-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
potřebovala bych vědět, co v historii znamenaly tzv. kolonizační řády, popřípadě o jaké řády se jednalo.
Děkuji za případnou odpověď.
Dobrý den,
kolonizační řády byly klášterní řády, které se v Čechách podílely na kolonizačním procesu. Kolonizační kláštery patřily ve středověku k nejvýznamnějším církevním institucím. Zejména na počátku evropské křesťanské civilizace udržovaly při životě slaboučký plamének kultury a vzdělanosti a svou hospodářskou činností přispívaly ke kultivaci krajiny i k povznesení zemědělské výroby. Příchod kolonizačních řádů do Čech je výrazem sepětí našich dějiny se západoevropskou kulturou. Většinou k nám přicházely prostřednictvím Německa - tedy z Podunají, z Bavorska a Hesenska. Mezi hlavní kolonizační řády patřili zejména benediktini, cisterciáci a premonstráti.
Kolonizace země vedoucí к ekonomické a kulturní intenzifikaci souvisela s celoevropským procesem probíhajícím ve 12.-14. století, který státy středovýchodní Evropy zasáhl hlavně ve 13. století. Pro zdejší poměry bylo charakteristické, že vedle vnitřní neboli domácí kolonizace tu proběhla i kolonizace zvnějšku, kterou za podpory vladařů prováděli cizí, většinou němečtí osadníci. Důsledkem byla větší hustota osídlení. Vladaři Čech a Moravy přitom spolupracovali s církví a kláštery, jimž proto při rozvoji zemědělství připadla vedoucí úloha. Součinností Soběslava I. a Vladislava II. s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, ale i za přispění šlechty zasáhla české země již v polovině 12. století vlna zakládání klášterů, do nichž byly uváděny kolonizační řády premonstrátů a cisterciáků. Druhá vlna pak následovala na přelomu 12. a 13. století. Projevila se založením premonstrátských klášterů v Milevsku (1184/1187), Louce u Znojma (1190), Teplé (1193) a Zábrdovicích u Brna (1200/1209), vybudováním ženských premonstrátských konventů v Dolních Kounicích u Brna (1183), Chotěšově u Stříbra (kolem roku 1202) a Nové Říši u Telče (1211), vznikem cisterciáckých klášterů v Mašťově u Kadaně (1192/1193, přemístěn roku 1198 do Oseku) a na Velehradě (1205, první svého druhu na Moravě) a konečně ustavením ženských cisterciáckých konventů v Oslavanech (1225) a Tišnově u Brna (1232). Zatímco v případě premonstrátských klášterů převládala zeměpanská zakladatelská iniciativa, cisterciácké kláštery byly budovány hlavně šlechtici, jejichž patronátní právo ale v průběhu 13. století často přecházelo na krále.
Nejstarším mnišským katolickým řádem jsou benediktini (založen v 6. století sv. Benediktem), které k nám do Čech přivedl z Itálie již sv. Vojtěch (Adalbertus), druhý pražský biskup v roce 993 (Břevnov v Praze). Nejevropštějším a nejrozšířenějším evropským řádem byli však cisterciáci, jejichž řehole vznikla odštěpením od benediktinů v roce 1098 ve francouzském Citeaux (latinsky Cistartiux). U nás měli cisterciáci mimořádné zásluhy při "otvírání oken do Evropy". Zdokonalili zemědělství zaváděním výkonnějšího trojpolního systému, přinesli do Čech ze západu i novou, tehdy moderní architekturu - gotiku. Poprvé se s nimi setkáváme na české půdě na Plzeňsku. Nejmladším z těchto tří kolonizačních řádů jsou premonstráti. Jejich řehole byla založena ve francouzském Premonstré teprve roku 1120, ale již roku 1140 se objevují v Čechách (Strahov v Praze).
Více jak tisíciletá existence klášterů a jejich působení v českých zemích se odrazily v mnoha oblastech lidové hmotné i duchovní kultury. Tradiční zemědělská výroba po staletí užívala znalostí, postupů i nářadí, jež šířily středověké kolonizační řády (zvl. cisterciáci).
Více se k jednotlivým řádům můžete dozvědět zejména z encyklopedie od Milana Bubna nebo například z Akademické encyklopedie českých dějin:
* BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl, II. svazek, Mnišské řády. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 399 s. ISBN 80-7277-084-5. Obsah: https://cache.obalkyknih.cz/file/toc/295727/pdf
* BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl, I. svazek, Řeholní kanovníci. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 163 s. ISBN 80-7277-084-5.
* PÁNEK, Jaroslav, ed. Akademická encyklopedie českých dějin. Praha: Historický ústav, 2009- . Sv. 1, A-C. Práce Historického ústavu AV ČR. Řada E, Encyclopaedica; svazek 2-5 = Opera Instituti Historici Pragae. Series E, Encyclopaedica; volumen 2-5. ISBN 978-80-7286-147-7.
Digitalizováno (přístupné z počítačů v NK ČR): http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:5aac13e0-e0c6-11e3-b110-005056827e51
* BAHLCKE, Joachim, EBERHARD, Winfried, ed. a POLÍVKA, Miloslav. Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Argo, 2001. Str. XLV-XLVI. ISBN 80-7203-402-2. Digitalizováno (přístupné pouze z počítačů v Národní knihovně ČR): http://kramerius4.nkp.cz/se[…]fb60-11e3-89c6-005056827e51
* KRUMPERA, Jan. Západočeské kláštery - společné dědictví evropské kultury. Deník Nová pravda. 1991, roč. 1, č. 119 (19.10.1991), s. 3. Z počítačů NK ČR dostupné v rámci digitální knihovny Kramerius - http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/28869460.
* BROUČEK, Stanislav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. Sv. 2, věcná část A-N. Str. 366. ISBN 978-80-204-1712-1 . Digitalizováno (dostupné pouze v rámci NK ČR): http://kramerius4.nkp.cz/se[…]23d3-11e6-aec6-001018b5eb5c
Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie
--
Národní knihovna ČR
28.01.2019 08:00