiny. Od středověku až do nové doby se hejtmané uplatňovali ve dvou sférách působnosti, v některých případech docházelo i k prolínání administrativních a vojenských kompetencí. Označení zprvu funkce administrativní, omezené především na úřad královských hejtmanů ve Slezsku a vedlejších zemích České koruny, se v 15. století výrazně rozšířilo, jak z hlediska kompetenčního, tak sociálního; v průběhu husitské revoluce se hejtman etabloval jako vojenský velitel, současně však se hejtmané ve funkci správních úředníků, ovšem často s kompetencemi v oblasti vojenské, objevují i ve městech a ve správě šlechtických dominií. Úřad hejtmana ve smyslu zástupce zeměpána se objevuje ve všech korunních zemích (zemští hejtmané); specifický úřad potom představovalo hejtmanství německých lén. Obecné rozšíření pojmu hejtman v českých zemích prokazatelně souvisí s husitstvím; ve druhé a třetí třetině 15. století se pojem hejtman stal značně frekventovaným (vysledovat lze minimálně sedm významových rovin tohoto slova); objevuje se podobách hajptman, hajtman, haytman, heuptman, houptman, hýtman. Vedle označení funkcí v administrativě a vojenství se hejtman objevuje ve smyslu označení vůdce skupiny rybníkářů (a zároveň šancknechtů neboli zákopníků na opevňovacích pracích), lapků a obecně kriminálních živlů i v některých metaforických významech.“

„II. Hejtman - úředník
Úřad zemského hejtmana (capitaneus, vladař) zastupoval v zemin nepřítomného českého krále; v Čechách se objevuje mnohem později než na Moravě, a to až od 15. století. Hejtmanem mohl být jediný hodnostář, ale také několik osob spravujících zemi společně, event. Byl jmenován nejvyšší zemský hejtman a jemu ku pomoci několik pánů; hejtmané byli vybíráni zpravidla z řad nejvyšších zemských úředníků a předních zemských pánů…

…Kompetence zemských hejtmanů lze na sklonku jagellonské doby vymezit v oblasti správy komorních příjmů (počítaje v to i královské dluhy), vybírání /přijímání berně, ve věcech vojenských (obrana země, zajištění pořádku, a to v součinnosti s nejvyšším purkrabím pražským, jenž nařizoval svolání zemské hotovosti); do kompetencí zemských hejtmanů evidentně nespadaly záležitosti soudní a takové, jež byly součástí agendy zemských úřadů.“

„III. Hejtman – vojenská funkce

S nejstaršími doklady funkcí hejtmanů ve smyslu velitelů se setkáváme ve městech; v čele městské hotovosti stál městskou radou volený hejtman jakožto velitel celé hotovosti; menším oddílům veleli čtvrtní hejtmani (zvaní čtvrtníci), padesátníci a desátníci. Hejtmanem – velitelem městské hotovosti se od sklonku 14. století stávali nižší šlechtici s bojovými zkušenostmi, které mohli při práci pro měst zúročit; právě oni rozhodovali či spolurozhodovali o organizaci obrany města (…), případně o technickém a organizačním zajištění tažení městské hotovosti mimo městské hradby. Především čtvrtním hejtmanům postupem doby přibývaly i kompetence v oblasti pořádkové a dohlédací („policejní“) jako zavírání městských bran, protipožární ochrana, v případě požáru postupu hlášení atd.

Specifické podmínky husitských válek modifikovaly i úlohu městských hejtmanů (často vojenských hejtmanů dosazených táborskou stranou nebo obecně kališníky) do správy měst, kteří v rámci rozličných provizorií ve větší či menší míře respektovali dosavadní struktury a fungování městské samosprávy.“

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

19.07.2023 14:51