Co jsou to kolonizační řády?

Text dotazu

Dobrý den,
potřebovala bych vědět, co v historii znamenaly tzv. kolonizační řády, popřípadě o jaké řády se jednalo.
Děkuji za případnou odpověď.

Odpověď

Dobrý den,

 

kolonizační řády byly klášterní řády, které se v Čechách podílely na kolonizačním procesu. Kolonizační kláštery patřily ve středověku k nejvýznamnějším církevním institucím. Zejména na počátku evropské křesťanské civilizace udržovaly při životě slaboučký plamének kultury a vzdělanosti a svou hospodářskou činností přispívaly ke kultivaci krajiny i k povznesení zemědělské výroby. Příchod kolonizačních řádů do Čech je výrazem sepětí našich dějiny se západoevropskou kulturou. Většinou k nám přicházely prostřednictvím Německa - tedy z Podunají, z Bavorska a Hesenska. Mezi hlavní kolonizační řády patřili zejména benediktini, cisterciáci a premonstráti.

 

Kolonizace země vedoucí к ekonomické a kulturní intenzifikaci souvisela s celoevropským procesem probíhajícím ve 12.-14. století, který státy středovýchodní Evropy zasáhl hlavně ve 13. století. Pro zdejší poměry bylo charakteristické, že vedle vnitřní neboli domácí kolonizace tu proběhla i kolonizace zvnějšku, kterou za podpory vladařů prováděli cizí, většinou němečtí osadníci. Důsledkem byla větší hustota osídlení. Vladaři Čech a Moravy přitom spolupracovali s církví a kláštery, jimž proto při rozvoji zemědělství připadla vedoucí úloha. Součinností Soběslava I. a Vladislava II. s olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem, ale i za přispění šlechty zasáhla české země již v polovině 12. století vlna zakládání klášterů, do nichž byly uváděny kolonizační řády premonstrátů a cisterciáků. Druhá vlna pak následovala na přelomu 12. a 13. století. Projevila se založením premonstrátských klášterů v Milevsku (1184/1187), Louce u Znojma (1190), Teplé (1193) a Zábrdovicích u Brna (1200/1209), vybudováním ženských premonstrátských konventů v Dolních Kounicích u Brna (1183), Chotěšově u Stříbra (kolem roku 1202) a Nové Říši u Telče (1211), vznikem cisterciáckých klášterů v Mašťově u Kadaně (1192/1193, přemístěn roku 1198 do Oseku) a na Velehradě (1205, první svého druhu na Moravě) a konečně ustavením ženských cisterciáckých konventů v Oslavanech (1225) a Tišnově u Brna (1232). Zatímco v případě premonstrátských klášterů převládala zeměpanská zakladatelská iniciativa, cisterciácké kláštery byly budovány hlavně šlechtici, jejichž patronátní právo ale v průběhu 13. století často přecházelo na krále.

 

Nejstarším mnišským katolickým řádem jsou benediktini (založen v 6. století sv. Benediktem), které k nám do Čech přivedl z Itálie již sv. Vojtěch (Adalbertus), druhý pražský biskup v roce 993 (Břevnov v Praze). Nejevropštějším a nejrozšířenějším evropským řádem byli však cisterciáci, jejichž řehole vznikla odštěpením od benediktinů v roce 1098 ve francouzském Citeaux (latinsky Cistartiux). U nás měli cisterciáci mimořádné zásluhy při "otvírání oken do Evropy". Zdokonalili zemědělství zaváděním výkonnějšího trojpolního systému, přinesli do Čech ze západu i novou, tehdy moderní architekturu - gotiku. Poprvé se s nimi setkáváme na české půdě na Plzeňsku. Nejmladším z těchto tří kolonizačních řádů jsou premonstráti. Jejich řehole byla založena ve francouzském Premonstré teprve roku 1120, ale již roku 1140 se objevují v Čechách (Strahov v Praze).

Více jak tisíciletá existence klášterů a jejich působení v českých zemích se odrazily v mnoha oblastech lidové hmotné i duchovní kultury. Tradiční zemědělská výroba po staletí užívala znalostí, postupů i nářadí, jež šířily středověké kolonizační řády (zvl. cisterciáci).

 

Více se k jednotlivým řádům můžete dozvědět zejména z encyklopedie od Milana Bubna nebo například z Akademické encyklopedie českých dějin:

 

* BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl, II. svazek, Mnišské řády. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 399 s. ISBN 80-7277-084-5. Obsah: https://cache.obalkyknih.cz/file/toc/295727/pdf

 

* BUBEN, Milan. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl, I. svazek, Řeholní kanovníci. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 163 s. ISBN 80-7277-084-5.

 

* PÁNEK, Jaroslav, ed. Akademická encyklopedie českých dějin. Praha: Historický ústav, 2009- . Sv. 1, A-C. Práce Historického ústavu AV ČR. Řada E, Encyclopaedica; svazek 2-5 = Opera Instituti Historici Pragae. Series E, Encyclopaedica; volumen 2-5. ISBN 978-80-7286-147-7.

Digitalizováno (přístupné z počítačů v NK ČR): http://kramerius4.nkp.cz/search/i.jsp?pid=uuid:5aac13e0-e0c6-11e3-b110-005056827e51 

 

 

 

Použité zdroje

* BAHLCKE, Joachim, EBERHARD, Winfried, ed. a POLÍVKA, Miloslav. Lexikon historických míst Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Argo, 2001. Str. XLV-XLVI. ISBN 80-7203-402-2. Digitalizováno (přístupné pouze z počítačů v Národní knihovně ČR): http://kramerius4.nkp.cz/se[…]fb60-11e3-89c6-005056827e51

 

* KRUMPERA, Jan. Západočeské kláštery - společné dědictví evropské kultury. Deník Nová pravda. 1991, roč. 1, č. 119 (19.10.1991), s. 3. Z počítačů NK ČR dostupné v rámci digitální knihovny Kramerius - http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/28869460.

 

* BROUČEK, Stanislav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. Sv. 2, věcná část A-N. Str. 366. ISBN 978-80-204-1712-1 . Digitalizováno (dostupné pouze v rámci NK ČR): http://kramerius4.nkp.cz/se[…]23d3-11e6-aec6-001018b5eb5c

Obor

Historie a pomocné historické vědy. Biografické studie

Okres

--

Knihovna

Národní knihovna ČR

Datum zadání dotazu

28.01.2019 08:00

Přidat komentář

Pokud chcete přidat komentář, zadejte jej do formuláře níže. Nejsou povoleny žádné formátovací značky. Adresy na web nebo emailové adresy budou automaticky transformovány na aktivní odkazy. Komentáře jsou moderovány.

Kolik je 4+4 ?

Hledání v archivu