cukrové homole

Text dotazu

Proč se cukr v minulosti prodával v homolích?

Odpověď

K Vašemu dotazu týkajícímu se výroby homolí sděluji: Cukrové homole se vyráběly jako alternativa k sypké formě cukru. Formy na výrobu homolí byly různé velikosti, což umožnilo dodávat na trh cukr o určité požadované hmotnosti (kalibrované výrobky). Odpadlo tak navažování cukru v sypké formě. Z homolí se postupně vyvinul kostkový cukr, neboť používání homolí nebylo pro spotřebitele pohodlné (náročné odsekávání cukru). Výroba homolí v ČR skončila v 80.letech minulého století.

Obor

Zemědělství

Okres

--

Knihovna

Datum zadání dotazu

05.03.2009 13:57

Ondřej Turek píše:
Sobota 26.12.2020 14:38
Dobrý den,
jakým způsobem se prosím dostávaly ztvrdlé cukrové homole z kadlubů, aby nedošlo k poškození tvaru. Cukr se přeci musel přilnout ke kovové formě. Nebo ne? A proč byla forma právě kovová?

Předem moc děkuji.
PSK - admin píše:
Pondělí 04.01.2021 13:13
Homole (cone sugar, loaf sugar) – historický pojem; forma především rafinovaného cukru. Byla v rozsahu hmotnosti 0,25; 2,0; 5,0; a 12,5 kg, ve které se dostávala do obchodu. Výroba litých homolí byla náročná na ruční práci, prostor, čas i strojní zařízení. Pro českého uživatele byla homole nepraktická, protože homoli bylo nutno dělit na menší díly odsekáváním speciální sekerkou. Výroba homolí v Česku byla ukončena v 60. letech 20. století, a ještě tehdy se homole vyráběly pouze pro některé asijské a africké země. Výhodou byla pro tyto státy s vysokou teplotou a vlhkostí byla tvrdost a kompaktní forma. V současné době se v EU občas vyrábí postupem lisování v malém měřítku, obvykle pouze pro reklamní a suvenýrové účely. Zdroj: Listy cukrovarnické a řepařské, 136, č. 4, duben 2020, s. 177.
 
Na základě níže prostudovaného se domníváme, že homole se jednoduše po usušení vyklopily z kadlubů. Materiálem kadlubů mohla být hlína, železný plech uvnitř pocínovaný. Umění bylo připravit cukrovou hmotu a nechat ji vysychat při správné teplotě a zajistit potřebnou barvu cukru. Postup přikládáme jednak z internetových zdrojů a jednak digitální knihovny Kramerius.
 
Zpočátku byl řepný cukr vyráběn právě v podobě cukrových homolí. Uvařený řepný sirob s krystalky cukru se naléval do homolových forem (kadlubů). V nich se nechal cukr krystalizovat (hranit). Po částečném vychladnutí se cukrovina ve formě promíchávala, aby krystalizace lépe probíhala (tzv. protloukání). Na tom závisela kvalita a stejnoměrnost krystalů, snadnost vyklopení a čistota homole. Jakmile byly špičky homolových forem chladné, odstranily se zátky a sirob se nechal vytéct. Po 14 dnech byly homole z formy vyklopeny a dosušeny. Siroby z homolí se dále svařovaly a zpracovávaly. Zdroj: https://www.toppotraviny.cz/cukr-1/homole-cukru-250-g Obrázek homole cukru https://turistika.dacice.cz/data/editor/84cs_5_big.jpg
 
„V novější době dobývá se cukru u nás výhradně e řepy burgundské, tak zvané cukrovky, která asi 12% cukru v sobě chová. Řepa se nejprve zvláštním strojem dobře umyje, nakažená vykrajuje a probírá, načež se strouhadlem na kaši rozstrouhá. Strouhadlo jest válec, který na vnější straně má zasazené pláty pilové hustě jeden za druhým. Válec ten se otáčí a řípa к němu stranou se neustále nová přivádí. Kaše se ihned lisem vodním tlačí, aneb se z ní šťáva cukrová na stroji centrifugálném (odstředivém) vystříká. Velmi zhusta dobývá se též šťáva tak zvanou diffusi dle nálezu J. Roberta v Židlochovicích. К tomu účelu krouhá se řípa v řízky nebo lístky, které as 40° teplou vodou se vyluhují, čímž nabývá se šťávy čistší ne^ lisováním, a zůstavuje se méně cukru v řízkách vytoužených. Šťáva obsahuje v sobě bílkovinu, barviva a jiné hmoty, které by rozkladem svým brzy cukr přeměňovaly, pročež se šťáva ihned dále vzdělává. Šťáva teče tedy hned do Twťle čeřícího (Scheidekessel), zahřívána v něm michá se s mlékem vápenným. Bílkovina se tu sráží, rovněž ústrojné kyseliny, a v roztoku zbývají pouze soli žíravin, cukru a dusičnatá hmota, která na vzduchu se hnědě barví, pak vápno, cukr hroznový a zplodiny jeho rozkladu. Při tomto čistění utvořená sedlina a pěna oddělí se od šťávy cezením skrze plátěné pytle, a nadbytek vápna poráží se ze šťávy kyselinou uhličitou tlakem do šťávy vehnanou (Saturation). Šťáva se nyní dále čistí procezováním prvým, procházejíc vysokými válci (až i 7 metrů výšky), zrnitým uhlem kostěným nabitými. Tím pozbývá šťáva vápna a části barviva. Tato šiáva lehká (Dünnsaft) se zavařuje bud v kotlích otevřených aneb v zavřených strojích Robertových, které se parou zahřívají a z nichž se vývěvou vzduch a páry vyčerpávají. Šťáva na hustotu 25° dle Baumé zavařená slove šťáva těžká (Dicksaft) a procezuje se o druhé opět uhlem zvířecím a teče pak do kulovitých zavřených nádob, v nichž se vzduch vývěvou zředuje, a které vakuum šlovou. Jakmile ukazují se zrnka, vybírá se stává z kotlův a nalévá se do kadlubů kuželovitých z hlíny aneb lakovaného plechu železného, ve kterých zrna cukrová v homole ztuhnou. Z kadlubův odtéká hustá stává, syrup selený, jímž jsou homole cukrové na žluto barveny. Ty se pokrývají (Decken) bezbarvým syrupem, totiž čistým roztokem cukru, kterým zel« tona vytlačí. Konečně vují, an stroj ssací s vývěvou spojený syrup z nich ssaje a rourami odvádí. Syrup zavařuje se opět a pak i po třetí na cukr, až konečně zbývá hustá hnědá stává, nazvaná melassou, z které líh se připravuje, z výpalků pak vyrábí se velmi čistá salajka. Cukr syrupem prosáklý, nečistý slove surovina aneb moskovada a musí se čistili čili raffinovati. К tomu účelu se rozpouští ve vodě, а к roztoku dává se mléko vápenné, krev a trochu uhlí kostěného a zavaří se až к varu. Tím sráží se bílkovina a uzavírá v sobě kalné součástky, zůstavujíc šťávu čistou, která se procezuje uhlím kostěným, zavařuje a kryje se, jako na- hoře popsáno. Cukr z kadlubů vyklopený má jen špici trochu zbarvenou; ta se utne, a homole cukrová na soustruhu se do špice okrouží, jakož i dole základna nerovná se strojem obrousí. Usušená rajfinada se pak zahaluje hned do papíru a odbírá se obchodníky. Že syrupy tu odteklé také se zavařují, rozumí se, a dobývá se z nich cukr sprostší, všelijak nazvaný, farin, cukr basterový, lumps a j. Vedlejší výrobky a odpadky z cukrovarů, jako výtlačky a řízky, užívány jsou za krmivo aneb hnojivo.“ Zdroj: STOKLAS, Eduard. Základové chemie pro nižší školy střední a školy mešťanské, pro ústavy učitelské a j. V Praze: Fr. A. Urbánek, 1880. s. 137. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:f7db5a3e-2a96-476e-8b17-df63f87b4d6b
 
„Kandis vyrábí se zavářením čistého roztoku cukru (obyčejně pěkné suroviny prvního výrobku) na hladko, při čemž bére se průba na slabé vlákno při teplotě 76—78° R. Syrob plní se do malých nádobek z plechu železného, uvnitř pocínovaného, jichž dvě a dvě protistojné stěny protkány jsou nitkami, na nichž kandis má se usaditi. Otvory uzavrou se tím, že umažou se kaší sádrovou. Chladnutím 8—10 dní trvajícím v sušírnách na 40—50° R. vytopených vyhraňuje se 50—60°/0 cukru v podobě krásných velikých krystalů.“ Zdroj: Chemie denního života.. sv. Čásť první s. 118. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:bc2ad323-41c9-43d4-b28d-4ce605798dc9
 
Na zelené půdě nechť panuje teplota tím vyšší, čím hrubší zrno se vaří, čím hustší je cukrovina a čím špatnější byla filtrovaná těžká šťáva. Při vysoké teplotě odtékají homole rychle, ale tím cukrnatější jest zelený syrob, pročež vyrobí se o něco méně na první ráz. Homole chladnou vždy více až na teplotu místnosti, proto jest zelený syrob, prvního dne odtékající jiného složení nežli dne následujícího, třetího atd. Pravidelně zavařená cukrovina, ze šťávy dobrého kvocientu, pouští zelený syrob snadně, krátce; ze špatné šťávy vařená nebo přehouštlá pouští syrob jen ponenáhlu a musí se obyčejně pomáhati zvýšením teploty na zelené půdě.**) Několikadenním stáním (za 3, 4 dní) homolí bývá syrob až do špičky odtažený. Poslední zbytek ve špičce neodkape ani později, neboť jest zadržován přilnavostí porosní hmoty. Překlopením (Stíirzen) homolí na jejich půdy stáhne se tento zbytek stejnoměrně dolů, načež surovina „ vyráží se" z forem a rozmílá se na ježku (Zuckermlihle). Zrna rozpadají se při tom snadně na moučku. Leží-li však vyražené homole dlouho na půdách, přesychají a dávají mletím zrno neúhledné, rozdrcené; mletí přeschlé suroviny jest obtížné pro přílišnou tvrdost homolí, zároveň tvoří se mnoho jemného prachu. Surový cukr, těžený z cukroviny odstraněním zeleného syrobu pozna- menává se názvem surovina první výroby (erstes Produkt) na rozdíl od suroviny zadní výroby, kterou cukrovarník dobývá ze syrobu. Zelený syrob zaváří se, obyčejně ve zvláštním syrobáku na vlákno a spouští se při teplotě 65° R. do nádržek, jímajících asi 40 metr. centů cukroviny. Chladnutím vyzrní se opět část cukru a když byla cukrovina za 8—12 dní úplně ztuhla, vybírá se ven, rozmíchává na kaši v mechanickém míchadle (Maischmaschine), načež odděluje se syrob od zrna centrifugální silou. Surovina takto získaná slově druhý výrobek čili cukr druhé výroby (zweites Produkt). ' Syrob z mlýnků centrifugálních odtékající sbírá se a znovu zaváří na vlákno, načež ohřívá se na 68—70° R. a spouští se do nádržek mnohem větších, jímajících asi 2—300 metr. centů cukroviny. Chladnutí děje se velmi pomalu a prodlužuje se zúmyslně vytápěním, neboť syrob teplý udržuje svou řídkost, pohyblivost a molekuly cukru mohou se sblížiti v krystaly snáze nežli v syrobu. Zdroj: Chemie denního života.. sv. Čásť první s. 120. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/[…]/uuid:66477b26-50f2-416b-b7d5-7e5388d07217
 
Řadu zdrojů najdete v Zemědělské, lesnické a potravinářské knihovně A. Švehly: https://kas.uzei.cz/
Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 10 + 4?

Hledání v archivu