"dědeček", "děd" - etymologie

Text dotazu

Dobrý den, připravuji projev k 90. narozeninám svého děda a ráda bych tam připojila zamyšlení nad původem slova děd (dědeček). V cizích jazycích (AJ, FJ, NJ a dalších) se většinou používá \"starý otec\". Pokud je to ve vašich možnostech, moc prosím o zaslání odpovědi již zítra.

Odpověď

Dobrý den, základem slova je slovo děd, z nějž jsou odvozeny zdrobněliny jako děda, dědek, dědeček, ovšem s různým významem i zabarvením. Podle etymologických slovníků je slovo děd všeslovanské a původem jde o dětské žvatlavé slovo, jako je bába, máma, táta, vzniklé reduplikací slabiky. Od slova děd jsou pak odvozena slova jako dědic, dědit, dědina.

Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím / Josef Holub, Stanislav Lyer. -- 4. vyd.. -- Praha : SPN, 1992. -- 483 s. ; 21 cm

Etymologický slovník jazyka českého / Václav Machek. -- Fotoreprint 3. vyd.

z roku 1971. -- Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. -- 866 s. ; 24 cm

Slovník jazyka českého Fr. Trávníčka uvádí:

heslo DĚD = 1) otcův nebo matčin otec nebo ještě další předek

2) domácí bůžek (pastorale)

3) stařec

Masarykův slovník naučný uvádí:

heslo DĚDEK = domácí bůžek pohanských Čechů podobně jako rusky "děduška domovoj"

Komenského slovník naučný:

heslo DĚDEK = božstvo pohanských Čechů, ochraňující dům a krby

dle Ottova slovníku naučného:

heslo DĚDEK

"dle domnění některých bajepisců domový bůžek pohanských Čechů. Mínění toto zakládá se na zprávě Dalimilově, který praví o Čechu: >I bra sě lesem do lesa dyetky své na plecí nesa.< Poněvadž totéž i Kosmas vypravuje řka, že praotec Čech na plecích svých přinesl do nové vlasti bůžky domácí (>penates<), a stanuv na Řipu, položil je na zem, domníval se Jos. Jireček, že má se u Dalimila místo dietky čísti dědky (dyedky), jako u Rusínů sluje domácí bůžek diďko (v. t.), u Rusů děduška domovoj (viz Domovoj). Ale ježto všecky známé rukopisy Dalimila mají čtení dietky a také oba nejstarší překlady německé, jak rýmovaný tak i prosaický, mají na tom místě Kinder, nezdá se conjectura Jirečkova odůvodněnou.-Srv. Jos. Jireček v ČČM. 1861, 358.; Prusík v Kroku VI., 35. Ml."

Zajímavá je snad také distribuce různých podob: čeština má dnes pro označení prarodičů jako základní zdrobněliny (dědeček, babička) na rozdíl od jiných jazyků, kde jsou základní nezdrobnělé termíny (např. grandfather, oproti grandpapa). Kromě toho slovo děd může označovat dědečka či předka (jako spíše zastaralé slovo), zatímco bába je již pociťována spíše jen jako méně uctivé označení staré ženy. Takže řady slov dědeček-děda-dědek-děd a babička-babka-bába nejsou vůbec symetrické a ženská linie, abych tak řekla, je poněkud chudší.

Můžete se ještě zkusit obrátit na jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český AV ČR,

Obor

Jazyk, lingvistika a literatura

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

08.11.2007 14:46