-
To se mi líbí
-
Doporučit
Dobrý den,
zajímalo by mne, zda Češi mají také svou typickou písničku k narozeninám (něco jako Happy birthday to you,...)
Jako dítě jsem často při oslavách slyšela popěvek "...mnoga leta, mnoga leta, živijó živijó...) a dokonce jsem kdysi na internetu našla nějaké informace k této písni, bohužel je už nemůžu najít. Mám pocit, že se jedná o dlouhou píseň z Chorvatska (?), jejíž refrén se dostal až k nám....budu ráda za jakoukoliv informaci, děkuji a přeji příjemný den
Dobrý den, podobný dotaz jsme už před časem zpracovávali v rámci služby Ptejte se knihovny, viz odkaz na archiv PSK níže https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/gratulacni-pisen-zivjo-zivjo
Jiný 'delší' text písně jsme ale nenašli:
Živijó, živijó, živijó, živijó.
Mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijó, mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta, živijó!
Živijó, živijó, živijó.
Mnoga ljeta, zdravi byli, mnogaljeta, živijó.
Mnogaljeta zdravi žili, mnogaljeta,
živijó, živijó, živijó, živijó.
https://www.wikiwand.com/cs/%C5%BDivij%C3%B3
Že se píseň váže k slovanským národům, tak trochu dokládá níže uvedená ukázka:
Radecký a kanonýr Jabůrek contra Babinský a stará Blažková. Napsali J. Morávek a J. Veselý, ilustruje historický malíř Józef Lada.
Historie, která následuje, nebyla zachycena na věčné časy v análech bývalé monarchie. Udržela se však v paměti lidu na Sedlčansku... Pozor, začíná se Napoleonem. Bylo po velké bitvě u Lipska. Kurýrové čtyř spojených armád nasedali na bujné oře a s větrem o závod uháněli ke svým národům s radostnou novinou, že to slavně vyhráli. Napoleon se zachmuřeným čelem ustupoval za Rýn, řka sebevědomě svému pobočníkovi: „To máš jako v kartách. Nechal jsem je to jednou vyhrát, ať mají radost. Ostatně, to věčné vyhrávání už mi šlo na nervy...!“ Na lipské náměstí přicválalo s muzikou veličenstvo rakouské a ruské, s druhé strany s hlučnou pompou přijížděl král pruský a princ ze země švédské, aby si po tom velkém rozčilení blahopřáli. Byla to obrovská paráda,... Na náměstí se tlačila čtyřnásobná generalita,... Všech národů na lipském náměstí zmocňovala se rozjařená nálada,... Toť se ví, že největší podíl na hluku patřil baťuškovi Alexandrovi. Měl nejvíce vojska a v jeho čele zamračeného, ale mocného maršálka Suvarova a kozáky. Tři zbývající vladaři se mu ukláněli..., že jsme to Napoleonovi dali i s úroky!“ A jako dobří germàni si v duchu mysleli, že jeho fousatí kozáci i s tím nadutým Suvarovem dohromady nic neukázali a že kdyby se do toho nebyl vložil Schwarzenberg s Radeckým ..., že by byli v rejži jako obyčejně... a přidal se i rakouský císař František za všecky své národy.
Mocný car, dobrá a široká ruskaja duša, smál se přes celý rynk : „Ej uchněm ! charašo moloděci ! Cha- chacha, charašo! I moja velkája gratulácia! Pašol Napoleon, živijó Rossija!“ A tasil dlouhou šavli, zašermoval jí nad hlavou a zpitý vítězstvím, začal zpívat co by Šaljapin, mohutným basem: „Živijó----živijó-----živijó! Mnoga Ijeta, mnoga Ijeta, mnoga Ijeta živijó!“ V prvním okamžiku se monarchové, vojsko i diváci zalekli, jako by se to v carově hlavě, řečeno opatrně, 'hnulo směrem к Bohnicům'. Ale mocnáři se rychle vzpamatovali, vytáhli také meče z pochev a přidali se trojhlasým chorálem к carovu mohutnému orgánu: „Živijó, živijó, živijó! Mnoga Ijeta, mnoga Ijeta, mnoga Ijeta živijó!“ Generálové zajásali, padli si do náruče jako na Silvestra a jali se rovněž zpívat : „Živijó, živijó, živijó! Mnoga Ijeta, mnoga Ijeta!“.... V tom císař František se začne ošívat,... Rozhlížel se na všecky světové strany a tázal se tiše adjutantů: „Um Gottesvillen, kde je Rátecký?“... Františkovo volání za chvíli dolehlo až do vinárny „U modrého kosa“, pod podloubím, kde generálmajor Radecký se svým puršem Václavíčkem Koblihou poroučeli si už šestou čtvrtku ryzlinku. Notovali si ještě mnoga Ijeta a docela propásli, že už je po líbání a rozdávají se řády. „Rátecký antreten!“ zařval na něj vyzáblý generál kavalerie..., rozdávají se medaile!“ „Na to mě nenachytaj!,“ odsekl Radecký a narazil čepici na druhé ucho. „Já už toho mám takovou sílu, že to dávám do pytle od ovsa!“ Svatá pravda, na metály si starý pán nikdy nepotrpěl. „Excelenci, nechodějí tam, co s tím budou dělat?“ protestoval sluha Václavíček. „Beztak to málo nosejí,.. „Vy Češi jste halt vždycky rebelanti!“ káral je čahoun ve zlatém límci. „Ale vemte na vědomí, že vás hledá jeho veličenstvo císař František!“ Sotva Radecký vyslechl poslední slova, vyskočil jako by vedle hrom zapálil, upravil uniformu a dí Václavíčkovi: „Hergot, to bude pohoršení! Sám císař pán! — ...
Zdroj: Moravský illustrovaný zpravodaj: společenský, nepolitický týdeník. Praha: Melantrich, 10.02.1933, 1933(6 (637)). s. 6. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:5f3d53f0-f26a-11e8-9445-5ef3fc9bb22f
"Je pozoruhodné, že i v dnešní době, kdy už my Češi moc nemluvíme o tom, že jsme Slované, jsou pořád v oběhu pozůstatky někdejší české snahy sblížit se, jak jen to jde, s bratry Slovany.
Tak třeba se ještě pořád na oslavách narozenin zpívá známá písnička Živio, živio s tím akordem na počátku. Úvodní akord zůstává stejný, ale trochu se pak různí další text popěvku, který my Češi zpíváme.
Vícekrát jsem slyšel variantu mnoga ljeta, zdravi bili, mnoga ljeta živio, méně často pak jednoduchou variantu mnoga ljeta, mnoga ljeta, mnoga ljeta živio a jen velmi výjimečně, to ale jen v prostředí lingvistů a hlavně slavistů, jsem slyšel i variantu mnoga ljeta sretna bila, mnoga ljeta živila, což byla varianta zpívaná na narozeninách jedné kolegyně.
Narozeninový popěvek Živio, živio je evidentně chorvatského původu, ale dal by se snadno posrbštit, kdyby se místo ljeta ve smyslu „léta, roky“ zpívalo tvrději leta. Je jisté, že popěvek Živio, živio v českém prostředí zobecněl po první světové válce.
Přispěli k tomu jednak českoslovenští legionáři, z nichž menší část sloužila v srbských a později v italských legiích, a přispělo k tomu i československo-jugoslávské vojenské a hospodářské spojenectví za první republiky.
... Text popěvku Živio, živio by se dal do češtiny přeložit jako „ať žije, ať žije, ještě mnoho let, mnoho let ať žije“.
A pokud jde o samotné slovo živio, tedy „ať žije“, to je v českých textech doloženo ještě mnohem dřív. Nejstarší doklad jsem našel v díle moravského básníka Vincence Furcha z r. 1850, kde je verš Živio, živio, národ srbský! Toto živio je nepochybně ohlasem zřejmých sympatií, které měli Češi tehdy za Rakouska pro Srby, kteří se s velkým úsilím zbavovali turecké nadvlády.
A z pramenů víme, že i později Češi v řadách rakouské armády bojovali proti Srbům jen z donucení. Slova živio, živio jsou totiž u nás tak nějak přítomna celé naše moderní dějiny."
Zdroj: BLÁHA, Ondřej. Okolo češtiny. Živio, živio nám do země přinesli českoslovenští legionáři z Itálie a Srbska. (18.10.2016).
Hudba
--
Národní knihovna ČR
31.05.2022 11:27